Z premiéry máme trému, říkají mladí tvůrci muzikálu

Představení se v něm mimo jiné někteří studenti Gymnázia J. V. Jirsíka České Budějovice či Konzervatoře České Budějovice. Budějcká Drbna přeje mladým tvůrcům co největší úspěch! Dát dohromady něco tak rozmanitého, jako je muzikál, totiž stojí plno sil. Nyní už mají slovo oba autoři.

První otázka nemůže být jiná... O čem váš muzikál pojednává?

„V první řadě je potřeba zmínit, že adaptujeme fantasy knihu sira Terryho Pratchetta Otec prasátek z prostředí Úžasné Zeměplochy. A teď něco více k ději... Auditoři, neviditelní správci vesmíru, se rozhodli zničit lidskou víru - a chtějí začít u Otce prasátek, zeměplošského ekvivalentu k Ježíškovi či Santa Clausovi. Pro svůj šílený plán si najmou vraha Jonatána Časnačaje (vyslovováno Ča-snač-aj), který má za úkol Otce prasátek jakýmkoli způsobem odstranit. Auditoři ovšem netuší, že Časnačaj má poněkud pokřivenou mysl - a to způsobuje nemalé problémy. O plánu Auditorů se doslechne i Smrť, zeměplošské ztělesnění Smrti, a po nečekaném zmizení Otce prasátek se ho rozhodne zastoupit. Mezitím Smrťova vnučka Zuzana musí zjistit, co se stalo se skutečným Otcem prasátek, a jak ho zachránit.“

Vau, až jsem z toho trošku divoký. Kolik lidí se na muzikálu podílí?

„Na jevišti se během představení vystřídá devatenáct herců, kteří mají ještě vydatnou podporu bezmála deseti lidí v zákulisí.“

Jak dlouho jste muzikál připravovali? Co se ukázalo jako nejtěžší část skladatelského procesu?

„První návrh padl v dubnu 2013 a od té doby vznikal muzikál s malými přestávkami dalších sedm měsíců. Největší překážkou byl pro nás čas, protože po skončení letních prázdnin bylo opravdu těžké najít společný volný termín.“

Herce jste poskládali hlavně ze svých spolužáků z Gymnázia J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích. Jak probíhal casting? Překvapil vás někdo svým nadáním?

„Zde je nutno podotknout, že jsme se při výběru nezaměřovali jen na současné studenty GJVJ, ale i na bývalé absolventy či žáky českobudějovické Konzervatoře. Za veliký úspěch považujeme například obsazení studentky pražské konzervatoře, konkrétně muzikálového oboru, Lucie-Anny Zatloukalové. Ani na další hlavní a vedlejší role jsme konkurzy nedělali, všechny účastníky jsme si vybrali sami. Nadáním samozřejmě překvapila většina, přičemž ostatní dohnali ty nadanější elánem.“

Secvičit muzikál není jistě nic jednoduchého. Kdo zkoušky korigoval? Kde jste zkoušeli?

„Nic jednoduchého to vskutku není. Zkoušky začaly již během listopadu loňského roku. Jako první čekaly účinkující rozsáhlé dvouměsíční korepetice, během kterých bylo nutno secvičit hlavně vícehlasé části muzikálu. K samotným scénám a tvorbě choreografie jsme se dostali až během letošního ledna. Zkoušky probíhaly pod naším vedením a za zapůjčení cvičebních prostor je jistě potřeba poděkovat našemu gymnáziu.“

Máte z premiéry trému?

„Rozhodně. Jsme to hlavně my, kteří jdou s kůží na trh a chtějí se alespoň částečně zapsat lidem do povědomí. Vzhledem k tomu, že je to náš první divadelní pokus, je pro nás premiéra mnohem důležitější.“

Co bude po premiéře? Plánujete další vystoupení?

„Na konci března nás čekají celkem čtyři představení - předpremiéra a premiéra (26. 3.) a dvě reprízy (27. 3.). Tato vystoupení se konají na Malé scéně českobudějovického Metropolu. Po březnu budeme mít více jak měsíc pauzu a další představení uvedeme v rámci Budějovického Majálesu (12. 5. ve Studentském Univerzitním Divadle). Derniéra bude v KC Panorama v Hluboké nad Vltavou (23. 5.).“

Co živá nahrávka? Můžeme se těšit na audiovizuální památku?

„Ano, z představení 27. března budeme mít profesionální DVD záznam, který by měl být již během května k dispozici všem zájemcům. V jednání je dokonce i tvorba studiové CD nahrávky.“

Můžete zmínit muzikály, které vám byly inspirací? Které tuzemské skladatele považujete za naprostou špičku v oblasti muzikálů?

„Velkou inspirací pro nás byla chicagská skupina studentů Starkid, která píše (nebo spíše psala v minulých letech) amatérské muzikály. Jinak jsme spíše měli snahu dohánět kvalitou takové velikány, jako jsou Bídníci (Les Misérables) nebo Kniha Mormonova (The Book of Mormon). Kdybychom neviděli Bídníky, tak bychom se možná ani do žádného muzikálu nepouštěli. Pokud se bavíme přímo o tuzemských skladatelích, za naprostou špičku považujeme Zdeňka Bartáka, kterému běží představení například i v Koreji.“

Máte sílu do dalšího díla? Plánujete něco? Máte už první vize?

„Rozhodně bychom chtěli napsat nějaký další muzikál, tentokrát s vlastním námětem a lepší instrumentací. Ale zda se nám to zdaří, je zatím ve hvězdách. Nápadů je dost, ale povinností čím dál víc.“

Chtěli byste se živit jako tvůrci muzikálů?

„Ta představa je určitě lákavá, ale zatím nemáme žádnou představu o tom, jak vypadá tvorba muzikálů na profesionální úrovni. Velmi nás bavilo psaní Údělu osudu a byli bychom moc rádi, kdyby se dostal i do komerčních divadel.“

Leckdo může podotknout, že už jsou dnes muzikály v naší zemi takřka přežitkem. Že měly největší boom v 90. letech, přičemž poté jejich kvalita upadala... Jak to vnímáte vy?

„Určitě nemůžeme říct, že bychom považovali muzikál za nějaký přežitek, poněvadž je to moderní divadelní forma, která vystřídala operu a operetu a ve světě má veliký úspěch. Situaci na české muzikálové scéně bychom nepřisuzovali muzikálům jako takovým, ale spíše českým autorům a interpretům. Pokud vezmeme české muzikály, mezi kvalitou srovnatelné s Broadwayí bychom zařadili snad jen Svobodova Drákulu a Bartákova Romea a Julii. Když se budeme bavit o českých překladech zahraničních muzikálů, tak můžeme tvrdit, že mají celkem vysokou úroveň a jsou dost oblíbené mezi diváky.“