V době největších vln útoků Freikorpsu v pohraničí byl v Krumlově klid. Město bylo přeci jen moc vzdálené od hranice, za kterou by v případě potřeby bylo možné rychle uprchnout a henleinovci se tak k prvním ozbrojeným akcím odvážili až 30. září, když bylo oznámeno, že ČSR odstoupí Německu své pohraničí, do kterého jak každý předpokládal, bude patřit i Krumlov.
I přes svou důležitost, nebyla v Krumlově ustanovena žádná stálá posádka armády, ani SOS. Jen pár kilometrů severně od města se táhlo hlavní obranné postavení s opevněním. Večer 30. září 1938 v souvislosti s blížícím se odstoupením pohraničí začaly přes Krumlov ustupovat k severu družstva SOS a roznětové hlídky armády. Ozbrojení henleinovci se zatím soustředili v lesích u Mezipotočí a k prvním akcím se odhodlali až pod rouškou tmy. Stáhli se k městu a číhali na malé ustupující skupinky vojáků.
K prvnímu incidentu došlo u Horní brány. Po krátké přestřelce zde byla odzbrojena a zajata trojice ženistů. Policejní správce dr. Jungwirt okamžitě odjel za velitelem ženistů na okrese, do okresního úřadu, zjistit co se děje. Jakmile vešel do budovy, byl úřad napaden střelbou. Ženisté, kteří se na úřadě nalézali, opětovali palbu z oken. U benešovského mostu drželo své pozice 13člené družstvo velitele Kohouta, které mělo v případě války most vyhodit do povětří. Nyní byli vojáci napadeni střelbou henleinovců a rozhodli se probít k svému veliteli – do budovy okresního úřadu. To se jim za stálé palby podařilo a zesílili tak posádku obléhané budovy. Střelbou byly toho večera napadeny i další státní budovy včetně četnické stanice. Dr. Jungwirt již v 17 hodin žádal telefonicky vojenskou pomoc. Ta ale nepřicházela.
Teprve před půlnocí dorazil četnický pohotovostní oddíl, který okresní úřad osvobodil. Povstalci po četnících stříleli také ze zámeckých zahrad. Aby neskýtali v ulicích města příliš snadný cíl, rozstříleli četníci během svého postupu všechny pouliční lampy. Posádka budovy spolu s četníky se pak stáhla do zabarikádované budovy státní policie. 1. října 1938 v 0:30 konečně dorazily do města tři pěší čety 3. roty 1. pěšího pluku a rychlým útokem vyčistily střed města. Zástupce okresního hejtmana dr. Šťastný nařídil spálit důležité spisy a opustit město. Na náměstí se utvořila kolona, v jejímž čele šla smíšená četa četníků a policistů, kteří měli pomocí lehkých kulometů prorazit cestu. Za nimi jela civilní auta evakuující české civilisty, kolonu uzavírali vojáci. Kolona byla napadena prudkou palbou z oken a návrší nad městem už při seřazování na náměstí. Četníci s policisty byli při postupu napadáni z vikýřů a oken. Postupovali při stěnách domů proti sobě a odstřelovali uliční lampy. Kritický byl přechod přes vltavský most, který byl postřelován ze zámecké zahrady. Most se podařilo přeběhnout několika četníkům a závodčí Galuška pak umlčoval teroristy dávkami z lehkého kulometu do míst, kde se v noční tmě objevily ohníčky výstřelů. Jakmile povstalci ze zahrady raději utekli, mohla kolona pokračovat dál. Naposledy byla napadena u osady Domoradice. Během ústupu byl zasažen do břicha vojín Jan Boháč (narozen 7. Května 1900 v Dvorcích u Tučap, ženatý rolník). Zemřel ještě před dosažením hlavního obranného postavení mezi Přísečnicí a Rájovem. Střepinami granátu byli těžce zraněni štábní strážmistr Jan Klíma a strážmistr František Jaroš.
