V neděli pozdě odpoledne došlo na železničním přejezdu v českobudějovické ulici Otokara Březiny ke střetu osobního automobilu Ford Mondeo s rychlíkem jedoucím z rakouského Lince do Prahy. V autě zůstal zaklíněný třiačtyřicetiletý muž, který však naštěstí utrpěl jen lehké zranění. Pod článkem Budějcké Drbny se vzápětí strhla diskuze o nebezpečnosti zmíněného přejezdu.
ČTĚTE TAKÉ: Rychlík srazil osobní auto, řidiče transportoval vrtulník
„Od doby, kdy kolem kolejí byly namontovány protihlukové stěny, je tento přejezd ze směru od Roudného při vypnutých světlech velmi nebezpečný a prakticky bez pomoci druhé osoby je skoro nemožné ho přejet,“ tvrdí čtenář Budějcké Drbny Miroslav Beneš.
Podle něj, aby bylo vidět do obou stran kolejí, musí vozidlo najet předními koly až na první kolejnici, čímž část vozidla zasahuje ještě dále do kolejiště. „Teprve nyní je možno se rozhlédnout a pokračovat dále. Při rychlosti projíždějícího vlaku od Včelné ale není šance couvnout,“ dodává.
Miroslav Beneš si myslí, že by možná stačilo z každé strany ubrat jednu protihlukovou zábranu a došlo by ke zlepšení a zvýšení bezpečnosti přejezdu kolejí. „Můj názor na tento přejezd při vypnutých světlech je velice kritický. A není jen můj, ale i ostatních lidí a řidičů, kteří ho používají,“ tvrdí čtenář.
Navíc doplňuje, že na tomto přejezdu se stává, že jsou v činnosti výstražná světla, ale vlak nikde. „Světla blikají patnáct minut zbytečně, čekající řidiči v obou směrech proto vysílají někoho z posádky vozu, aby se podíval, zda nejede vlak. Pokud nejede, mávají na další řidiče k přejezdu kolejí. Ti rozumnější se raději otáčejí a objíždí to jinou cestou,“ uzavírá Miroslav Beneš.
„Na tomhle přejezdu není výjimkou čekání na červenou třeba dvacet minut. Dost lidí to nevydrží a přejede, bohužel tam přes protihlukové stěny není vidět,“ potvrdila předchozí slova v internetové diskuzi na Facebooku Budějcké Drbny čtenářka Jana Reitingerová Hrušková.
Jaká je zkušenost další Budějčandy Jany Pichlové? „Na tomto přejezdu po projetí vlaku asi dvě minuty nebliká žádné světlo. Musí se najet předkem auta na koleje a pak se teprve rozhlédnout. Když zapadá slunce, není absolutně nic vidět!“ řekla.
Podobnou zkušenost s tímto přejezdem přidala ještě čtenářka, která má na sociální síti nick Holka Od Vedle. „Před dvěma dny jsem tam stála okolo patnácti minut, signalizace blikala, ale žádný vlak neprojel. Najednou to přestalo, možná náhoda, možná chyba v signalizaci... A za tu hlukovou stěnu opravdu není vidět.“
Budějcká Drbna v návaznosti na četné stížnosti řidičů požádala o vyjádření Martina Drápala z Drážní inspekce. Jeho reakci na výše zmíněné připomínky vám přinášíme v kompletním znění.
„Na zmíněném přejezdu se od roku 2010 udály celkem tři nehody, při kterých byli zraněni čtyři lidé. Ve všech případech bylo příčinou střetnutí vlaku s osobním automobilem nedovolené vjetí řidiče automobilu na železniční přejezd v době, kdy byla předepsaným způsobem dávána výstraha, a to světelná i zvuková, a přes železniční přejezd přejížděl vlak,“ vypočítal mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal.
Podle jeho slov Drážní inspekce na železničním přejezdu v ulici Otokara Březiny vykonala již několik státních dozorů, při kterých proběhlo mimo jiné i měření rozhledových délek, a to jak pro nejpomalejší a nejdelší vozidlo, tak v souvislosti s protihlukovými zdmi, které jsou podél trati instalovány.
„Při státním dozoru bylo zjištěno, že rozhledové poměry na železničním přejezdu vyhovují normě i pro nejpomalejší silniční vozidlo (délka 22 metrů a rychlost 5 km/h) pro rychlost vlaku 10 km/h při vypnutí nebo poruše přejezdového zabezpečovacího zařízení. Drážní inspekce nezjistila na předmětném železničním přejezdu žádné nedostatky, a to ani v souvislosti s protihlukovými stěnami,“ řekl mluvčí.
Jak řekl Martin Drápal, protihlukové stěny jsou v těchto místech osazeny zhruba asi osm let a podobné podněty na zpochybnění činnosti přejezdů a špatně osazené protihlukové stěny obdržela Drážní inspekce také u vedlejších přejezdů. „Drážní inspekce se těmito podněty samozřejmě zabývá a opakovaně na nich vykonává státní dozory, aby zjistila případné nedostatky, které by ohrožovaly provoz na železnici i na pozemní komunikaci,“ dodává.
„Jak jsem se dočetl z reakcí čtenářů Budějcké Drbny, tak mnohem větším problémem je opakované nerespektování výstražného znamení ze strany uživatelů pozemní komunikace, kteří, jak sami uvádějí, nevydrží čekat u železničního přejezdu a i v době, kdy světelná a zvuková signalizace signalizují příjezd vlaku, na železniční přejezd vjíždějí,“ konstatuje Drápal.
Vzápětí ještě pokračuje: „Zde je nutno podotknout, že pokud je přejezd ve výstraze – bliká červené světlo a zní zvuková signalizace – tak nesmí na železniční přejezd žádný uživatel pozemní komunikace vjet ani vstoupit. Pro přejezd, který je vybaven světelnou signalizací, je především důležitá viditelnost výstražníků, které signalizují příjezd vlaku. V případě poruchy pak provozovatel dráhy přijímá patřičná opatření, která spočívají v zavedení pomalé jízdy vlaku (10 km/h) a strojvedoucí má povinnost před železničním přejezdem použít lokomotivní houkačku.“
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
