pondělí 9. prosince 2019 Vratislav

DRBNA HISTORIČKA: Nápisy patřily ke koloritu města

V dnešním dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na vzhled náměstí. Věnoval se hlavně nápisům na domech. Jak se měnilo písmo a jejich vzhled? A co se vlastně na domy psalo? To se dočtete v dalším povídání tohoto budějckého historika.

Na snímku představující slavnostní odevzdání nového plukovního praporu pěšího pluku č. 1 Mistra Jana Husa a věnování stuhy na plukovní prapor městem České Budějovice (prapor věnovalo ministerstvo Národní obrany) je dobře vidět fronta domů na západní straně náměstí před rokem 1927, přesněji od domovního č. 5 k č. 9. Na domech jsou nápisy, z kterých je na první pohled patrné, co je hlavně v domě.

Za socialismu radnice razila, dobrozdání měla od památkářů, že jednak soukromníci být na domech nesmí a za druhé nápisy kazí památkovou hodnotu domu. Chvíli po roce 1948 se na domech objevily nápisy nové jako Tep, Zdar, Narpa, Pramen, Masna a podobně. Za čas tyto názvy obchodů byly možné jen v podloubí. Potom zůstaly na líci domů jen neony Zvonu, Automatu, Slunce a lékárny.

Nápisy patřily ke koloritu města. Nedá se to doložit třeba zpět až do 13. století, ale je pravděpodobné, že na domech odjakživa něco uvedeno bylo. Měnilo se písmo. Na snímku odpovídá konci 20. let 20. století. Zmizelo secesní písmo, pražské art deco není vidět, některé nápisy se však v písmu neměnily, poněvadž šlo o logo firmy. Devastace nastala za německé okupace. Skoro šest let byly na každém rohu náměstí cedule s otřesným nápisem Náměstí Adolfa Hitlera.

Na každé straně náměstí přibližně uprostřed byly na pilířích umístěny poštovní schránky, na Staré poště další. Schránky měly modrošedou barvu a před Vánocemi byly nacpané. Na některých domech byly zabudovány hlásiče požárů. Text vybízel v případě nebezpečí k rozbití skla a ke zmáčknutí tlačítka. Lékárna U Černého medvěda (na snímku) měla zdravotní hlásič. Okénkem podala služba lék. 

Na náměstí ani ne, ale v ulicích bez podloubí vytahovali obchodníci z portálů plachty nebo markýzy. To bylo proto, že ve výlohách bylo normální zboží, které se na slunci mohlo kazit nebo blednout. Proti markýzám verbálně bojoval někdejší okresní konzervátor a předseda Klubu přítel města Karel Kakuška. Markýzy ho, jinak poměrně klidného, rozčilovaly. V arkádách podloubí na náměstí se zavěšovaly velké plachty. Zvláště v domě u Metelců, kde byla cukrárna a dorty za výlohou by trpěly. Dnes plachty přes předzahrádky. Markýzy skutečně nějak zmizely.

Na druhém domě zleva je uvedeno velkým písmem L. E. HANSEN. To tak dobrý nápis není, protože Hansem, Westen, David, Jarolím a několik dalších připravovali předání města Němcům a hned po 15. březnu 1939 okázale pochodovali před radnicí. Nápisy nejsou na omítce, ale na desce, látce, skle apod., takže hrubě fasádu nepoškozují. Dlouho do socialismu odolával nápis na omítce SADOVSKÝ a WICHTA. Byly vysoko a z boku, nešlo se tam dostat a když se tam údržbáři dostali a zabílili to, při prvním dešti to zase prosvítalo. Nejrozšířenější nápis na omítce v širokém okolí byl SUKNA ŠVEJDA. Víc nic, jednoduchý, nenápadně vybízející zajímat se o to, kdo to je a kde. 

Nápisy na domech na náměstí se tímto připomínají. Našinec byl na ně zvyklý. Počítal s nimi a hned šel přes náměstí rovnou třeba ke Kulíkům. Skoro každý dům má ambice na seriál Byl jednou jeden dům a nápisy jsou kamínkem do jeho historie.

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo19 čtenářů

Autoři | Foto Archiv Jan Schinko

Štítky Drbna historička, Jan Schinko, náměstí Přemysla Otakara II., nápisy

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.