Nečekaný úspěch si z Malty přiváží česká loď Bohemia Praha Debra Pavla Štolby. Ta ovládla jubilejní padesátý ročník největší středomořské regaty. Loď, kterou vedl Milan Koláček, zvítězila poprvé v padesátileté historii největší středomořské regaty Rolex Middle Sea Race. Posádka, kterou tvořil také budějčák Ondřej Vachel, zdolala 600 mil za tři dny a jednadvacet hodin. Právě mladého jachtaře krátce po závodě vyzpovídala redakce Budějcké Drbny.
Ondřeji, jak probíhal celý závod? Obešel se bez komplikací?
Závod probíhal ve znamení velké koncentrace a soustředění. Je důležité se stále soustředit na funkci jakou pravě na lodi děláte. Každá chyba může stát i lidský život. Tyto funkce se dají rozdělit na části a to kormidlovaná, navigace, trim a manévrování s plachtami. Nesmíme opomenout spánek, kterého moc nebylo a pokud už byla vhodná chvilka si lehnout, tak to nebylo na dlouhou dobu. Samozřejmě proběhlo mnoho krizových, ale i vtipných situaci.
Největší starost nám udělal rozbitý spinakrový pen, který se musel provizorně opravit a nedal se po zbytek závodu využít na 100 procent. Výborně jsme si s tím poradili. Dále samozřejmě byly velice složité situace v silném větru a bouřích. Námořnímu jachtaři nestačí pouze umět dokonale ovládat loď, musí to být zároveň zručný mechanik, elektrikář, meteorolog, zkrátka musíte si umět na lodi vše opravit.
K jakému úspěchu v jiném sportu se dá právě ten váš přirovnat? Žádný český tým závod celkově neovládl. Až letos se to po padesátileté historii Bohemia Praha Debra povedlo.
Mnoho lidí přirovnalo tento úspěch k výbornému výkonu Ester Ledecké a to z důvodu, ze jsme ovládli dvě celkem rozlišené kategorie, což bylo celkové první místo v ORC a druhé místo v IRC. Z důvodu, že se závodu zúčastňují posádky z celého světa, ale jede se ve Středomoří, je to podobné, jako vítězství z mistroství Evropy. Jachtingu se věnuji od šesti let . Postupuji od své domovské vody Lipno, od malých okruhových plachetnic, po velké námořní jachty po celém světě. Zúčastňuji se světových závodů od svých třinácti let, ale tento úspěch asi už nikdy nepřekonám. I když dalším mým snem je sólový závod přes Atlantik, také na závodním speciálu . Doufám, že snad takovýchto výsledků dosáhnou budějcké děti z jachtařského kroužku na rybníku Bezdrev, kde funguji jako trenér.
Majitel lodě Pavel Štolba se závodu ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit. V týmu Milana Koláčka tak byl zkušený sólový mořeplavec Pavel Roubal a jachtaři Milan Tomek a společně s vámi. Jak se vám spolupracovalo?
Zdravotní komplikace majitele lodi nás vedli k sestavení nového týmu. Milan Koláček je nejlepším českým offshore jachtařem a patří mezi světovou špičku. Milan je tedy jako kapitán to nejlepší, co si můžete přát. Známe se už několik let a absolvovali jsme spolu už mnoho závodů a většinou vždy s velkým úspěchem. Všichni v posádce jsme přátelé a zkušení jachtaři. A proto celý tým fungoval na výbornou. Například s Pavlem Roubalem se chystáme příští rok na závod přes Atlantik v tzv. Doublehand v lodní třídě mini 6,50. A opět bychom se chtěli zúčastnit RMSR. A v neposlední radě je dalším cílem mistroství světa ORC v Terstu.
Jaká byla úroveň závodu v porovnání s dalšími?
Závod měl neskutečně dokonalou organizaci jak na břehu, tak při samotném závodu. Byl to padesátý ročník a na závodě byla rekordní účast 129 startujících lodí. Je to obrovský počet lidí, se kterým si pořadatelé vedli skvěle. Zahajovací i ukončovací ceremoniály probíhaly na vysoké společenské úrovni.
Jak probíhala příprava na samotný závod?
Rozhodnutí, že se závodu zúčastníme, padlo více než před dvěma lety. Původně jsme se chtěli závodu zúčastnit na druhé lodi Pavla Štolby, ale ta bohužel není tak sportovní jako Figaro 2. Příprava tedy trvala rok. Beneteau Figaro 2 je loď navržena pro sólový jachting v přísně striktní onedesign kategorii ve Francii. Tato loď se musela tedy upravit na jiný druh závodu a to znamenalo mnoho práce a úsilí. Na lodi jsme nejvíce práce odvedli s Milanem. Loď se nacházela ve Francii, kde jsem letos strávil také mnoho času v tzv. Mecce jachtingu, v Lorientu. Jak můžeme, ale vidět, tak se úpravy vyplatily.
Dále nesmíme opomenout mnoho dalších příprav, jako jsou kurzy záchrany života a přežití na moři či zdravotnické ošetření. Meteorologická příprava apod. A samotný převoz lodě z Francie na Maltu, který jsem cely absolvoval. Nyní loď převážím do Chorvatska a zde se chystáme na poslední závod sezóny Jabuka. A pak už loď převezu na zimní odpočinek do nového domovského přístavu v Portoroži ve Slovinsku. Letos tedy na této lodi absolvuji více než 3700 námořních mil. V dnešní době chce spousty mladých lidi cestovat, ale z České republiky jsem jediný, kdo takto cestuje lodi. Ale to už by byl spíše článek o životě na závodním speciálu.
Asi jen málokdo čekal podobný výsledek. Jaký byl váš cíl před startem?
Při rozhodnutí zúčastnit se padesátého ročníku RMSR jsme snili o výhře v naši kategorii ORC 5. Dále samozřejmě vůbec závod dokončit, protože se jede opravdu v extrémních podmínkách a například při loňském ročníku půlka startovního pole odstoupila. Bylo tomu podobné i letos, kdy dva české týmy závod nedokončily.
Zvládl jste už velký úspěch oslavit?
Asi nikdy nezapomenu na moment, když jsme se v ranních hodinách přiblížili k ostrovu Malta, zhruba 10 námořních mil od cíle, a naběhl první mobilní signál. Milan zmizel v podpalubí a za chvilku vyběhl s neskutečné šťastným výrazem na obličeji a strašně se smál a křičel “sakra kluci mi jsme ve všem první“. Začali jsme se radovat a zabírali z posledních sil. Já jich opravdu mnoho neměl, protože jsem kormidloval posledních 50 mil v silném větru a velkých vlnách. Krátce na to se nad námi objevil vrtulník a celou cestu do cíle nás doprovázel společně s maltskou televizi. V cíli nám tleskalo mnoho lidi stojících na hradbách a v přístavu. Ihned přijela i televize s motorovým člunem. Byl to neuvěřitelný pocit!
Bohužel jsme byli tak unaveni, ze oslava vítězství začala až další den a finální proběhla v sobotu po slavnostním vyhlášení a předání cen, které proběhlo v kongresovém centru. Na toto vyhlášení dorazil i majitel lodi Pavel Štolba. Kterému patří největší dík. Dále jste si mohli všimnout, že se nás tým jmenoval Bohemia Praha Debra. Debra je nadace pro děti s nemoci tzv. Motýlích křídel, kterou jsme tímto chtěli podpořit a pomoct tak dobré věci. Těmto dětem jsme udělali snad největší radost a za to jsme šťastni. Dále bychom si přáli, aby se o jachting zajímalo více lidi v České republice. Tak snad naše výsledky někoho zaujmou. Pokud by se někdo chtěl dozvědět více o jachtingu či k němu vést své děti, tak ať mne klidně kontaktuje.
