Čtvrtek 14. 8. 2025 | Svátek má Alan
Dnes, 17:45
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko vrací do časů, kdy Mariánské náměstí v Českých Budějovicích tvořilo jeden celek s dnes už neexistujícím Lobkowickým náměstím. Připomíná kašnu krajského hejtmana Augusta Lobkowice, ústav hluchoněmých i slavného fotografa Antonína Wildta. A také osud Mariánského sousoší, které po roce 1950 zmizelo a znovu se vrátilo až po sametové revoluci.
Na snímku z Mariánského náměstí pořízeném před rokem 1936 byla asi hlavním motivem tramvaj „P“ jedoucí ze stanice a výhybny na Mariánském. Poté zatočí vpravo do Krajinské. Technicky plošně je Mariánské náměstí zobrazeno nepatrně. Podstatně celé je zachyceno někdejší Lobkowické náměstí, které se rozkládalo mezi ústavem hluchoněmých a sady.
V roce 1823 nechal na tomto prostoru krajský hejtman August Lobkowic vlastním nákladem postavit kašnu. Barokní Mariánské sousoší z roku 1716 je k lokalitě s kašnou hejtmana Lobkowice obráceno zády, čímž se nějak nehodilo, aby za zády sousoší ještě Mariánské náměstí pokračovalo, takže se snadno označilo za náměstí Lobkowické. Název vydržel až do roku 1921.
Čtvrtek, 10. července 2025, 16:00
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko vrací k jednomu z největších požárů v dějinách Českých Budějovic. V srpnu 1868 zachvátil plameny hotel U Zlatého slunce i desítky dalších domů v centru města. Jak oheň vznikl? Proč selhala budějovická...
Lobkowické náměstí s kašnou mělo svůj vlastní „život“. Mariánské také (kasárny, zájezdní hostinec U Bílé růže, biograf Grand a Budějovická pivnice, později Metropol). Vlevo dům původně „U Červeného raka“ za zády sousoší postavil v roce 1847 městský stavitel Josef Sandner s hlavním průčelím do Lobkowického náměstí. V domě byl zařízen učitelský ústav. V roce 1871 koupil dům biskup Jan Valerián Jirsík, v roce 1873 byl dům rozšířen o trakt směrem do Riegrovy ulice a zřídil zde ústav hluchoněmých, který je v provozu dodnes.
Souběžně s provozem ústavu hluchoněmých pečoval o chovance Podpůrný spolek „Jirsík“. V jubilejních výročích ústavu organizoval sjezdy hluchoněmých v Besedě. Vedle ústavu směrem do Riegrovy ulice sídlila od roku 1924 městská knihovna. Měla několik názvů, zprvu v Divadelní to byla knihovna Národní jednoty pošumavské, potom lidová knihovna, veřejná městská knihovna, státní knihovna apod. V tom čase sídlila v domě živnostenská škola, za c. k. německá obecná škola. Městská knihovna měla samostatné oddělení pro mládež.
Čtvrtek, 26. června 2025, 16:00
V dnešním díle Drbny historičky se Jan Schinko zaměřil na zmizelý kout u Mlýnské stoky. Zavzpomínal na dobu, kdy tu stály městské lázně s bazény a klecovou sprchou, Packertův dům s kořalkami a nedaleký bufet Svačinka. Připomněl i politické plány,...
V dalším domě v řadě s adresou Lobkowické náměstí 5 se v roce 1899 usadil známý fotograf Antonín Wildt. Známý dokonce v Evropě, jenže dnes o něm ví málokdo. Byl totiž budějovickým rodákem (narozen 1875) a vyznamenán velkými zlatými medailemi na výstavách v Paříži, v Londýně, Bruselu, Ostende atd. Mohl používat označení c. k. dvorní fotograf. V roce 1919 předal ateliér Josefu Danešovi. Firma Wildt měla filiálky v Protivíně a v Písku. Odešel pak do Prahy. Josef Daneš v roce 1925 zařídil v uměleckém závodě fotografickém rádiovou stanici. Obecenstvo v čekárně tak mohlo poslouchat vysílání z celého světa.
Na snímku vlevo lze rozeznat Mariánské sousoší postavené v roce 1716 jako dík za to, že se městu vyhnula epidemie moru. V roce 1889 uveřejnil list Budivoj zprávu ze zasedání městské rady: Socha P. Marie na zdejším Mariánském náměstí má býti výhodněji postavena před ústav pro hluchoněmé na Lobkowickém náměstí. Nákladem obce sochu přeložit a na novém stanovišti jejím okrášliti ji zpředu malým ozdobným sadem. Na svém nynějším stanovišti zabírá sousoší část ulice Střelnické. Návrh se nerealizoval. Radnice měla tehdy dost jiných starostí. Začalo se upozorňovat, že z Lineckého předměstí je na Pražskou a na nádraží daleko a že by se mohla tudy postavit tramvaj tažená koňmi. To se zamítlo s tím, že bude tramvaj elektrická (realizovala se až o 20 let později).
Mariánské sousoší se stále drželo. V červenci roku 1948 se vyhlásila akce na jeho opravu. Příspěvky vybíral Jiří Linhart, Skuherského 19. Přímo u sousoší byla k tomu účelu umístěna pokladnička. Ale sousoší se kolem roku 1950 odstranilo bez náhrady. Až po roce 1990 se zase vztyčilo na bývalém Lobkowickém náměstí.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
