Půlmaraton je za námi. Všichni už jsme se dostali z poloviční klinické smrti a infarktových stavů, a tak můžeme podat oficiální vyjádření k celému závodu. Naše tisková mluvčí je možná sice pomalejší, ale my musíme mít vždycky něco extra. Navíc jsme se z toho zážitku vzpamatovávali ještě dnes.

Na životě se štěnětem je bezva, že spoustu věcí musí udělat úplně poprvé. Sice je pak opakuje už docela samozřejmě, ale když tu danou věc udělá poprvé, tak je to prostě něco z čeho má člověk radost. Ať už vidíte, jak váš pes poprvé kadí, běží, sedí, zůstane na místě nebo dává pac, je to super.

Uděláme si jen tak cvičně malou kontrolu, jo? Boty? Vyleštěné! Triko? Připravené! Podkolenky? Nasazené! Startovní čísla? A sakra...

Na snímku z archivu Arnošta Matschina je zachycena Panská ulice při pohledu z Hroznové. Podle reklamní tabulky na vlevo Staré rychtě „Vincenc Boček, krejčí“ byl snímek pořízen mezi roky 1904 a 1934, poněvadž v těchto letech Vincenc (také Čeněk) Boček v Panské šil. Ať už to bylo před 1. světovou válkou, nebo po ní, nedá se říci, vida domy na snímku, že by se režimy c. k. a ČSR o Panskou zajímaly, nebo že by se tam někdo z místních úřadů šel podívat.

Už to máme za pár. V sobotu 2. června se postavíme na start jednadvacet kilometrů dlouhé trati. Ve štafetovém běhu se každý popereme se svými pěti kilometry (až na Matýska, ten poběží šest). Nespočet dní strávených v terénu, propocených triček, vypitých litrů vody, nadávek a uběhnutých kilometrů konečně dostane ten správný význam. Dolaďujeme poslední detaily.

Přijdu si takhle na oběd domů z práce a v obýváku se nachází několik roztrhaných knížek. Tituly, které Kambodža prolistovala, se válely před knihovničkou, ale většina z nich byla ještě v pohodě čitelná. Takže jsem Kamině vynadal, že takhle se s krásnou literaturou nezachází, cáry papíru jsem vyhodil a salátová vydání knih schoval zpátky do knihovničky.

Zbývá osm dní. To je sto devadesát dva hodin čistého času vymyslet: jak zkrátit čas běhu, jak se vyvlíknout z běhu, jak stihnout kromě běhu ještě fotbalový zápas a jak před během stihnout státnice. Půlmaraton v podání Budějcké Drbny bude, zdá se, jedna velká komedie. My se ale asi smát nebudeme.

Je jí 29 let. Narodila se v Českých Budějovicích, studuje na Karlově univerzitě, kde si dodělává doktorát a v rámci toho tam přednáší na vietnamistice a etnologii, učí v Budějcích jógu malé i velké, mluví vietnamsky, a staví školy v Kambodži. Ano, takhle drobná dívka s úsměvem od ucha k uchu se jednoho dne chopila příležitosti a rozhodla se udělat Zemi lepším místem pro žití.

Drbňáci, rok se s rokem sešel a já vám musím oznámit další radostnou zprávu. Za sedm let života, které jsem nedávno oslavila, jsem už napsala nespočet článků a rodina se mi rozrostla o několik sestřiček. A moje drbní „famílie" se rozrůstá dál! A jako by snad chtěl osud, abychom měly narozeniny za sebou a mohly udělat jednu velkou oslavu, mám další ségru. Pozdravte se mnou Hradeckou Drbnu a popřejte jí zdraví, spoustu čtenářů a hodně článků!

Občas si říkám, že by bylo celkem bezva, kdyby Kambodža mohla mluvit. Myslím si, že by občas říkala srandovní věci. A vzhledem k tomu, že pochází z romské rodiny, tak by možná měla parádní akcent a mluvila by hodně nahlas.