Ráno 1. října 1938 měli henleinovci Krumlov ve svých rukou. Dva vůdci SA, kteří se ve městě objevili, organizovali z dobrovolníků jednotlivá družstva a stavbu barikád proti případnému českému zásahu. Především ale čekali na příchod praporu Freikorpsu z Vyššího Brodu. Netušili, že útok na Vyšší Brod se předchozího dne zhroutil a celý prapor uprchl za hranici. 1. října 1938 ještě nebyl Český Krumlov určen do záborového pásma a osud města tak zůstával nejasný. Velitel 31. hraniční oblasti gen. Neumann proto vydal rozkaz provést druhého dne na Krumlov vojenský zásah, za účelem odstranění náloží pod mosty, které při ústupu před Freikorpsem ve městě zůstaly, osvobození zajatců a jejich evakuace společně s českými civilisty. K akci byla určena 23. ženijní rota kap. Stejskala, která prostor a rozmístění náloží dobře znala. Když večer por. Andrýsek hledal pro akci dobrovolníky, přihlásila se mu téměř celá rota. Stačila jen třetina. Ženisté byli posíleni dvěma četami 9. roty 1. pěšího pluku, které se měly připojit na hlavním obranném postavení. Dále byla k akci určena četa tří tanků LT-35 poručíka Vladimíra Němečka a konečně byl k akci Krumlov určen také Improvizovaný obraněný vlak 31 (IOV31).
Lehký tank LT-35
Ráno 2. října 1938 vyrazila Stejskalova skupina z Kamenného Újezdu. Po projetí předměstí vyjely k zabarikádované Budějovické bráně na průzkum dva tanky. Přes barikádu z vozů naplněných kamením nemohly projet. Vrátily se asi 300 m a znovu vyrazily proti bráně s ženisty kryjícími se za tanky. Ženistům se podařilo odtlačit jeden z vozů, pak ale byli napadeni palbou povstalců z okének brány a sousedního domu. Na bránu zahájily tanky kulometnou palbu a ženisté ze svých pušek a několika lehkých kulometů. Za této krycí palby přeběhlo několik ženistů most k bráně a odstranili i druhý vůz s kamením. Při přestřelce byl těžce zraněn vojín Karel Píša střílející z lehkého kulometu za kamenným zábradlím. Když konečně tanky zahájily na bránu palbu i ze svých kanonů, odpor v útrobách brány ustal. V cestě sice ještě bránil druhý vůz s kamením, ale po druhém najetí tanku se rozpadl. Asi 300 m za bránou stál Hotel u města Vídně, z jehož oken nyní byla povstalci vedena nejsilnější palba z kulometu a pušek. Miksův tank vypálil proti hotelu 6 granátů a i zde palba ustala. V té době zahájil boj i IOV31, který dorazil na krumlovské nádraží. Ohniska odporu v okolí nádraží byla rychle umlčována těžkými kulomety a 8micentimetrovým kanonem. Situace zrála k rozhodnému útoku do středu města. U Budějovické brány se ale objevilo jen několik pěšáků 9. roty pod velením četaře.
Zabarikádovaná Budějovická brána již po boji
Velitel ženistů poručík Havel marně hledal velitele pěšáků – tři záložní důstojníky. Když konečně jednoho z nich našel v průjezdu domu a zatřepal s ním, dal se záložní důstojník do breku. Psychicky selhal. Miksa nemohl riskovat postup ulicemi tankem bez podpory pěchoty. Svazek granátů nebo zápalné lahve mohly stroj ihned vyřadit z boje. Přikázal tedy otočit tank k ústupu. Kapitán Stejskal rozhodl po selhání záložních důstojníků útok se třemi tanky a pouhou četou ženistů neriskovat. Kolona se vydala na ústup k linii opevnění. Seběhli se k ní čeští obyvatelé města a tak alespoň část úkolu – evakuovat české občany, byl splněn.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
