Se čtvrtkem je zde další díl oblíbeného seriálu Drbna historička. Historik Jan Schinko se tentokrát věnuje Černé věži. Z jejího ochozu je nádherný výhled na celé České Budějovice a nejbližší okolí.
Básník a spisovatel Jan Neruda z pražské Malé Strany poté, co navštívil koncem 19. století naše město, napsal fejeton, ve kterém přirovnal město k italské Florencii. Asi Budějce i obešel, poněvadž uvedl, že město sice neoplývá památkami, ale je výjimečné pro jistou nepopíratelnou líbezností svou, a že voda a zeleň objímají město jako prsten skvostný. Lze s Janem Nerudou souhlasit, jen by se mohlo upřesnit, co ho asi vedlo k tomu, že viděl Budějce málem jako Florencii.
Jako básník si to mohl dovolit, ale v roce 1890 vládly na náměstí barokní radnice, Samson a dům U Tří kohoutů. Domy kolem hotelu Slunce byly zase klasicistní a několik domů mělo průčelí rokokové. Okolí pravého břehu Malše a Vltavy (dnes slepé rameno) bylo plné gotiky. Výraznou a hodnotnou renesancí je horní polovina Černé věže. Od ochozu nahoru je všechno toskánské jako ve Florencii. Věže není možné si z náměstí nevšimnout. Jana Nerudu jistě právě renesance věže zaujala.
Věž stavěli tři Italové. Základní kámen byl položen dne 20. června 1550, přičemž byla již byla hotová základová jáma. První italský stavitel Giovanni Spatio (také Hons Spatz) stavěl věž ještě v setrvávajícím gotickém pojetí, což dokládají okna s gotickým lomeným obloukem. Roku 1555 dostal nabídku stavět novou radnici. Může se odhadovat, že lukrativnější, a stavbu věže, když dosahovala výšky jen několik metrů, opustil. Radnice angažovala na věž stavitele Itala Lorenze (Lorenc Vlach). Zvláštní je, že také stavbu opustil, nebo byl „opuštěn“, protože mu radnice na konci roku vyplatila mzdu a už se na stavbě neobjevil.
Potom začal stavět věž, tehdy městskou zvonici, Vincenz Vogarelli, asi nejlepší stavitel z italských stavitelů, kteří v hojném počtu do města kolem roku 1550 přišli. Věž mohla být ve výši asi hodin. Vogarelli pravděpodobně postavil věž vyšší než měla být za Spatia a Lorenze a je autorem ochozu, balustrády, toskánských sloupků a neobyčejných bání. Černá věž je věží Vincenze Vogarelliho.
Pozoruhodné je, že potom, co dokončil Černou věž a ještě něco menšího v okolí a Vodňanech, zcela změnil profesi. Řeklo by se, že bude usilovat o postavení další a ještě lepší věže, ale neusiloval. Vzal si Mandalenu z Kaplice, vdovu po poštmistrovi a hostinském Jírovi a stal se poštmistrem. Pošta byla nejprve na Pražské, potom na náměstí. Určitě „svou“ věž viděl denně.
Původní český ciferník věžních hodin rozdělený na 24 hodin vyměnil v roce 1667 neznámý hodinář za takzvané německé hodiny s ciferníkem o 12 hodinách. Cifry vytesané do kamene byly nahrazeny kovovými, každá cifra o výšce 75 centimetrů a váze průměrně pět kilogramů. Vnější průměr ciferníku je 4,82 metru, rafiky měří 3,10 a 2,40 metru, váha velké je 15 kilogramů.
Na dobovém i současném snímku je vidět v horní část nejvyššího okna kulatý předmět. To je orloj. Tedy mini orloj, který ukazuje fáze měsíce. Když je válec zlatý, je úplněk.
Orloj je důmyslně napojen na hodinový stroj.
Orloj na starém snímku už nebyl v provozu. V roce 1984 ho obnovil a uvedl do chodu Karel Hebík. Černá věž se nevypíná do výše 72,29 metru absolutně vertikálně. Profesor Weyde změřil, že je nakloněná k severozápadu o 36 centimetrů. Z prostoru náměstí před Zvonem se může diskutovat, kdo kolik centimetrů naklonění vidí.
Přirovnání k renesanční Florencii od Jana Nerudy je dobré, jen na kompletní renesanci měl zajet do Českého Krumlova, Třeboně, Slavonic, Prachatic a Tábora.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
„Od ochozu nahoru je všechno toskánské jako ve Florencii.“ - podezřívám autora, že v Toskánsku v životě nebyl, ba ani žádný obrázek z odtud neviděl. Snad nic není tak netoskánské jako baňatá střecha Černé věže, tuakovou aby člověk v Toskánsku pohledal. A hledal by nejspíš marně.
