NA ROZTRHÁNÍ: Po kalíšku, po kalíšku...

73. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Kde sehnat ducha Vánoc?
74. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Není bulka jako bulka
75. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme šli zaříznout stromek
76. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Po roce Vánoce
77. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Co nám rok dal

„Míro, já jsem to dostala!“ Stop, střih. Můžete si to přetočit na díl ze září 2016 a stejně takový výraz nasadil. „Nedívej se na mě tak!“ zařvu hystericky s úšklebným úsměvem a už myslím na to, že bych snad musela odstavovat Artura. „Od teď na mě radši ani nesahej...“ směju se a hlavou mi proletí myšlenka, že s Mírou jsem snad samosprašná. Jen stačí popíchnout.

„A víš, co je největší sranda?“ položím mu otázku s ironickým podtónem. Když vidí, jak otáčím kufr vzhůru nohama, jen zakroutí hlavou. „Že budu muset snad začít praktikovat vědomou menstruaci,“ uchechtnu se nad tou myšlenkou a on vůbec nechápe o čem mluvím: „No prostě tu nemám ani tampón! Vždycky je vozím s sebou a samozřejmě je teď nemám!“ Jak kdyby mě to samotnou překvapovalo. Je to jako s klukama. Vždycky vozím v kabelce náhradní oblečení, ale když se něco (někdo) podělá, nemám u sebe nic. Naposled takhle Artur cestoval jen v mikině, když mu to záhadně proteklo až do nohavice. A to měl štěstí, že jsme jeli autem. 

„Marti, prosím tě, nemáš tampón?“ píšu kamarádce, která bydlí za rohem a naštěstí je brzy ráno vzhůru. Ten kousek zvládám bez poskvrny (a to doslova). „Jsi mě zachránila, už musíme vyrazit, Artur usnul, tak se ani nemůžeme zdržovat nějakým nákupem,“ děkuji jí mezi dveřmi a jsem ráda, že se nemusím bát dlouhé cesty, která je před námi. „Možná, že to bylo jen nějaké špinění,“ napadne mě, protože i noc jsem zvládla „jen tak“, ale další den mě vyvede z omylu.

„Hm, tak to bude parádní Silvestr,“ ušklíbnu se nad tou spouští a cítím se jak čerstvě zařízlá... Ještě to ani nevypuklo v plné parádě a začínám být znechucená ze všech těch tampónů a vložek, které jsem předvídavě nevyhodila. „Jak jsem to mohla tak podcenit?“ nadávám si a nechápu, proč jsem před měsícem ignorovala nějaké ty náznaky, a vůbec i celý graf z ifertrackeru, který jasně naznačoval, že by to mělo přijít. Asi jsem tomu nechtěla věřit. Vždyť Arturovi bylo nedávno půl roku a s příkrmy sotva začínám!

„Čo na tom počítači stále robíš?“ ptá se mě Míra netrpělivě, když u něj sedím jak přikovaná snad už tři hodiny. On zatím chystá silvestrovské „zobání“. „To je horší než vybrat první podprsenku,“ začínám být z toho trošku ztracená a přemýšlím jak magor i o designu, protože kalíšek se mi musí prostě i líbit. „A není to jedno?“ plácá se Míra po hlavě a já otáčím oči v sloup: „No to teda není.“ 

Asi by ho to úplně nezajímalo, a tak mu víc informací necpu, stačí, že po krátkém vysvětlení uznal, že kalíšek je fakt pokroková věc, a dokonce pronesl i něco o tom, že tohle podle něj používají spíš pokrokové a uvědomělé ženy (hmmm).

Myslela jsem si, že rozhoduje jen to, jestli jsem už rodila nebo ne, ale stránka kalisek.cz mě vyvede z omylu. „Je vám více než 30? Jste po vaginálním porodu? Sportujete? Máte nízko položený čípek?“ to jsou všechny otázky, které jsem nečekala, ale vlastně jsem ráda, že jsem na ně narazila, protože jsem se tím pravděpodobně ušetřila několika náhodných pokusů o ten správný. 

