Katedrála sv. Mikuláše je jednou z dominant našeho města. Uvnitř katedrály jsme určitě všichni byli mnohokrát, ale asi ne každý měl možnost podívat se, jak vypadá její krov. Když jsme dostali nabídku jeho prohlídky od farního vikáře Miroslava Štrunce, neváhali jsme samozřejmě ani chvilku.

Požáry byly vždy postrachem měst a Budějovice nebyly výjimkou. Často ovlivnily jejich vzhled - prostě shořelé bylo nahrazeno novým. Podívejme se např. na naše náměstí Přemysla Otakara II. Domy na jižní straně (to je ta, co je zde galérie Dvořák) jsou výrazně vyšší než domy na ostatních třech stranách. Proč? Protože severní strana shořela a nízké jedno a dvoupatrové měšťanské objekty byly nahrazeny domy vyššími.

Přišel čas návratu dětí do školy, kdy se některé vracejí do svých lavic po šesti měsících. „Uvědomujeme si, jak těžké období žáci prožívali,“ říká ředitel Biskupského gymnázia Martin Maršík a pokračuje „rozumíme také jejich nejistotě při přechodu z distanční výuky na výuku prezenční. Chápeme jejich obavy i obavy rodičů, aby najednou nebylo mnoho testů či nebyla nová látka probírána příliš rychle. Proto jsme zvolili model postupného rozjezdu s důrazem na obnovení studijních návyků, které patří k prezenční výuce“.

Nevím jak vy, ale když jdu od hlavní pošty na náměstí Přemysla Otakara II. ulicí Karla IV. a míjím zdevastovaný dům „U Zedníků“ vždycky si říkám „taková škoda, že je nevyužitý a chátrá“. Přibližně před šesti měsíci někdo urazil zámek od velkých dveří a dům se stal volně přístupný. No volně přístupný, myslím, že málokdo má odvahu a zájem vejít dovnitř, protože příchozího přivítá zápach, nepořádek a v neposlední řadě i obava z osob, které zde nelegálně žijí.

Rok 1895 - v Budějovicích to vře. Rivalita mezi německými a českými občany roste. Měšťanský pivovar, dnešní Samson, je výrazně proněmecký a čeští právovárečníci jsou nespokojení a dumají: „Co si tak založit vlastní pivovar a pít naše české pivo?“ Osloví zástupce české buržoazie, získají potřebný kapitál a budějovický Budvar je na světě.

Po delší době jsem navštívil Milana v ateliéru a hned mi padl do očí malý balíček, který přišel na jeho adresu z Francie. Byl jsem zvědavý, co ukrývá a Milan mi ochotně ukázal jeho obsah. Uvnitř byl tzv. taneční pořádek z plesu, který pořádali budějovičtí sokolové v roce 1891. Nepřestává mě udivovat, jak precizně dělali naši předci jednorázové maličkosti. Nevím, jestli to na fotkách zcela vynikne, ale znak města je zcela detailně zpracovaný, knížečka lícuje, tužka se akorát vejde do poutek k tomu určených. Prostě estetika a stoprocentní funkčnost. Jediné, co mě Milan nechtěl nechat vyzkoušet je to, zda tvrdost tužky odpovídá použitému papíru knížečky.

Před několika málo týdny proběhla novinami zpráva, že byla opravena výklenková kaplička v Suchém Vrbném. Trochu nepřesně bylo v textu napsáno, že se jedná o poslední dochované zastavení křížové cesty, která vedla z centra města na Dobrou Vodu. Ve skutečnosti zde byla křížová cesta opravdu plánována, ale k její realizaci nikdy nedošlo.

Milí přátelé, v dnešním dílu se zaměříme na poslední zbytečky historických artefaktů, které připomínají plynové lampy v ulicích našeho města.

Milí přátelé, je předvánoční čas, doba, kdy zpíváme koledy a dodržujeme tradiční zvyky. Abych si osvěžil paměť, otevřel jsem kancionál a začal si číst texty koled. U všeobecně známé písně „Narodil se Kristus pán“ mě ale zaujaly i následující údaje: „T –: Franus 1505 – N: vžitý; původ v 15. století (T znamená text, N nápěv)“.

Milí přátelé, dnes máme s Milanem výročí. Právě totiž čtete náš stý díl. První číslo, které nám Drbna uveřejnila vyšlo 3. srpna 2016. Příspěvek se jmenoval „Jak vypadá mlýnská stoka v podzemí?“, kdy jsme popisovali naše proplutí pod Senovážným náměstím na nafukovacím člunu. Druhý díl jsme nazvali „Spadne Alžír?“ a kritizovali jsme stav bývalého hostince s divokou historií v Jírovcově ulici. Alžír je nyní opraven a možná na tom máme i malou zásluhu.