Divadelní ulice (od roku 1945 Stejskalova) po roce 1908 vypadala dobře. Stál tam Velký pivovar, divadlo, obchodní dům Glogau, Zemská banka, Stecherův dům, Wendlerův hostinec, zájezdní hostinec U Černého orla a ulicí jezdila tramvaj (zastávka u divadla). Blok Savoye a Broukárna nejsou o nic horší, ne-li lepší, jen se připomíná, že jsme měli v centru města Velký pivovar. Nechali jsme si jen Malý pivovar. Ani v jednom se už po polovině 19. století pivo nevařilo, ale budov dvou pivovarů v historickém jádru města by si jinde radní považovali. 

Pivo a právovárečníci mají ve městě svou historii možná hned od roku 1265, kdy se město založilo. Přistěhovali se měšťané z Bavor a Rakouska a řemeslníci z Čéčových Budivojovic a jistě něco pili. Během 1. světové války a krátce poté spotřeba piva ve městě poklesla, ale již v roce 1928 dosáhly oba naše pivovary předválečný výstav, který dále navyšovaly. Měšťanský pivovar měl výstav 110 547 hl., Budvar 214 633 hl. Vedle toho se pilo Protivínské, Třeboňské a Plzeňské.

Na pohlednici pořízené po roce 1900 je hlavním motivem mariánské sousoší stojící na Mariánském náměstí, ale větší část než Mariánské zabírá vpravo Lobkovické náměstí. Logiku to mělo v tom, že sousoší P. Marie směřovalo do Mariánského náměstí, kdežto na Lobkovickém stála kašna. Obě náměstí se tak jmenovala oficiálně od roku 1875 do sloučení v jeden celek v roce 1921 na náměstí Jirsíkovo.

V letech 1823 až 1985 se nacházel v mírné zatáčce staré císařské silnice třeboňsko domažlické na západním okraji Českého Vrbného formanský a později výletní hostinec U Ruského cara Alexandra I. Hostinec byl však o pár let starší a měl název U Červeného orla.

Na pohlednici z let před rokem 1911 je zachycena Kanovnická ulice směrem od náměstí přes Kněžskou na sady. Vpravo je na renesančním domě, který má štít do náměstí, komerční nápis Sladův obchod papírem. Později známé hračkářství Gustava Förstera. Druhý dům směrem k sadům je v tom čase Tománkův dům. Zbořen byl v roce 1930 a postaven zcela nový hranatý obchodní dům Bedřicha Sadovského podle návrhu dvou architektů z Prahy. Do roku 1990 oficiálně znám jako Dům látek.

Na pohlednici je zachycena Nákladní třída (dnes Nádražní) od Nádražní (dnes Průmyslové) směrem k Lannovce. Pojmenování ulic je na první pohled nejasné, ale odpovídá to času před rokem 1908. Průmyslová totiž byla v letech 1875 až 1972 Nádražní třídou. Dnešní Nádražní zase byla Nákladní, Denisovo a Rooseveltovo. To podle toho, jací byli na radnici politici. Mezi roky 1955 až 1972 existovaly ve měst dvě Nádražní. Neúředně se Průmyslová nazývala Stará Nádražní.

Na pohlednici z let po roce 1904 překlenuje Vltavu první železný Dlouhý most. Byl postaven podle projektu Václava Koudelky roku 1880. Most příhradového typu byl dlouhý 95,4 metru. V roce 1930 byl posunut po proudu o 13 metrů a ještě sloužil do října 1932. Na původním místě v ose ulice Husovy byl postaven druhý železný Dlouhý most podle projektu Škodových závodů Plzeň. Výrobu a montáž železné konstrukce provedla mostárna A. Reinberg z Pardubic.

Budějcká Drbna přináší třetí díl seriálu, který vznikl ve spolupráci s historikem Janem Schinkem u příležitosti stoletého výročí republiky. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály? Nyní se zaměříme módu.

Na pohlednici je záběr z dnešní Žižkovy třídy na klidné a upravené Senovážné náměstí. V pozadí vede ulice Karla IV. směrem na náměstí a před Mlýnskou stokou, která s mostem na pohlednici splývá s okolím, stojí typická městská klasicistní budova, v tomto případě stará nemocnice. Na svěží pohlednici je zachycen čas před rokem 1908, protože toho roku na podzim se Žižkovou pokládaly tramvajové koleje.

Pohlednice vodní hladiny Mlýnské stoky a grafitového mlýna není sice úplně kvalitní, ale má svěží barvy a vypovídající hodnotu. Zřejmě to tak za první republiky vypadalo, nebo nedá se říci, že nevypadalo.