Chuť mám pořád a vymýšlím, kam až se dá amatérský závod posunout, říká organizátor běhu na Silvestra Heřman

Na běhu jsem byl osobně v roce 2016 podruhé a musím říct, že mě to bavilo a šlo o velmi povedenou akci. Souhlasíte?
To musí říct kdokoliv jiný než já (úsměv). Do těchto hodnocení se nerad pouštím, protože mám zkreslené pohledy. Závod nevnímám způsobem startovací výstřel – běh – cíl – předání cen. Pro mě je důležité zázemí běhu. Snažím se proto sesbírat co nejvíce názorů příchozích závodníků a doprovodu, protože nám to pak pomáhá v bilancování nad daným ročníkem.

I přesto řekněte svůj názor na 15. ročník.
Osobně ho hodnotím jako vůbec nejlepší. Povedlo se nám znovu vylepšit zákulisí, díky kterému pak příchozím můžeme nabídnout kvalitnější organizaci. Sice se nám nepodařilo pokořit rekord startujících, ale předčila ho atmosféra.

Jak to myslíte?
Rozvedu to do dvou bodů. Byl jsem u všech 15 ročníků, ať už jako běžec nebo jako organizátor. Zažil jsem sychravo, zimu, sníh, led, bláto i teplo při sluníčku nebo v nejhorším případě déšť. Běh v uplynulém roce byl specifický kvůli počasí. Po roce 2015, kdy bylo sucho, se povedlo, že panovala zimní atmosféra. Někteří si na počasí sice zanadávají, já naopak říkám, že náš běh by se měl konat na sněhu a při teplotě pod bodem mrazu. Pak to má tu správnou zimní atmosféru. A v roce 2016 nám počasí v obojím přálo.

A ten druhý bod?
Zázemí a komfort pro závodníky. Když si vzpomenu na úvodní ročníky, kdy jsme se sešli třeba na náměstí před zámkem, běželi do bodu B a zpátky, tak běhu chyběla jakákoliv organizace. De facto to fungovalo tak, že jsme přišli, zaběhli danou trať a zase odešli. Klidně se nás sešlo jen 7 až 12. Teď už vše funguje zcela jinak.

Jaký je rekord v počtu zúčastněných?
V roce 2015 přišlo dohromady dětí a dospělých 118.

Takže vám rekord utekl jen o 6 startujících. Mrzí vás to?
Samozřejmě jsem na rekord pomýšlel. Statistiky mám rád a interně si vedu počty startů jednotlivých běžců, celkový počet naběhaných kilometrů a další zajímavosti. Navíc poté, co jsme měli v registračním systému 170 přihlášených, jsem věřil, že pokoříme číslo 120. Velký úbytek jsem čekal, vždyť ráno bylo 11 stupňů pod nulou. Ale ne takto masivní.

Čím to, že v současnosti je běh oproti začátkům tak rozšířen?
Průlom byl mezi ročníky v letech 2009 a 2010. Na osmém ročníku v roce 2009 jsem úplně změnil trasu tratě. A pak hlavní důvod průlomu bylo zavedení dětské kategorie pro rok 2010.

Když už zmiňujete tratě, kterou jste vymyslel jako první a jak jste tratě pak měnil?
Pozor, tady je důležité říct jednu věc. Silvestrovský běh v Borovanech jsem nevymyslel a nezaložil. To udělal můj sensei v karate Věnceslav Černý, od kterého jsem po založení závod převzal. Zásluha na patnáctileté tradici patří jemu. První běh byl historicky i nejdelší a specifický v tom, že se běželo večer za tmy. Mimoborovanští asi nebudou vědět - trať vedla od dolních paneláků v Borovanech k Ledenickému nábytku a zpátky. Délka byla odhadem necelých osm kilometrů. Pak se běhávalo několik let z náměstí směrem ke starému Calofrigu až do avizovaného roku 2009. V něm jsme se přesídlili a zavedli zázemí v restauraci U hřiště a začalo se běhat po hlavní silnici na hráz rybníka Pražan nebo až k Borovanskému mlýnu, kde byla otočka. Trať v těchto letech vedla zhruba čtyři kilometry. A zatím poslední úprava přišla v roce 2014, odkdy se sice také běhá na hráz rybníka Pražan, ale jinou cestou a trať je díky tomu dlouhá 5 150 metrů. Vzhledem k tomu, že závod je čistě amatérský, je podle mě tato vzdálenost dostačující.

To jste mluvil o kategorii dospělých. Jak to máte zorganizované pro děti?
Všechny dětské kategorie běhají na hřišti s umělým povrchem, kde nehrozí žádné nebezpečí. Start i cíl na UMT už mají navíc i dospělí, takže kompletní zázemí běhu je v jednom místě. Máme obrovskou výhodu v tom, že fotbalový areál v Borovanech disponuje hřištěm s UMT, které nám bezplatně místní FK Borovany propůjčuje. Když už jsme u toho, tak co si budeme povídat… bez sponzorů a partnerů to dělat nejde. Nechtěl bych na někoho zapomenout, ale poděkovat musím kromě fotbalistů i energetické skupině E.ON, městu Borovany a společnosti TOMAservis. Obrovské díky patří všem organizátorům a dalším sponzorům, kteří se na běhu jakkoliv podílejí. Ze statistik víme, že velký počet startujících je i díky mediální spolupráci s Budějckou Drbnou, kde vyšly články o běhu i pozvánky. Všem patří za podporu poděkování.

