Neustále rostu, proto potřebuji další parťáky! Aktuálně se mi do týmu hodí traffic manager a mediální zástupce. Máš dostatek chuti do práce a energii něco dokázat? V tom případě si pro mě ten správný parťák!

Neustále rostu, a tak je třeba rozšiřovat můj tým! Tentokrát se začínám poohlížet po vhodném editorovi, který má energii, chuť a je správný parťák do našeho kolektivu. Zkrátka hledám někoho, kdo odvede maximálně profesionální práci a ještě se s ním zasměji. Suchary totiž moc nemusím...

Tradiční čtvrteční seriál Drbna historička nechybí ani tentokrát. A historik Jan Schinko se zaměřil na první budějcký panelák Experiment. Ten byl dokončen v roce 1961 a v jeho prvním poschodí byla kavárna.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. A jinak tomu není ani dnes, o posledním aprílovém čtvrtku. Historik Jan Schinko se v dalším pokračování této oblíbené pravidelné rubriky zaměřil na budějckou Divadelní ulici. Na ulici, ve které v roce 1934 vyrostl vysoký moderní dům zvaný Broukárna. Už za socialismu byla v přízemí Broukárny malá restaurace. Bylo to domácké prostředí, na rozdíl od Savoye. Chodili tam herci z divadla. A Karel Roden starší tam oslavoval narození Karla Rodena mladšího.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. Jan Schinko se v dalším pokračování této oblíbené pravidelné rubriky zaměřil na budějckou Krajinskou ulici.

Na Zelený čtvrtek sice zvony odlétají do Říma, ale k vám letí pravidelná rubrika Drbna historička. Ta už patří neodmyslitelně ke každému čtvrtku, a tak ani ten předvelikonoční nemůže být výjimkou. Tentokrát se historik Jan Schinko zaměřil na budějckou synagogu.

Rok se ro(c)kem sešel a právě před Velikonocemi, 13. dubna 2017, slavím své šesté narozeniny. Sobě i vám bych chtěla, drbňáci, popřát jen to nejlepší.

Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. Jan Schinko se v dalším pokračování této oblíbené pravidelné rubriky zaměřil na budějckou Českou ulici.

Václav Hovorka, Vladimír Hönig a František Fiktus. Co mají tito tři bývalí fotbaloví plejeři společného? Vyšli z českobudějovické líhně a na jejich mateřské kluby a rodiště historie úplně pozapomněla.

Staví a bourá se v každém městě, to není nic mimořádného. Kdyby se v Budějcích nebouralo například od roku 1550, bylo by celé město gotické, mělo by hradby a asi dva kilometry podloubí a bylo by dnes zapsáno v UNESCO. Ale bourání by nemělo v určité lokalitě převažovat nad stavěním. Právě u nás k tomu došlo. V roce 1962 byla bezohledně zbořena severní strana Mariánského náměstí se secesním bio Grandem a klasicistním restauračním a kulturním centrem Metropol, přičemž se tam za 55 let nic nepostavilo a v dohledné době nepostaví.