„Na chudobu je nutná přísnost,“ říká klasik a zdá se, že mu poslední dobou začínají přitakávat také někteří odborníci. Tato představa ale pramení z nepochopení, omylu a takřka vždy se obrátí proti tomu, kdo ji prosazuje.

Milé poslankyně, milí poslanci. Vzpomínáte? „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Tato slova přednesl/a každý/á z vás po vašem zvolení na první schůzi poslanecké sněmovny.

Masivní firemní testování na Covid-19 nedávno absolvovali pracovníci Dopravního podniku města České Budějovice. Výsledek byl slušný, u téměř 400 zaměstnanců, kteří prošli antigenními testy, byly zjištěny pouze čtyři pozitivní nálezy.

V minulém díle jsme se zabývali Marií Petříkovou, která byla zavražděna zvlášť krutým způsobem. Dnes si připomeneme několikrát trestaného vraha Josefa Řezníčka a jeho neméně zajímavý osud.

Tentokrát se poohlédneme za mou prapra...tetou Marií Petříkovou, kterou potkal zvlášť krutý osud. Její příběh vydá na celou knihu, proto jsem se rozhodl tomuto tématu věnovat alespoň dva díly. V prvním díle nastíníme stručně Mariin život a její osudný den. V díle druhém se podíváme na osud Josefa Řezníčka - jejího vraha.

Ani v dnešní době, kdy se naprosto oprávněně řeší především pandemie koronaviru, bychom neměli úplně zapomínat na to, že se Česko stále potýká i s mnoha dalšími problémy. Mezi ně nepochybně patří dlouhodobě žalostný stav našich dálnic. Podle celoevropského srovnání sestaveného Michalem Bláhou ze serveru Hlídač státu Česko v délce i hustotě dálnic silně zaostává za velkou částí Evropy a zeměmi, jako jsou např. Slovinsko či Chorvatsko.

Představuji Vám můj nový seriál – Ze života pod Černou věží. Možná to je premiéra a derniéra zároveň, možná bude dílů několik málo a možná i více. Chtěl bych Vám představit několik starých „obyčejných“ lidských příběhů z Českých Budějovic a okolí. Několik jich z mé rodové kroniky vytáhnu. Nemáte takový příběh i Vy? Pokud ano, určitě se s ním také podělte. Svůj první díl budu věnovat mému prapra…strýci Janu Cipínovi. V Českých Budějovicích svého času vyhlášeného holiče a kadeřníka v Jírovcově ulici. Jeho tragický osud bohužel zasáhl širší okruh jeho rodiny a nejen té.

„Karle, to nevadí. Jestli ten respirátor v práci nechceš nosit, my to nějak vymyslíme. Třeba ti dáme kolem pokladny plexisklo.“ Myslíte si, že by podobná reakce zaměstnavatele v soukromé sféře byla reálná? Asi se shodneme na tom, že s největší pravděpodobností nebyla. Proč tedy děláme ústupky lidem, kteří mají být morálními autoritami?

Cesta do pekla je vydlážděna dobrými úmysly, a i ten nejlépe myšlený nápad se může snadno zvrhnout. Bohužel, právě toho jsme dnes svědky, pokud jde o informování o pandemii.

Asi každému je jasné, že pro účinný boj s koronavirovým onemocněním zdaleka nestačí jen dobře promyšlená protiepidemická opatření. Neméně důležitá je dobrá informovanost veřejnosti a s tím spojená důvěra v opatření podniknutá v boji s nemocí. Při tom platí, že jak opatření, tak i dobře informovaná veřejnost, jsou především zodpovědností vlády. Jedná se z velké části o dvě spojené nádoby. Jakmile aspoň jedno z toho selže, je zaděláno na pořádný problém.