Kolik kategorií bylo v uplynulém roce?
Dětských bylo devět a dospělí byli rozděleni do čtyř. Celkem tedy 13.

Za poslední dva roky vás nikdo ve sportovním oblečení na běhu neviděl. Proč už neběháte?
Byla doba, kdy jsem měl spolu s předsedou našeho oddílu karate Vaškem Plecerem největší počet startů. Jelikož má ale už svůj věk a chtěl být nejlepší, musel jsem se některých startů vzdát (úsměv). Teď vážně... S přibývajícími počty závodníků přišla samozřejmě i větší zodpovědnost za trať, zázemí a chod běhu. Proto jsem musel své starty oželet a věnuji se už jen organizaci. Neříkám, že mě to každý rok neláká si jít s ostatními zaběhat, ale oni by pak na mě museli v cíli čekat, protože jsem strašný běžec. A to nikomu nemůžu udělat. Umíte si představit, že bude na mě v cíli čekat x minut v tuhém mrazu celé startovní pole? Já teda ne (úsměv). Navíc si taky vždycky vzpomenu na rok 2008, kdy jsem se asi 200 metrů před otočkou na ledu rozsekal. Bylo to v kopci a jediné pozitivum bylo, že jsem sjel alespoň pár metrů směrem k cíli a nemusel ten kousek kopce znovu zdolávat. Další část běhu jsem ale protrpěl.

Jaký je tedy váš 31. prosinec?
Náročný. Možná byste se mohl zeptat mé manželky. Běh pro mě nekončí vyhlášením výsledků, ale funguji kolem toho ještě dlouhé hodiny a kolikrát mám problém vydržet do půlnoci. Musím říct, že jí obdivuji za to, jakou má se mnou kolikrát trpělivost. Běh ale samozřejmě není jen o tom jednom dni. Přípravy začínají několik měsíců předem a gró pak přichází asi tři dny před akcí. Od balení cen až po brand areálu a stavbu zázemí. Ještě před dvěma roky platilo, že ceny dostali všichni příchozí. Děti i dospělí. S navýšením počtu startujících jsem to ale musel přehodnotit, protože sehnat 100 slušných cen je boj a nechtěl jsem někomu dát jen nějakou malou drobnost. Proto od roku 2015 platí, že ceny dostanou ve všech dospělých kategoriích vždy tři nejlepší a dále jsem zachoval ceny pro všechny děti. To je pro mě osobně hodně důležité, protože běh v současné době už dělám více kvůli dětským závodům. Třeba zápolení u nejmenších dětiček do dvou let je parádní. V zimní kombinéze se sotva drží na nohou a pak mají uběhnout 30 metrů. Je to sranda.

A co na vás čeká v den závodu?
Pokud mám jít dopodrobna, tak jdu spát po půlnoci a vstávám kolem 3:30 nebo spát nejdu vůbec. Kvůli tomu, aby lidi mohli na Silvestra odjet za zábavou a zároveň stihli náš běh, přesunuli jsme ho z odpoledních časů na ráno a dopoledne. Díky tomu tak je každý nejpozději na oběd doma a má odpoledne volné. Někdy kolem 4:00 už jsem v areálu nebo na trati, kterou není možné označit den předem opět kvůli případné změně počasí či mrazu. Někdy kolem 8:00 pak přichází první děti a tím akce pro veřejnost začíná. Kvůli omezené kapacitě zázemí jsme museli také rozdělit dětské a dospělé běhy. Platí tedy, že nejprve se prezentují a běhají děti a až po jejich vyhlášení přichází na řadu prezence dospělých. Je to komfortnější pro běžce i pro nás pořadatele.

Zní to dost náročně...
To záleží na věci pohledu. Dělám to rád a baví mě to. Pořád mám chuť to posouvat dále a vymýšlím, kam až se dá amatérský závod posunout.

Máte momenty, které byste za těch 15 let vyzdvihl?
Těch je mraky, ale spíš řeknu jeden moment, který se mi vůbec nepovedl. V roce 2015 jsem si nepohlídal čas vlaku mezi Borovany a Českými Budějovicemi a stalo se, že někteří běžci na hlavní trati museli na přejezdu čekat. Docela jsem to pak právem schytal. No a co Heřman neudělal v roce 2016? Nepohlídal si čas vlaku a nebýt jedné maminky, která mě na to hodinu před startem upozornila, pustil bych hlavní běhy znovu na trať v čase, kdy by se pravděpodobně dostali k přejezdu zase v čase vlaku. V tom shonu jsem na to úplně zapomněl a musím jí poděkovat, že mě zachránila. Start jsem jen posunul asi o 10 minut.

A co 16. ročník? Jaký bude?
To je strašně předčasné. Zeptejte se mě na konci července nebo v srpnu. Teď mě čekají další akce a soustředím se na ně. Hlavně ale běh je pro mě zábava a dělám ho ve volném čase. Určitě budu chtít zachovat styl z roku 2016. Osobně přemýšlím nad přidáním kategorií a rozšíření pořadatelského týmu, aby příchozí měli ještě větší komfort. Nebudu mluvit o počtu zúčastněných, protože to bude záležet na počasí. Mám některé plány, ale nechci je zatím říkat veřejně.