Ta věta je výmluvnější než osmdesát mrtvých sivenů. Ne proto, že by byla pravdivější, ale protože přežívá. Ryby uhynuly jednou. Tato věta však zůstává v oběhu a slyšíme ji znovu a znovu – pokaždé, když někdo potřebuje stát vedle vlastního rozhodnutí, nikoli za ním.

Vážení přátelé budějovické historie, tak jsme se dočkali! Po necelých dvou letech se oficiálně otevírá nejstarší stavba našeho města, kostel sv. Prokopa a sv. Jana Křtitele.

Dnešní ulice U Černé věže patří k nejstarším a historicky nejproměnlivějším ulicím v Českých Budějovicích. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná její cestu od středověké Židovské ulice přes Sterneckovu, Stalingradskou či UNRRA až k současnému názvu. Přibližuje také osudy zdejších domů, obchodů i příběh Jana Žižky, který si podle dochovaných záznamů v ulici půjčil peníze od dvou židovek.

Natěšení a optimismus se změnily v rozčarování a frustraci. Stačily k tomu dva zápasy. Teď čeští fanoušci a hráči vzývají zázrak v utkání s Mexikem, aby Koubkův tým přece jen poskočil na šampionátu postup ze skupiny. Všichni by však měli hlavně přemýšlet o tom, jak ze staromódní hry udělat šmrncovní fotbal. Poté se Schick a spol. přestanou trápit na hřišti a jejich obdivovatelé se nebudou muset za svoje mužstvo stydět.

Na rohu Palackého náměstí a Skuherského ulice vznikl koncem 19. století novorenesanční dům se zlatou koulí, který měl být součástí velkorysých plánů nové městské čtvrti. Historik Jan Schinko připomíná proměnu tehdejšího „Josefáku“, jeho nenaplněné ambice i každodenní život kolem Palackého náměstí na přelomu 19. a 20. století.

Dnešní ulice 28. října patřila na přelomu 19. a 20. století k nejvýstavnějším budějovickým třídám. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná její proměnu od Střelnické ulice se střelnicí ostrostřelců až po reprezentativní adresu s novorenesančními domy, úřady a obchody. Věnuje se také osudům mariánského sousoší, domu U Červeného raka nebo plánům na prodloužení ulice směrem k Pražské třídě.

Milí přátelé budějovické historie, často projíždíme naším městem, míjíme staré domy, díváme se do oken a ani si neuvědomujeme, že za těmi skly sedí lidé. A velmi často jsou to lidé, kteří si pamatují historii a příběhy našeho města.

Severní strana budějovického náměstí patřila odedávna k nejvýraznějším částem historického centra. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná slavné obchody, cukrárny i řemeslníky, kteří zde působili, a vrací se také k zásahům pražských památkářů v 80. letech. Nechybí ani vzpomínky na tramvaj linky „P“, kočárkování na slunné straně náměstí nebo legendární Metelcovu zmrzlinu.

Senovážné náměstí dnes patří k rušným dopravním uzlům Českých Budějovic, ještě na začátku 20. století ale sloužilo hlavně trhovcům, formanům a sedlákům z okolních vesnic. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná dobu zelných a dobytčích trhů, tramvají mířících kolem staré nemocnice i čas, kdy se kyselé zelí šlapalo v dřevěných sudech a vozíky tažené psy byly běžnou součástí městských ulic.

Náměstí Přemysla Otakara II. dnes působí jako reprezentativní centrum Českých Budějovic, po staletí ale sloužilo hlavně obchodu, trhům a veřejným shromážděním. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná podobu náměstí na začátku 20. století, dobu výročních trhů, řeznických krámů i chvíle, kdy se na rynku četla rychtářská nařízení a o slovo se hlásili hluční trhovci.