Původní náměstí nemělo konkrétní jméno. Říkalo se mu prostě Hlavní náměstí. První název přišel až v roce 1915, když ho německá radnice pojmenovala Kaiser Franz Josef – Platz. Na fotografii je vidět jihozápadní kout náměstí. Víte, proč jsou v této části náměstí domy vyšší než jinde?
Na pohlednici vydané před rokem 1912 se představuje jihozápadní kout náměstí. V tom čase nemělo vlastní jméno. Bylo to Hlavní náměstí, Velké náměstí, v němčině Hauptplatz. Hovorově Plac nebo Na place. To znělo nelichotivé, poněvadž naše náměstí není žádný plac, nebo dokonce plácek, ale velkolepé, v půdorysu gotické, náměstí vyměřené technickým zakladatelem města rytířem Hirzem před rokem 1265.
Až v době 1. světové války dne 4. července 1915 pojmenovala německá radnice náměstí úředně na „Kaiser Franz Josef – Platz“. Je docela možné, že radnice předpokládala, že c. k. Rakousko – Uhersko válku vyhraje a v předstihu oslavovala. Potom dne 7. listopadu 1918 nová svobodná radnice určila název Náměstí Svobody. Pozdější jména hlavního náměstí se nijak moc nezkracovala jako v Praze Václavák, Karlák, Staromák, Štrosmajerák, Kulaťák, Tylák, Fügnerák apod.
Vpravo na náměstí postávají povozy s pytli. Mohly by to být třeba pytle brambor. