neděle 17. listopadu 2019 Mahulena

Jiří Novotný: Pokud se vrátím do Čech, tak do Motoru

Mistr světa z Německa, účastník olympijských her v Soči a českobudějovický patriot Jiří Novotný si ještě před svým odjezdem na reprezentační sraz udělal čas a věnoval Budějcké Drbně exkluzivní rozhovor. Rozpovídal se o turnaji malých hokejistů, který pořádal minulou sobotu, o KHL, o reprezentaci, ale také o Motoru a o svém možném návratu do dresu s okřídleným M.

Jirko, v sobotu jste pořádal první ročník turnaje pro hokejisty ročníku 2008. Jak vás napadla myšlenka uspořádat takový turnaj?
Napadlo mě to díky synovi, který hraje za Lvy. O to to bylo snazší. Všichni ti kluci teprve začínají a před tímto turnajem měli odehrané pouze dva jiné turnaje. Plus mezi sebou na tréninku. Takže těch zápasů tolik neodehráli. Jsem rád za konfrontaci s těmi týmy, co přijely. Vždycky hráli „jen“ s Krumlovem nebo Motorem a teď přijely týmy jako Slavie, Karlovy Vary a dva týmy Chomutova. Kluci měli trošku strach z konfrontace s těmito týmy, protože mají větší jméno. Turnaj ale dopadl skvěle jak po organizační, tak herní stránce. Za to jsem moc rád.

Uvažujete v příštích letech o rozšíření a plánujete pozvat nějaké zahraniční týmy?
To je všechno v jednání. Klukům teď v podstatě skončila sezona. Oni hned další den sehráli turnaj na Motoru, který také vyhráli. Tenhle ročník je podle mě výjimečný, skvělá parta. Kluci si teď odpočinou, protože toho na ně bylo dost. Každopádně se nebráním tomu udělat ten turnaj větší, třeba dvoudenní. V sobotu sehráli 5 zápasů dvakrát 15 minut za nějakých šest hodin, což je pro tyhle kluky celkem hodně. Takže pokud týmy přibudou, určitě se turnaj rozloží do více dní. Kluci budou zas o rok starší, tak se bude hrát třeba dvakrát 20 minut. Navíc jim začne klasická liga, čehož já jsem zastáncem. Čím víc těžších zápasů kluci sehrají, tím líp pro ně. V podstatě to všichni děláme pro rozvoj dětí a ne pro soupeření. Samozřejmě na sobotním turnaji jsem byl i v pozici rodiče, tak jsem to klukům strašně přál a chtěl jsem, aby si odnesli pohár i medaile. Nakonec se jim to povedlo a my jim mohli udělat v šatně atmosféru s dětským šampaňským a podobně.

Bude i příští rok pro ročníky 2008, nebo se to změní?
Bude to pro věkovou kategorii 2008 a mladší. Je to i z důvodu, že můj syn je ročník 2008. Jak jsem ale říkal, bude to i pro šikovné mladší hokejisty ročníků 2009 a 2010. Ty se ale letos neobjevily.

Váš syn hraje za HC Českobudějovičtí Lvi. Proč zrovna tento tým a ne třeba Motor?
Já mám samozřejmě vazbu s Motorem i kvůli licenci, ale to je spíš s áčkem. Pro Lvy jsem se rozhodl kvůli šéftrenérovi, kterým byl Roman Fousek. S tím jsem dobrý kamarád, ale Roman už bohužel u Lvů není a je právě ve zmiňovaném Motoru. Já ale věděl, že on tu práci dělá výborně, stejně jako Milan Král nebo třeba Hejda. Důkazem kvalitní práce je i to, že jsme teď porazili všechny zúčastněné týmy. Příští rok to může být všechno jinak, ale u těch dětí je důležité, aby se hlavně naučily pořádně bruslit, rozvíjely se technicky a samozřejmě se rozvíjely i po lidské stránce.

Kolik si myslíte, že u hokeje vydrží kluků, právě třeba ze Lvů?
Přál bych to každému. Když to vezmu ze svého pohledu, tak já, když jsem začínal v Jindřichově Hradci, tak nás bylo nějakých 22. Profesionálně to hrají tak dva tři kluci. A k tomu ještě dva, kteří to profesionálně nehrají. Například Zbyněk Michálek, který hraje ještě NHL, byl přímo se mnou v ročníku. Hodně se to láme mezi 13 a 16 lety. To už člověk pozná, jestli k tomu bude, nebo ne. Samozřejmě tu hraje roli i štěstí. Když u hokeje zůstane 5 kluků na jakékoliv úrovni, tak to bude super.

Pojďme k Motoru. Sledujete výsledky? Navštívil jste nějaké zápasy?
Sleduju, jasně, že jo. Byl jsem už na posledním semifinále s Třebíčí. To byl můj první zápas, který jsem letos navštívil. Byl jsem i na Slavii a na zápase s Chomutovem. V tom zápase hrál Chomutov hodně dobře. Kluky přehrál, ale ti teď udělal dva výborné výsledky, jsou zpátky ve hře a všechno je otevřené. Myslím, že baráž je tímhle systémem spravedlivá a postoupí vážně dva nejlepší celky. Dvanáct zápasů je přece jen dost, ale Motor to má teď výborně rozehrané. Může se tam dostat.

Když se Motor dostane do extraligy, má na to hrát se současným kádrem třeba o play-off a ne jen o udržení?
Tak to je spíš otázka na vedení a trenéry než na mě. Současný kádr by se asi musel nějakým způsobem doplnit. Ale to ví samozřejmě i vedení. Myslím, že kdyby tento kádr postoupil a nijak se nedoplnil, tak by to bylo spíš na spodní místa. Ale třeba se mýlím a kluci by se otrkali. Přece jen je to úplně jiná soutěž. Teď si dokázali, že můžou porážet i extraligové mančafty. Kdyby to kluci teď urvali, bylo by to super pro celé město. Město tady žije hokejem úplně abnormálně. Všichni by si to zasloužili. Jak hráči, vedení, tak hlavně fanoušci. Protože to, co se tady děje, to je něco neuvěřitelného. České Budějovice jsou prostě hokejové město.

Jak se zpětně díváte na přesun extraligové licence do Hradce?
Samozřejmě mě to štvalo, i když už tu delší dobu nepůsobím, ale i tak Motoru přeju úspěchy nejvíc z celé republiky. Nechci to nějak víc komentovat. Nebyl jsem úplně u toho, ale pánové z Mountfieldu se prostě rozhodli klub přestěhovat jinam, a tak buďme rádi za koupi licence na první ligu.

Když jste na jihu, stihl jste navštívit i jiné sporty než hokej?
Ne, nestihl. Výsledky ale stále sleduju. Vím, že se výborně daří volejbalistům a to už několik let. Sleduju i Dynamo, na které jsem dřív chodíval se synem. Teď už na to není bohužel čas. Přiletěl jsem do Čech a musel jsem navštívit babičky a dědy a samozřejmě se mnohem víc věnuji rodině, když jsem doma. Takže toho času je opravdu málo.

Až skončíte v Rusku, plánujete návrat do Čech? 
V Rusku mám ještě rok smlouvu. A potom uvidím, jak to bude. Jestli budu pokračovat v zahraničí, to nevím. Synovi už bude 8 let a čekáme dalšího potomka do rodiny. Jsou tu pak problémy se školou a podobně. Rodina se mě samozřejmě snažila navštěvovat, jak to jen šlo, ale ideální to není. Teď mám ještě minimálně rok povinnosti v Jaroslavli. Uvidíme, jak budu hrát a jestli mě budou chtít. Mně se v Jaroslavli líbí a další spolupráci bych se nebránil. To je ale všechno daleko a na dohodě s rodinou. Kdybych se ale vracel zpátky do Čech, tak by to bylo stoprocentně do Budějc.

