NA ROZTRHÁNÍ: Očista do čista

64. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: S dětmi na palubě
65. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Prostřednictvím svých dětí poznávám sama sebe 
66. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Když máš s něčím problém, je to tvůj problém
67. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: A je to tu zas!
68.DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Když jsem na to sama 

Když v Čechách doháním ještě očkování mladšího, a pro jistotu mu nechám vzít stěr, který naštěstí nepotvrzuje žádnou infekci, nemine mě dotaz na očkování Vincenta. Chybí mu totiž ještě první dávka MMR. „Ono není moc co odkládat, paní Duco,“ sděluje mi pediatrička, ale já osobně nejsem moc přesvědčená o tom, že dítě, které trpí atopickým ekzémem, má „půdu připravenou“ pro živou vakcínu.  Ostatně jsem našla atopický ekzém i v kontraindikacích, a tak následující den podepisuji papír nazvaný „Nesouhlas s poskytnutím péče“.  „Ale já přece souhlasím, jen ne teď,“ podivím se nad tím nadpisem, a už píšu dolů hvězdičku s poznámkou „Souhlasím s očkováním po odeznění příznaků atopického ekzému“, přece jen nevím, kdy tenhle papír může být použitý a proč.

„Tak jsem tam s Vincem nakonec nešla, neměla jsem z toho moc dobrej pocit,“ říkám Mírovi, který souhlasí s tím, ještě chvíli počkat. Následující dny si vcelku děkuji za to rozhodnutí, protože Vinca začíná smrkat, kašlat a ekzém se mu objevuje i na tvářích. „To je děs, tohle,“ chytáme se za hlavy, když mu to večer mažeme. Jde vidět, jak to propukává, když je oslabený. 

„Že já pořád polevuji,“ nadávám si, ale trošku se ospravedlňuji tím, že to občas dělám úmyslně v domnění, že se třeba už trošku srovnal a ekzém se už tak moc neobjeví. Já bláhová! Je to možná ještě horší, obzvlášť teď, když soplí. A protože příčinou zelené stoličky Artura může být kdoví co, rozhodla jsem se to začít řešit celkem radikálně, protože když už se stěhujeme, tak ať je to jak to má být. 

Otvírám stránky „Světa non-toxik“ a začínám se prokousávát tím, jaké přípravky do domácnosti nakoupit. Je toho spousta a je trošku těžší se zorientovat, ale jsem rozhodnutá udělat všechno proto, abych minimalizovala všechny možné faktory, kvůli kterým ekzém propuká.  Kromě toho otvírám i stránky paní Zíkové, která řeší atop u dětí protikvasinkovou dietou a systematickým nasazováním alergenů. „Míro, myslím, že to budeme muset podstoupit celá rodina, protože jakmile budeme jíst něco jiného než Vincent, bude to chtít taky,“ vznesu ortel a rozepisuji sáhodlouhý e-mail s žádostí o pomoc a příběhem, kde zmiňuji už i odhalené intolerance v potravě. „Chudáci děti, které to mají daleko horší, ani si to neumím představit, když já špatně snáším tohle “málo“,“ běží mi hlavou zároveň s obrázkem Vincenta škrábajícího si pořád stejná místa na noze. Už takhle je mi ho líto.

Možná je to tím podzimem, ale sama cítím, že moje tělo potřebuje očistu. Tak jako čistím starý byt od všech přebytečných věcí, které  nejen, že nepotřebuji stěhovat, ale nepotřebuji asi už vůbec (a že jich je!), tak mám potřebu všechno špatné dostat i ze sebe. 

„Až přijedeme domů, udělám si zas tu jogínskou očistu,“ říkám Mírovi od počítače a on si jen matně vzpomíná na něco, co jsem dělala většinou, když nebyl doma v období před dětmi. Vlastně celá jóga šla s dětmi do kopru. „Měla bych začít zas cvičit,“ dodám otřepanou frázi a tentokrát mám pocit, že to myslím vážně. 

A jak říkám, tak dělám. Když přichází první ráno po návratu do Německa, ohřívám vodu a sypu do ní sůl. Míra to celé pozoruje. „To ako budeš piť tú slanú vodu?“ „No jo, je to hnus, ale teď už mi to tak divný nepřijde,“ směju se, když provádím předepsané cviky, aby se dostala do míst, kam normálně nejde – do střev. V průběhu mu to celé vysvětluji a vypadá to, že to třeba taky jednou zkusí. „Ty jo, asi jsem na tom zas tak špatně nebyla,“ zhodnotím závěr, když ven odchází čirá voda, tak jako dovnitř. „Však taky nič zlé neješ,“ povzbudí mě a mně okamžitě proběhnou hlavou ty tuny čokolády, které jsem od porodu spořádala. „No nevím,“ cpu do sebe rozvařenou rýži s olivovým olejem (protože ghí nemám) a hned se cítím líp. Škoda, že to nemůžu aplikovat na dětech. 

Zdroj: Simha yoga

Vůbec, všechny tyhle projevy u dětí mě nutí zamýšlet se nad tím, v jakém světě to žijeme. Každé druhé dítě má něco a začíná být celkem zřejmé, že nám to má asi předat nějakou zprávu. Neukazují nám náhodou, jakým tu žijeme šíleným konzumním životem? Že bychom se měli zamyslet nad tím, co do sebe vlastně cpeme? Čím se myjeme, mažeme, v čem pereme, co bereme za léky? Proč je dnes všechno plné pesticidů a obecně kolik chemie máme kolem? 

Ještě mám v živé paměti, jak to všechno začalo nevinným „to bude asi intolerance na bílkovinu kravského mléka“, přešlo to ve zvažování intolerance na nějaké potraviny a dneska už listuji skupinou „Svět Non-toxic“ a zjišťuji, kolik lidí má atopický ekzém jako následek kontaktu s chemickými látkami, s kterými přicházíme denně do styku.

Kdysi bych si možná pomyslela něco o „Ezo-bio-(sprosté slovo)“, ale nikdy jsem to neodsoudila, protože na tuhle cestu nastupuji pomaličku už dlouho a vím, že k tomu musí dojít každý sám. A i mně to bude ještě chvíli trvat, než to bude stoprocentní. Ale vím, že s tím, co mi ukazují děti se nesmířím a nebudu to přehlížet. Chci s tím něco dělat, protože cítím, že to má být cesta k jejich lepší budoucnosti. 

Když píšu tento blog, myslím na příběhy spousty mladých lidí, kteří onemocněli závažnou chorobou, a až pak si uvědomili, že je třeba něco změnit. U mnoha z nich byl přechod na lepší stravování a obecně návrat k přírodním zdrojům spásou, ale u některých ne. A tak si říkám, jestli je opravdu nutné, aby každý prvně onemocněl (a zjistil, že „pilulka“ ho nespasí), než dojde k tomu, že je třeba v životě něco změnit. 

PODČARNÍK

Pokud se někdy budete chtít pustit do jógínské očisty, která opravdu není těžká a zvládne ji snad každý (viď LeošiJ), nastudujte si pořádně, jak se na takovou věc připravit, a jak postupovat potom. Dobrou stránkou je web, kde jsou vcelku kompletní informace. Rozhodně se do ní nepouštějte v případě, že máte problémy se zažívacím ústrojím.