Máte doma mrně, se kterým ještě nemůžete na desítky kilometrů dlouhé túry, přesto byste ho rádi protáhli krásnou přírodou? Nasedněte na vlak směr Nové Údolí a vystupte… vlastně kdekoliv. Vždycky se bude jednat o příjemný výlet.
My jsme tentokrát zvolili jako cílovku osadu Plešovice, ze které jsme chtěli dojít do Zlaté Koruny. Plešovice jsou malá vesnička, u které vás okamžitě zaujme absolutní ticho, které zde vládne. Jaký šok pro uši zdecimované z krajského města! Na návsi se zdravíme s usedlíky a o kus dál obdivujeme vyhlášený minimodel jihočeské vesničky. Nachází se na soukromém pozemku, ale vidět je dostatečně. Moc pěkná práce.
Kráčíme po červené stezce, přičemž ukazatelé informují, že náš cíl je vzdálen pouhé dva kilometry, byť pocitově se trasa nakonec zdá delší. Pro nožky malého dítěte každopádně ideální vzdálenost.
Nejdříve se pohybujeme nádherným prostředím okolí Plešovic, abychom následně sestoupili po poměrně strmém svahu dolů k řece, podél které stezka pokračuje. Nutno dodat, že v těchto místech je lepší držet dítě za ruku, protože se jedná o poměrně nebezpečný úsek, na což také cedule ve Zlaté Koruně upozorňuje.
Cestou na nás mávají vodáci, kteří si užívají krásné slunečné počasí. Prostě pohoda.
Ve Zlaté Koruně vycházíme takřka v centru. Při výstupu z lesa na nás vysílají ovce a vůbec poprvé za celou dobu, co jsme opustili vlak, se setkáváme s jezdícími auty.
Jelikož máme hlad, míříme dolů do kempu, kde řada vodáků lenoší, nebo se připravuje na další jízdu. Vládne zde pohodová atmosféra, až se člověku nechce odejít. Jenomže chceme ještě nakouknout do kláštera a pak hybaj na vlak.
Klášter je samozřejmě klasika. Moc příjemné místo, jedna z hlavních památek českokrumlovského regionu. Dovnitř nejdeme, protože už ho známe do posledního detailu, ale alespoň chvíli posedět na klidném nádvoří… to si prostě člověk nemůže nechat ujít.
Čas odjezdu se ale nemilosrdně blíží, a tak spěcháme na nádraží. A to je celkem výzvou, protože se jde značnou část do kopce, přičemž cedule hlásí, že je vlaková stanice vzdálená kilometr a půl. Ale zdolat se to dá, jen člověk musí počítat s tím, že to chvilku z centra obce zabere.
Na nádraží jsme překvapeni pěkně upraveným a moderně vyhlížejícím nástupištěm. Dozvídáme se, že vlak má 20 minut zpoždění, a tak si ještě užíváme pohledy do nádherné okolní přírody. Přemýšlíme zároveň, kam vyrazíme příště. Cestování vlakem má totiž své kouzlo.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Lépe mít zpoždění, než aby se Zimolovy pračky peněz zase srazily.