Jaká je Jaroslavl?
Byl jsem příjemně překvapený a město se mi líbí. Není to velké město. Má asi 600 tisíc obyvatel a hlavně žije hokejem. Lidi tam hokej milují a bývá vyprodáno. Před několika lety se tam hrál na vysoké úrovni ještě volejbal a fotbal, ale teď už jim tam zbyl jen ten hokej. Tak možná i proto. Když jsem hrál v Atlantu Mytišči, tak jsem bydlel na předměstí Moskvy a tam byla hrozná doprava. Jednou jsem se dostával z bodu A do bodu B 30 minut a pak ta samá cesta trvala třeba dvě hodiny.

Dá se porovnat atmosféra tady na Motoru a v Rusku?
Já bych hlavně neporovnával české a ruské fanoušky. V Česku jsou chorály a kotel, které rozpumpují celý stadion. V Rusku jsou to spíše diváci, něco jako v NHL. Samozřejmě také fandí, ale prostě jinak než v Česku.

Všichni máme stále v hlavách tragédii, která se v Jaroslavli stala. Nebojíte se od té doby létat?
Já mám z létání respekt všeobecně a to létám celý život. My máme vlastní piloty, kteří s námi létají celou sezonu, a my jim plně důvěřujeme. Největší strach jsem ale měl hned po té tragédii. To jsem byl ještě v Astaně. Když jsme letěli na první zápas, potom co byla soutěž přerušena, tak jsem z toho měl velký respekt. Lidi v Jaroslavli na tu událost nezapomněli. Důkazem jsou i obrovské památníky přímo u zimáku. Všichni ale doufáme, že se to už nikdy nebude opakovat.

Vy jste prošel obě nejprestižnější ligy světa - KHL i NHL. V čem vidíte největší rozdíly?
Jsou to úplně nesrovnatelné ligy. Rusové se chtějí s NHL neustále srovnávat a chtějí ji dohnat. Ale těžko můžete dohnat soutěž s více jak stoletou tradicí, se soutěží, která byla uměle vytvořena v podstatě nedávno. KHL samozřejmě kvalitu má. Přišla spousta ruských hráčů a hráči z NHL. Ale NHL je pořád někde jinde. Jak třeba stadiony, tak technikou přenosů, které může každý vidět v televizi.

Blíží se MS v Praze a asi málokdo kdo pochybuje o vaší nominaci na turnaj. Jak vy se na to díváte?
Nechci říct, že to mám lehčí, ale lidi co znají můj styl hry, tak vědí, že jsem spíš defenzivní útočník. Těch bylo vždycky méně než těch, kteří dávají góly. Vláďa Růžička mě zná a už mě má ozkoušeného z několika turnajů. Dokud ale nebudu napsaný na konečné soupisce, nemám nic jistého. Pokud se na mistrovství dostanu, bude to pro mě jeden z vrcholů společně s olympiádou v Soči. Přece jenom mi bude 32 a na další domácí mistrovství se už nepodívám. Pokud se do závěrečné nominace dostanu, pokusíme se udělat co nejlepší výsledek, i když víme, že ten tlak na nás bude obrovský.

Je ve vaší dlouhé kariéře něco, čeho litujete, nebo co byste udělali jinak?
Asi ne. Jen bych si přál, abych hrál lépe ten poslední rok, co jsem byl v NHL. Tu sezonu v Columbusu ale ovlivnila i dvě těžší zranění. Bohužel, to jsem nemohl ovlivnit. Takže mě jen mrzí, že jsem v NHL nevydržel déle. Ale díky tomu jsem přešel na větší kluziště, které mi jednoznačně prospělo. Ale abych něčeho opravdu litoval, to ne.

 

Autoři

Štítky Jiří Novotný, hokej, reprezentace, syn, turnaj, Jaroslavl, KHL, NHL

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.