Julius Meinl pražil denně v Budějcích kávu. Málokdo vůni odolal

Na fotografii z archivu Milana Klůce je zachycen čelní střet malých nákladních automobilů či spíše dodávek na rohu náměstí a Krajinské v roce 1942. Srazily se přímo na kolejích tramvaje. Vpravo jelo z náměstí auto firmy Bukovanský (drátěné ploty, dílny na Pražské, obchod v Krajinské) a, jak se zdá, celkem spořádaně. Od německé okupace 15. března 1939 se ve městě jezdilo vpravo. Auto z Krajinské (firma je nečitelná) nemělo zatáčet na náměstí vlevo. Šoféři se zřejmě včas viděli a brzdili, čímž to dopadlo relativně dobře a auta možná odjela po svých. 

Podloubí vpravo směřuje k záložně, do Krajinské dům podloubí nemá. V domě sídlily ve městě chvalně známé obchody firem Vojtěcha Arnolda, Bertráma Bláhy (psal se též krátce Bertram Blaha a předchůdci Gustav Blaha, Anton Blaha) a věhlasná kávová Julius Meinl, která měla v republice celkem 85 prodejen se sortimentem káva – čaj. Právě tu poslední si otevřela jako druhou filiálku v Budějcích ve Sterneckově ulici vedle Hajíčků. Káva Meinl se prezentovala jen třemi slovy – Denně čerstvě pražená. Když pražili, otevřeli dveře a okna, jak vzpomínal Karel Kakuška, který bydlel naproti v radničním loubí. Málokdo vůni odolal.

Vojtěch Arnold měl velkoobchod papírem a uměleckými předměty. Pořádal výstavy kumštýřů. Ještě krátce po roce 1948 byli Arnoldů, to již převzal podnik Josef Arnold, v provozu. Arnoldů a Bláhů také v domě bydleli. Další prostory velkého domu pronajímali obchodníkům, lékařům a právníkům. Jeden čas měl u Bláhů ordinaci zubní lékař Švanda, o němž šla pověst, že výborně a hlavně rád trhá zuby.

Anton Blaha byl majitelem domu již v roce 1882, ale Bertram Blaha zatím provozoval obchod módním a rukodílnám zbožím v Divadelní ulici v podloubí Velkého pivovaru do doby než radnice nechala Velký pivovar zbourat. Za Antona Blahy byl goticko-renesanční někdejší Puklicův dům v roce 1902 zvýšen o patro a opatřen nárožní věžičkou napodobující špičku jednoho mrakodrapu v Americe. Změnila se také fasáda domu. V letech 1987 až 1989 probíhala rekonstrukce domu, při níž byl objeven původní dřevěný strop z přelomu gotiky a renesance.

V květnu 1467 byl v domě ve svém bytě přizabit první český purkmistr Ondřej Puklice. Ubili ho jeho německy mluvící nepřátelé. Polomrtvého ho odvlekli na radnici, kde za 4 dny dne 29. května 1467 zemřel. Záminkou byla okolnost, že zamlčel papežskou bulu, ve které byl král Jiří z Poděbrad prohlášen za kacíře. Byla to zvláštní doba. Pachatelé a jejich komplicové byli známi, ale poslali králi Jiřímu dopis, ve kterém prosili o milost s tím, že smrt Ondřeje Pukjlice byla nedopatřením, a král, jehož věrným stoupencem Ondřej Puklice byl, jim úplně odpustil.

V roce 1909, kdy začaly ve městě pravidelně jezdit tramvaje, zařídila městská elektrárna v domě inspekční kancelář elektrárny a pouliční dopravy, kde mohli občané hlásit přerušení proudu a jiné závady. Denně do 12. hodiny o půlnoci. V domě začínal obchodník Bernard Schladnich zbožím galanterním (později známý v paláci Včela). Také Václav Diviš s punčochami pro školní mládež nebo Luděk Včelař s obuví luxusní i dělnickou.

Na přelomu 19. a 20. století se dům označoval jako U města Paříže. Svědčí o tom mimo jiné zpráva o otevření obchodu Bernarda Schladnicha, jenž dne 1. listopadu 1887 otevřel v bývalé místnosti Karla Föstera (U města Paříže) Krajinská 2, obchod zbožím ozdobným, bílým a vlněným. Podepsán Bernard Schladnich. Nebo c. k. notář Jiří Weselý oznamuje, že dnem 25. dubna 1882 přesídlil do domu pana Bláhy na nároží náměstí a Krajinské U města Paříže.