Titulek vystihuje zajímavý paradox: Neznám jediného politika, který by se ohradil proti tvrzení, že digitalizace ekonomiky je naším naprosto klíčovým úkolem. Když však přijde na jakýkoliv legislativní krok směrem k reálné digitalizaci nějakého konkrétního procesu, objevují se najednou „obvyklí podezřelí“: Je to moc nové. Musíme to hlavně pořádně promyslet. Co když se tím něco změní? Doteď to na tom formuláři vlastně nefunguje zas tak špatně… Je čas se ptát: Proč o digitalizaci mluvíme, ale ve skutečnosti se jí tak bojíme?

Co nás čeká poté, co se alespoň dílčím způsobem vypořádáme s koronavirem? Bude to krize, nebo růst? Názory ekonomů se liší, pohledem personálních oddělení je zatím důvod k optimismu.

Chtěl Jan Hamáček prodat zájmy naší země za dávky neověřené vakcíny a kousek diplomatické slávy? Tento problém už několik dní zaměstnává česká média a politiky ze všech stran. Pokud by se podezření potvrdilo, je zřejmé, že by Hamáček měl politiku rychle a nadobro opustit. Rozhodně dřív, než to za něj udělají v říjnu voliči.

Všeobecná dopravní situace v Českých Budějovicích je žalostná. Jízda po rozbité Rudolfovské ulici dává zabrat tlumičům každého automobilu a veškerá doprava z dálnice D3 stále vede kvůli rozestavěnému obchvatu přes město. Dopravní výzvy ale začínají již na kruhovém objezdu na Okružní ulici. Neefektivnost dopravního řešení kruhového objezdu potvrzuje například každodenní tvoření dlouhých kolon a několik desítek dopravních nehod ročně .

Během posledního roku se téma školství a učitelské profese probíralo v médiích a na různých fórech vzhledem k pandemii Covidu-19 mnohem častěji než obvykle. Zavřené školy a přechod na distanční výuku totiž pochopitelně poznamenaly mnoho rodin. Nemělo by to však zakrýt skutečnost, že se na poli vzdělaností politiky objevila i řada dalších událostí a témat, které vyvolaly vášnivé debaty: Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, novela zákona o pedagogických pracovnících, revize rámcových vzdělávacích plánů, reforma přípravy budoucích učitelů na pedagogických fakultách a dalších fakultách připravujících učitele.

Každý chce někam patřit. Člověk je totiž tvor společenský a dlouhé lockdowny mu nesvědčí. Někdo vzhlíží k Moskvě, jiný zase „patří na Západ“! Letmý pohled na mapu však prozrazuje, že Česká republika leží uprostřed Evropy. V učebnicích dějepisu se pak dočítáme, že české země (samozřejmě včetně těch moravských) byly od nepaměti územím, kde se setkávaly (a mnohdy i střetávaly) zájmy velmocí – Německa, USA, Sovětského svazu atd.

Prezidentův projev vyvolal podle očekávání vlnu kritiky a nesouhlasu. Po týdnu zarputilého mlčení vystoupil v krotkém prostředí TV Prima a tím, co řekl, vlastně popřel sám sebe.

O víkendu se volí nové vedení Jihočeského krajského fotbalového svazu. Místo předsedy obhajuje jeden ze stáje Berbrových věrných rozhodčích, kterými obsadil kraje a okresy - Jan Jílek. A protože jsem dříve dělal fotbalového rozhodčího a Jan Jílek byl mimochodem jeden z těch, kvůli kterým jsem se rozhodl skončit, rozhodl jsem se s vámi podělit o svou zkušenost.

Za rasismus stop na deset zápasů. Za likvidační faul čtyři, za plánované gansterské napadení tři. UEFA pod palbou kritiky zleva i zprava. Nebo přesněji: ze západu i východu. Verdikt evropské fotbalové asociace ukazuje především na to, v jak odlišných světech i v éře globalizace stále žijeme.

Pohled na dění v české vládě rozhodně není příjemná podívaná. Kritika za většinu jejích rozhodnutí padá ze všech stran. Pouhý výčet všech průšvihů a krajně podezřelých rozhodnutí by sám zabral místo na několik článků. A s příchodem pandemie, kdy vláda začala ovlivňovat náš život doslova na každém kroku, jsme to pocítili tvrdě a bolestivě úplně všichni.