Velikonoce jsou u dětí v úpadku, ale ženy si je umí užít

Hodování s pomlázkou je stará velikonoční tradice a bere ji každý jinak. Aby šly děti do ulic koledovat, musí je k tomu v této době většinou přimět rodiče. „Asi nikam nepůjdu. Pomlázku nesháním a uplést ji neumím,“ řekl včera třináctiletý David z Českých Budějovic.

Budějcká Drbna se ptala i dalších dětí a odpovědi byly podobné. „Jestli půjde bráška, tak vyrazím s ním. Jinak nepůjdu. Ani kamarádi nechodí,“ uvedla devítiletá Budějčanda Michaela. „Vyrazíme jen po příbuzných,“ doplnil její tatínek. I děti z obcí kolem Budějovic řekly, že koledovat spíš nepůjdou.

K tradicím Velikonoc patří také vyšlehání žen pomlázkou. „Velikonoce beru jako krásné svátky plné různých tradicí a zvyků. Dospělým koledníkům vždy s radostí naliji kořalku a dám pentli na pomlázku,“ říká s úsměvem Kateřina Candrová.

Svůj pohled na Velikonoce říkají i další čtenářky Budějcké Drbny

Adriana Crhonková: „Velikonoce neberu nijak zvlášť vážně, spíš jako hurá – prázdniny. Příliš se už neslaví. Také se snažím vyhýbat případným koledníkům, protože nevím, co v dané chvíli dělat a je to pro mě nepříjemné.“

Hana Vanišová: „Velikonoční zvyky jsou součástí českých národních zvyků a byla by škoda o ně přijít. Proto každý rok jezdíme na Velikonoce na vesnici k příbuzným, kde se neustále vše, co k Velikonocům patří, dodržuje. V neděli na vesnici pořádají velikonoční zábavu a o půlnoci nás muži vyšlehají ručně pletenou vrbovou pomlázkou, abychom byly zdravé. Na velikonoční pondělí chodíme jako doprovod s malými dětmi po vesnici a obcházejí se domy. Děti mají pomlázku, košíček a říkají koledu, za kterou dostanou sladkou odměnu. Doma také očekáváme koledníky, kteří si vykoledují sladkosti nebo malovaná vajíčka. Dospělí dostanou něco ostřejšího k pití. Proto teď vzpomínám na roky, kdy jsem byla malá a sama jsem koledovala.“

Michaela Votrubová: „Velikonoce nesnáším. Naprosto mi uniká jejich význam a přijde mi ponižující nechat se mlátit od kluků a ještě je odměnit nadílkou. Každé Velikonoce proto odjíždím na celé dopoledne co nejdál od domova.“

Barbora Povišerová: „Když jsem byla mladší, Velikonoce jsem dost prožívala. Těšila jsem se na každoroční barvení vajíček s maminkou a na pečení beránka. Také si vzpomínám, jak jsem se ráno schovávala před koledníky, abych nedostala pomlázkou. Teď, když už nebydlím s rodiči, tak Velikonoce moc neprožívám. Nemám doma ani žádnou výzdobu a na Velikonoční pondělí mě vždycky jen někdo symbolicky poplácá pomlázkou, abych neuschla.“

Nela Čadová: „Jako dítě jsem Velikonoce neměla ráda, protože mi přišlo nefér, že kluci můžou mlátit holky a hlavně, že můžou chodit koledovat. Záviděla jsem staršímu bráchovi všechny cukrovinky a vajíčka, co si vykoledoval, a chtěla jsem chodit s ním. Teď v dospělosti mě Velikonoce baví, zejména zdobení vajíček, pečení mazanců a beránka a vše, co k Velikonocům patří. Poctivě čekáme s dvouletou dcerkou, jestli nás někdo vyšlehá, abychom neuschly.“