DRBNA HISTORIČKA: Jak vypadala Kněžská ulice, když Budějovice chránily hradby a bašty
V novém díle Drbny historicky se historik Jan Schinko zaměřil na podobu Kněžské ulice a městského opevnění v době, kdy České Budějovice obepínal důmyslný systém hradeb, bašt a věží. Přibližuje atmosféru středověkého města, které dokázalo odolávat útokům, a zároveň popisuje, jak se jeho tvář postupně měnila s příchodem renesance.
Snímek sice představuje jižní část Kněžské ulice před rokem 1904, ale vyvolává dojem poklidného středověku ve městě obklopeném kolem dokola hradebním systémem, skládajícím se z vysoké hradby, parkánové hradby, věží, bašt a bran.
Na snímku je patrné, že vysoká hradba nebyla jen studená kamenná zeď, ale byla většinou omítnuta a někde měla kryté schodiště na ochoz a do věží. U paty měla hradební zeď šířku kolem 1,6 m a výšku 7 m (jsou i údaje vyšší). Celkem kolem celého města byla hradba dlouhá 1780 m. V tom středověkém čase bydlelo ve městě podle odhadu historika Karla Pletzera asi 4000 lidí a koncem 15. století kolem 5000 lidí. Hradby poskytovaly obyvatelům určitou bezpečnost.
Občas někdo město obléhal a vida pevné hradby, zase odtáhl. Také vojsko Jana Žižky z Trocnova obléhalo královské město s tím, že se ho zmocní jako jiných sídel. Čekali, netroufli si, tak alespoň podle badatelů vyrabovali a vypálili dvorce kolem města. Do města se dostalo jen vojsko pasovského biskupa lstí Pražskou bránou.
Konec středověku se obvykle udává rokem 1492, kdy Kryštof Kolumbus dorazil k Americe. Nebo také rokem 1456, kdy Johannes Gutenberg vynalezl knihtisk. V každém regionu to mohlo být pozvolně plus mínus. U nás to bylo zpožděné kvůli husitským válkám, zrovna tady na jihu Čech toho dost zničili. A také zpoždění kvůli tomu, že země po husitech ztratila na čas kontakt s okolními katolickými zeměmi. Může se odhadnout, že středověk ve městě mizel před rokem 1550, kdy k nám přišlo množství stavitelů a mistrů řemesel z Itálie a začali stavět a přestavovat domy ve stylu renesance, včetně nové renesanční radnice. S nadsázkou: když se postavila Černá věž, už jsme byli v novověku.
Před vysokou hradbou ve směru do města ve vzdálenosti 5 až 10 m byla postavena vnější hradba vysoká 3 metry a síly 0,7 metru, zvaná parkánová hradba, a prostor mezi oběma hradbami parkán (biskupská zahrada je vlastně parkán). Městské brány měly v půdorysu zpočátku základnu o rozměrech 9,5 a 8,5 metru. Vjezdový gotický portál měl šířku 3,5 až 4 metry. Všechny brány byly zbořeny, že překáží. Dlouho odolávala Rybářská brána u Předního mlýna, až to zlomili krupaři a mlynáři s tím, že jim v roce 1872 překáží při provozu mlýna. Připustíme-li, že brány byly široké až 4 m, tak Rybářskou bránou by mohly projíždět i kamiony.
Na vnitřní straně vysoké hradby, tedy už ve městě, vznikl průchozí prostor pro Hradební ulici. V některých místech spíše ulička a světlosti až jen 1,9 metru. Obepínala vnitřní město od Mandy přes dům U Šolínů ke konci Kanovnické, Kněžské atd. až k Rabenštejnské věži. Tedy středověká ulička, ale když byla hradba omítnutá, na opačné straně by byly krámky, večer městský lampář rozsvítil lucerny, mohla to být ulička jako jsou dosud v Praze na Starém Městě. Zvláštní je, že naše Hradební tak oblíbená není a asi nebyla. Komerční nezájem.
Ve vysoké hradbě stálo podle plánu města z roku 1927 asi 18 bašt (některá měla jména: Katovna, Bílá, Otakarka, Solní), 4 věže a 4 brány. Není to přesné, ubývaly a přibývaly. Středověk je také upálení Jana Husa, likvidace kacířů apod., ale na snímku středověké Kněžské, byť před rokem 1904, to vypadá mírumilovně, a kdyby to zůstalo, je budějovický hradební systém včetně barbakánů v UNESCO. Samozřejmě – kdyby.
