Na snímku pořízeném před rokem 1912 je goticko-renesanční Wortnerův dům v ulici U Černé věže, který dnes patří Alšově jihočeské galerii. V domě v pravé části byl od roku 1860 výčep lihovin rodiny Wortnerů. Vlevo se střídaly různé živnosti, může se připomenout kartáčnictví U Scheicherů. V roce 1912 byly klenební segmenty na konzolách připomínající podloubí zastavěny komerčními portály. Vydržely až do roku 1988, kdy byly před připravovanou rekonstrukcí odstraněny.
Toho roku 1988 byl Wortnerák v havarijním stavu. Radnice nechala zbořit renesanční část zasahující vzadu do Hradební ulice. Likvidace proběhla tak rychle, že odborníci, kteří věděli, jak hodnotný to byl objekt, nestačili tomu zabránit. Dnes v tom místě nic není. Wortnerák byl v havarijním stavu vlastně nejméně 20 let. V dopise ze dne 30. dubna 1970 napsal okresní konzervátor památkové péče Karel Kakuška Útvaru hlavního architekta radnice mimo jiné, že Wortnerův dům je v kritickém stavu.
Podle zápisu z plenárního zasedání rady MěNV ze dne 4. června 1969 bylo rozhodnuto předat přední část domu podniku Textil na prodejnu a zadní ponechat Bytovému podniku na rekonstrukci bytových jednotek. Byla to hektická normalizační doba. Podnik Textil odstoupil a následovaly podniky Zelenina, Klenoty, Jitex Písek, Potraviny i Státní meliorace, které také od koupě odstoupily. Nakonec jako jediný vážný zájemce zůstala Alšova jihočeská galerie (AJG).
Přes všechny potíže (do domu zatékalo, padala omítka, léta byla před domem ochranná stavební ohrada, naposled sídlily v domě obchody Oční optika a Švadlenka) se Wortnerák opravil a dne 13. ledna 1993 otevřela v domě AJG první výstavu obrazů. Prvním vystavujícím kumštýřem byl architekt a výtvarník Josef Wagner.
Dům stojí na dvou gotických parcelách, přičemž atika s ozdobným cimbuřím a věžičkami zakrývá dvě střechy. Původní dva gotické domky patřily židovským rodinám. Ulice U Černé věže se také jmenovala Židovská. Průčelí dvou domů bylo sjednoceno a upraven interiér asi v roce 1559 za majitele sladovníka Matěje Kelbla v ozdobném renesančním pojetí. Nárožní věžičky pro střelce jsou zevnitř otevřeny. Ve městě mělo několik domů renesanční cimbuří jako dekoraci. Také stará renesanční radnice z roku 1555 měla „zubatý“ štít s ozdobnými střílnami.
V období c. k., první republiky i za socialismu se pro Wortnerův dům občas vynořil název Žižkův dům. Jan Žižka z Trocnova byl ve městě oslavován, a tak se hodilo mít ve městě i Žižkův dům. Žižka ovšem ve městě žádný dům neměl (zdědil tvrz Trocnov, ale tu záhy prodal), ani není doloženo, že by se ve Wortnerově domě nějak vyskytoval. Vyloučit se to nedá, ale za času Žižky to byly jednak dva domy a za druhé mohly bydlet dvě židovky Stane a Johue, kdekoliv v Židovské ulici-
Na konci 14. století totiž Jan Žižka figuroval jako ručitel, když si jeho přítel Jan z Kropné půjčil od nich peníze. Přítomen byl ještě jeden kumpán. Potřebovali peníze zřejmě na popíjení a zábavu ve městě. Mohli jet klidně do Trocnova, hlad určitě neměli. Byla sepsána o půjčení peněz směnka a ta se zachovala. Žižka ani dva jeho známí půjčené peníze nikdy nevrátili. Bylo pravidlem, že když ručitel peníze vrátil, směnka se zničila. Tato se však nezničila. Je to ale promlčeno. Navíc Žižka, když ho Rožmberkové zapsali do popravčí knihy, zmizel do Polska.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