„No nic, pro začátek se budu řídit tím, co se mi líbí,“ klikám ze zúženého výběru na Merulu, která má univerzální velikost, dá se jí zkrátit úchyt a je vhodná i pro nízký čípek, takže v podstatě moc neriskuji, že by neseděla. Jedině, že by byla moc měkká a já měla moc silné pánevní svaly (hahaha... ano, jógu pořád necvičím pravidelně).  No a nakonec mi to nedá a dávám do košíku i Fun cup, který mě zaujal svým netradičním designem. „No co, vložky a tampony vyjdou ve finále dráž,“ obhajuji si nákup sama před sebou a přesouvám položku do košíku. A protože mám ráda zabíjení více much jednou ranou, peníze od Ježíška padnou i nějaké non-toxic šampony a mýdla, které v eshopu objevuji a momentálně potřebuji. „Tak, a teď si můžeme dát po kalíšku!“ přesouvám se za Mírou na gauč, kde spolu strávíme zbytek Silvestra.

Když další dny čekám netrpělivě na balíček, začínám chápat všechny ty ženy, které nesnáší své dny. Nějak se v tu chvíli úplně distancuji od tampónů (nevím proč, ale prostě se mi do nich nechce), a ty vložky jsou prostě... jak to říct slušně... ehm. Nejradši bych se někam zahrabala, a tam si to v klidu odmenstruovala. „Jak jsem ty kalíšky mohla tak dlouho ignorovat?“ říkám si, když provádím snad stou výměnu vložky a úplně to nenávidím.

Tělo mě nešetří, mám pocit, že ty kalichy stihnu snad i vyzkoušet. Když po čtyřech dnech konečně zvoní zvonek, Vicník vyletí z pokojíčku: „Balíček!“ zvolá nadšeně, protože u nás nikdo jiný, než pošťáci nezvoní. Bere mi ho z rukou a chce ho rozbalit. Hned ho zaujmou barevné krabičky. „Co to je to toto?“ mává tím přede mnou. „Bim bam, Bim bam,“ směje se a já s ním. Pak mu vysvětluji, že to je kalíšek. „To je pro maminku, když má menstruaci,“ poučuji ho a on pokyvuje hlavou (přece mu nebudu kecat). 

Snad by to ani nebylo nutné, protože už je téměř po všem, ale zvědavost mi nedá a jdu to vyzkoušet. Musím se trošku pousmát nad tím, že s touhle věcičkou se člověk na tu další menstruaci snad může i těšit. Mačkám kalíšek do „punch down“ skladu (jooo jsou různé techniky, jak jsem načetla) a zavádím. Jde mi to vcelku jak po másle a musím uznat, že za to může určitě cvik ze zavádění pesaru. Merula se pěkně rozvine a když ji tam nějakou dobu nechám, ani o ničem nevím. Dokonce ani ten „žebřík“ na vytažení mi úplně nevadí (i když se dá ustřihnout). Jen tak zběžně zkouším i fun cup, který je trošku tužší, ale vzhledem k tomu, že momentálně už můžu vlastně vyzkoušet jen to, jestli mi sedí velikost nebo tuhost, to víc nehodnotím a nechávám to na další měsíc. 

První menstruace odešla a já konečně na plno využívám získaných poznatků z měření bazální teploty. Konečně můžu totiž pozorovat graf nového cyklu v aplikaci Natur Cycles, která mi už od konce menstruace značí plodné dny. „Jojo, miláčku, teď už to nebude: „Myslím, že můžeš, měla bych to dostat, tak je to bezpečné,“ teď už jsem na tebe připravená,“ usmívám se „pod fousy“ a jsem zvědavá, jestli mě zas někdo nahoře nepřečůrá. 

PODČARNÍK

Nedalo mi to a napsala jsem holkám do kalisku.cz, jestli by pro čtenářky neudělaly nějakou akci. Přece jen si myslím, že stojí za to to vyzkoušet, a když bude nějaká ta sleva, bude to zkoušení a experimentování určitě příjemnější. Sledujte můj Facebook pro víc informací.