Maxe Staplese, čytřiadvacetiletého australského smečaře, který byl v závěrečných bojích o titul nedílnou součástí mistrovské skládačky, už v další sezoně na budějcké palubovce vídat nebudeme. Po ročním angažmá na jihu Čech se rozhodl pro změnu svého volejbalového působiště a i z důvodu vytíženosti v australském národním týmu budou jeho volejbalové kroky směřovat do dalšího zahraničního klubu.
Maxi, jak bys jednoduše popsal uplynulou sezónu?
Na začátku sezony bylo naším cílem vyhrát. A my jsme vyhráli všechno, co se dalo. Takže výborná sezona.
Přicházel jsi na jih Čech s nějakým očekáváním?
Když jsem se před sezonou rozhodoval, bylo pro mě důležité, že je Jihostroj klub se skvělou historií a že je velmi úspěšný. Je pro mě důležité být někde, kde mají jasný cíl a kde mají ambice na vítězství. Kdyby bylo cílem třeba zůstat v lize, asi by mě to tolik nelákalo. Věděl jsem, že když nabídku Budějovic přijmu, bude velký tlak na vítězství, ale to já mám rád.
Mimo herní stránku, jak na tebe působili spoluhráči a týmový duch?
Byl to asi jeden z nejlehčích vstupů do nového klubu, který jsem kdy zažil. Všichni v týmu se už znají pěkně dlouho a je moc hezké vstoupit do takové atmosféry. Každý ví, jak ten druhý funguje a co na něj platí. Všichni si rozumí navzájem a zároveň rozumí cílům, které mají. Nebyly ani žádné vnitřní boje, což je super, protože jsme mohli vkládat energii do věcí, na kterých záleží.
Co jazyková bariéra?
Trochu „old school“ jsem se cítil, ale pak jsem sledoval, co dělá trenér a opakoval jsem to. To bylo fajn a ani nebylo potřeba mluvit.
A zbytek týmu?
To bylo absolutně v pohodě. Třeba Valerii Todua ten mluví fakt dobře anglicky, umí třeba „Jasně, chlape“ nebo „Díky brácho“ a tak.
Můžeš porovnat tvoje předešlá angažmá s tím v Jihostroji?
Můžu říct, že všechny finále, které jsem doposud hrál (třeba ve Finsku, v Belgii, v Holandsku nebo ve Francii) byly stoprocentně až na druhém místě po tom, které jsem odehrál tady.
Co ty a příští rok?
Budu určitě pokračovat s volejbalem, to je jasný. :)
