Vyhledávání

„To neee, ne ne ne , to bude určitě dobrý,“ křičím do vody ve vaně a Vincík se směje, protože dělám bublinky. „Eče! Taky!“ volá na mě a chce vlézt i v pyžamu za mnou. Míra se stará o Artura, který se směje, když ho po koupeli masíruje...

„Co vám má donést Ježíšek? Už jste si něco vybrali? A chceš teda ten mixér?“ Pokládá mi mamka při pravidelných telefonátech stále stejné otázky. A já jí opakuji, že Vánoce jsou to poslední, na co momentálně myslím, protože mám pocit, že už pár dnů...

„No to je dost!“ vyjede na mě Míra, když mu po několika pokusech dovolat se mi zvednu telefon. Zavírám oči a vydechnu. V náručí mi brečí Artur a z vedlejší místnosti se ozývá neúnavné: „Mami, mami, mami, mami....“. „Míro, nech toho, nevíš, co se tu...

Arturovi bude za pár dní pět měsíců. Je to čas, kdy běžně maminky přemýšlí nad příkrmy a dokonce už jim zkouší plné očekávání strčit nějakou tu lžičku mixlé mrkvičky do pusinky. Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem z toho byla u Vincenta nervózní a...

„Hurá,“ oddechnu si, když po nekonečném uspávání konečně usedám k souboru s alergeny. „Cobalt, Formaldehyde, Benzophenone, Methylisothiazolinone, Cocamidopropyl Betaine, Thimerosal...“ čtu složky, které znám možná jen letmo z obalů čistících...

Dovolená, cestování a všechny možné přejezdy mi poslední dobou neumožňovaly věnovat se kvalitně naší stravě, a tak mi to oba kluci dávají pěkně sežrat. Vincentovi se zas zhoršil ekzém a Artur se mi sem tam kroutí s bolestmi břicha.

Když otvíráme po měsíci a půl dveře našeho českého bytu, mám pocit, že jsem přijela k někomu na návštěvu. Vůně dřeva z nově udělaného vyvýšeného patra se line všemi místnostmi, což umocňuje pocit, že tu snad nikdo předtím nežil. I Vincík má asi ten...

Vždycky, když jdeme na dovolenou, beru s sebou nějaké léky. Po těch letech mám zkušenost takovou, že kdykoliv vypnu, tělo začne vyplavovat na povrch všechno, co do té doby drželo, protože člověk prostě „musel“ fungovat. Tentokrát nepřišlo nic....

Pohodových deset dní uteklo jak voda a já už vážu Artura do šátku před recepcí, zatímco Míra dává Vincíka do nosítka. Je devět večer a nás čeká cesta na letiště, odkud nám to o půl jedné ráno odlétá. Ani radši nemyslím na to, co bude, jen věřím, že...

„To jsi dobrá, jet na dovolenou s takhle malým miminkem,“ píšou mi kamarádi, kteří sledují idylické fotky na mém Facebooku. Upřímně, to malé miminko toho v podstatě nic moc nepotřebuje, a tak je to to nejmenší. Složitější je vyrovnat se s tím, že...