Exkluzivní rozhovor poskytl před svým prvním koncertem Budějcké Drbně známý hudebník a velký pohodář Tomáš Klus. O den později vystoupil před vyprodaným Café Klubem Slavie ještě jednou. V rozhovoru vypráví nejen o vztahu k jihu Čech, ale také o své muzice a pojetí života.
Co se vám vybaví při slově České Budějovice?
Cimrmani. V Budějovicích by chtěl žít každý. To se mi vybaví, ale je to takové klišé. Myslím si ale, že je to příjemné klišé. Ve spojení s Cimrmanama je to fajn. Pak se mi vybaví pár kamarádů, co odtud pochází. Vím, že se říká námko. A pak se mi vybaví kus historie, který z Budějc znám, a to je centrum města. Když jsem tady seděl s klukama na schodech, kteří pořádají koncert, tak mi říkali, že ani jinam nemusím chodit. Fixovat si střed Budějovic mě baví. Mám rád, když někam přijedu a dýchne na mě historie.
Budějce jsou město piva.
Já ale pivo nepiji.
Takže víno?
No, já ani na to víno moc nejsem. (úsměv) Nepiju to, protože je mi pak zle.
Máte vztah k jižním Čechám?
Dlouhou dobu jsem přemýšlel, že bych tady bydlel. Líbí se mi energie jihočeského venkova. Baví mě architektura starých statků. Byl to takový můj sen. Teď už mám ale jiný a jedu zase dál. Jižní Čechy jsou krásné, ale krásná je celá Česká republika. Stačí chodit s otevřenýma očima.
Říká vám něco slovo pikador? Jde o budějckou raritu.
To je něco na něčem a jí se to. Ne?
Tušíte… je to párek v rohlíku.
Jo, jasně. Pikador… to je bezvadný. (úsměv)
Dříve jste byl úspěšný moderní pětibojař. Vraťte se za svou sportovní aktivitou.
Bylo to dobré. Od útlého věku jsem byl veden ke sportu a pak veden sportem. V mém životě zdatně zasuploval roli otce. Neustále jsem měl ve svém blízkosti muže, který se o mě staral ve věcech, ve kterých si myslím, že by se chlap měl postarat o chlapa. Byl jsem tím sportem adoptovaný. Pak jsem měl různé sny, které jsem časem plnil. Postupem jsem zjistil, že jsem tím naplněný a potřeboval jsem přejít k něčemu jinému. Ke sportu bych se už nevrátil. Obzvlášť k tomu vrcholovému. Mám pocit, že to v lidech podněcuje právě pocit na lepší a horší lidi. Na vítěze a na poražené. Myslím si, že to je to poslední, na co by lidi měli v současné době myslet. Na to, že jsou mezi nimi nějaké kvalitativní rozdíly. Protože totiž nejsou. Třeba olympiáda už nemá se sportem vůbec nic společného. Celé je to spíš politika a sport do ní vlastně vstoupil. To se mi nelíbí. Sportovec musí být natolik dobrý, aby mohl být sponzorován. Na mě je to už moc velký byznys. Sport pak postrádá to gró, se kterým byl sport člověku dán. Nějaký ten ideál fyzické dokonalosti tam už není, protože lidé chodí už za hranice svých možností. Neříkám, že prostřednictvím dopingů, ale prostřednictvím svého myšlení. Prolamovat vlastně nesmyslné hranice, proč?
Jak se stane, že ze sportu přejdete k muzice?
Vždycky mě to bavilo a inklinoval jsem k tomu. Ať už k muzice nebo divadlu. Byl jsem v tomhle extrovert a neuměl jsem si moc představit, co jiného bych dělal. Měl jsem nějaké sny, které jsem si splnil a teď mám zase jiné, které si teprve splním. Rád k životu vzhlížím, že člověk může za něčím jít. Když k tomu dojde, tak zjistí, že jeho moc je v jeho životě neomezená.
Mění se vaše muzika?
Mění se člověk jako takový. Ruku v ruce s tím jde i to, co vytváří kolem sebe. Myslím, že příchodem kluků z kapely z Cílové skupiny do mého života hudba rozkvetla a deska, kterou teď točíme, bude naším vrcholem. Našli jsme jednotný zvuk a přestali jsme se bát dělat něco vlastně jinak, než je zvykem. Mám z toho obrovskou radost, protože kluci přišli do kapely bez toho, aniž by s nimi vešlo nějaké muzikantské ego. V tom nejlepším slova smyslu se kluci prodávají do písniček a celku. Sám osobně zbožňuji progres jakýchkoli muzikantů. V momentě, kdy někdo dvakrát za sebou vydá podobnou zvukovou nebo tematickou desku, tak mi to přijde líto vůči múzám, kterými je ten člověk obdařen. Nemělo by se to využívat k tomu, aby člověk tvořil na jistotu. Naopak v momentě, kdy má člověk možnost živit se tím, že je tvorem a tvoří věci, tak by měl kráčet a neustrnout. Hraní starých válů mi přijde škoda.
Co vaše nové album?
Z mé strany půjde tematicky o nejucelenější desku. Toužil jsem po tom promluvit konečně jasně. Myslím, že se to povedlo. Na tuhle hru přistoupili i kluci, takže nejde o žádnou slovní nebo muzikantskou exhibici. Je to jíti po písních. Hrozně se na to těším. Řeším v sobě to, že zkrátka už nemám co k té desce říct. Mám v sobě zvláštní rozpoložení toho, co s načatým životem muzikanta. (úsměv)
Jak vidíte vaši filmovou dráhu?
To nevidím nijak. Docela jsem spokojený, protože vždy, když se mi začne stýskat po natáčení, tak nabídka přijde a já ji přijmu. Sám ale nevyhledávám a teď nejsem v momentě, kdy bych to chtěl. Teď jsou na pořadu mého života úplně jiné věci. Mám na mysli usazování se v prostoru dokonalé osobní svobody, která je nedílnou součástí toho, aby byl člověk šťastný. V momentě, kdy ji má, nesklouzává k alibistickým slovům typu „život je těžký“, protože život není těžký. (úsměv)
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
