Další díl Drbny historičky se Jan Schinko zaměřil na historii rodiny Kohoutů. Dozvíme se, proč se nakonec Vojtěch Kohout s rodinou odstěhoval do Plzně, a proč se mu jako truhláři u nás nedařilo. Podíváme se také na jeho syna, Františka Eduarda, který je legendou Národního divadla.
Na snímku z let kolem roku 1930 stojí vpravo na rohu Kněžské a Kanovnické nábytkářský dům U Kneislů. Vedle něj vlevo dům Karla Vlka s názvem Tržnice nábytku, to je také nábytkářský dům s delší truhlářskou historií. Jeden čas zde mělo tržnici družstvo truhlářů z Ledenic a ještě dříve v roce 1889 se sem přestěhoval z Třeboně mistr truhlář Vojtěch Kohout s manželkou Kateřinou, rozenou Křížovou, zdejší rodačkou, což mohlo být pro živnost výhodou (znala prostředí a poměry).
Kohoutů se sem přistěhovali, když ještě byl majitelem domu Ferdinand Kink. Karel a Rozálie Vlkovi jsou na domě až v roce 1904. Dne 6. března 1889 se Kohoutům narodil syn který dostal křestní jména František Eduard. S jistou logikou lze naznačit, že v čase, kdy se sem Kohoutů stěhovali, byl František Eduard už „na cestě“.
Truhláři Vojtěchovi Kohoutovi se v nájmu u Kinků v konkurenci místních truhlářů a obchodníků s nábytkem nějak nedařilo. Přestěhoval se s rodinou do Sterneckovy ulice a zase nic moc. Přestěhovali se ve Sterneckovce ještě jednou a stále to s Kohoutovo nábytkem nebylo ono. V roce 1895 se Kohoutů odstěhovali do Plzně a v Plzni se Vojtěch Kohout prosadil. Odměnou na přelomu 19. a 20. století mu bylo heslo, které se celým krajem neslo: „Kohoutův nábytek –nejlepší nábytek na českém západu“.
Trochu se na budějovického rodáka Eduarda Kohouta, legendy Národního divadla, kde působil v letech 1916 až 1960, pozapomnělo. U nás ve městě prožil šest let, do školy začal chodit v Plzni. To zase tolik není, ale na rodné město nezapomněl. Několikrát zde účinkoval jako host v divadle. Také je doloženo, že navštívil vinárnu U Štropů (jinak U Krobiána) na náměstí. „Franta Štrop“ jednal s každým bez okolků na rovinu. Z návštěvy Eduarda Kohouta u Štropů tradují historky.
Eduard Kohout začal Plzni studovat na reálném gymnáziu, ale studium nedokončil. Odešel v roce 1906 z reálného prostředí k divadelním společnostem. Předtím chtěl k cirkusu, což mu praktický otec zatrhl. Přes Švandovo divadlo v Praze na Smíchově a divadlo na Vinohradech v letech 1914 až 1916 se stal členem Národního divadla.
Pod vlivem Fráni Šrámka se začal Eduard Kohout podepisovat Fráňa Kohout. Jméno Fráňa používaly i umělkyně, které se jmenovaly Františka. Eduard Kohout si Fráňu rozmyslel v čase, kdy byl na Vinohradech. Definitivně se rozhodl pro jméno Eduard. Od roku 1939 bydlel v Praze na Kampě. Byl všestranně nadaný. V roce 1953 obdržel titul zasloužilý umělec. Pak byl více spojován s divadlem první republiky. Titul národní umělec mu byl udělen za uvolnění „politiky“ roku 1968. Po roce 1960 ještě v Národním divadle hostoval. Ve filmu se objevil naposled roku 1975.
To byly tituly oficiální. Neoficiální byly kupř. „herecký kníže z Kampy“, „mistr monologu“, „básník mezi herci“. Podle kolegů – uměl se rozdat, dokonalý herec tělem i duší. Duší byl romantik, ale dokázal z romantického herectví 19. století přejít na civilní. Neměl žádné milenky, což mnohým nedalo spát. To vždy odpovídal: „Milenky jsem žádné neměl, milenkami mi byly moje role.“ Zemřel v Praze 25. října 1976.
Eduard Kohout je legendou Národního divadla, rodák, Jihočech, u nás se narodil, kořeny Kohoutů sahají nejméně do Třeboně, proto se připomíná v Kněžské č. 12.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
