Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Je sobota. Nasedám do auta a jedu vyzvednout Kačí s Dejvem. Jedeme na “demošku”, kterou pořádá Milion chvilek pro demokracii. Dejv na tý první už byl, pro mě a Kačí je to premiéra. Po cestě se stavíme v mekáči a za necelý 2 hodiny dojíždíme na parkoviště,
Vystupujeme a jdeme na oběd. Je kolem poledne. Nemusíme chvátat, protože demonstrace začíná v 14:00. Po nějakým tom hledání nějaký normální restaurace nacházíme Lokál. Radost! Normální hospoda = bude normální oběd! Od baru nás zdraví číšník a povídá: “Máte rezervaci?”. Nemáme. Nakonec jsme našli a hlady nebyli, ale trochu to trvalo.
Je asi čtvrt na dvě a my vycházíme směr Letenská pláň. Z okna restaurace bylo občas vidět člověka zabaleného ve vlajce, občas někoho s transparentem. V půl druhý se blížíme ke Štefánikově mostu a tu už se netrousí jednotlivci, tu už pochodují dva zástupy davu. Po každé straně ulice. Na mostě už dav začíná zpomalovat - počtu pochodujících nestačí kapacita schodů vedoucích na pláň.
Na místo jsme dorazili těsně před druhou. Už bylo celkem plno. Začínají se promítat obrázky z demonstrací z 89. Záběry pana prezidenta Havla. Pohlazení po duši. Chybí mi (až na výjimky) krásní a milí lidé v současné politické reprezentaci.
Z programu, který běžel na pódiu zaujal krásný příběh paní starostky obce Škvorce Martiny Vodičkové. Aktivní občané zvítězili ve volbách a vše začalo pouhou občanskou aktivitou. Z dalších pak projev sedláků a samozřejmě paní Filipová, která dala premiéra Babiše k soudu za to, že lhal a ten soud vyhrála. Jednoduché sdělení v příběhu legislativní změny ověřování plné moci pak bylo: “Chcete něco změnit? Jděte a pracujte na tom!”
Celá demontrace se nesla v pozitivní a příjemné atmosféře. Lidé na sebe byli hodní. Z pódia jsme často slyšeli informace o základních demokratických principech, o tom, že máme být aktivní. Kromě několika výzev směrem k premiérovi (řádově v minutách) se vše neslo v duchu “buďme na sebe hodní, pracujme společně, neseďme doma, buďme aktivní a třeba i dělejme politiku.” Nikdo nikomu neříkal, koho volit nebo snad jak mají politici dělat politiku.
Nicméně ve stručnosti:
Nejsilnější pocity a mrazení v zádech?
To když jsme se blížili v davu k mostu, kdy už bylo vidět, že tohle fakt nebude malý.
Při prvním pohledu na zaplněnou pláň jsme se pak málem posadili na zadek.
No a 250 000 lidí, zpívajících hymnu, se vším tím vzájemným respektem a souzněním. Dojemné!
O čem demonstrace byla?
O tom, abychom si vážili svobody a demokratických základů a nechovali se k sobě hrubě, nekradli, nelhali. Lidé se sešli, aby s pokorou vyjádřili svůj názor.
O čem to nebylo?
O tom, co už pár novinových titulků (opět) huláká do světa, tzn.: nerespektování demokratických voleb, o neúctě k politikům, o tom, že má “někdo někoho sundat” …
Co jsem tam viděl?
Spoustu krásných lidí, kteří se umí k sobě chovat s respektem. Taková masa a žádný problém!
A na závěr? Pár střípků a reakcí, které mi tak trochu vyrazily dech:
“Proč tam jedeš? Si myslíš, že něco změníš?”
No, upřímně, já sám nic, ale když myšlenku sdílí 250 000 lidí, změníme třeba to, že je Milion chvilek pro demokracii velké téma. Jen nepolevit.
“Válku na vás! Dyť se máte tak dobře!”
Máme se dobře, válku nechceme, ale to přece není důvod k tomu, aby se politici chovali jako prolhaní zloději, že?
Jo a ještě jsem vám chtěl říct, že mi nepřišlo ani pět set (sliboval Tonda Blaník litra a nic, Soros taky nic) a taky, že naftu, oběd a čas na cestě, jsme si zaplatili sami. Hezký den a svobodě prostor.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.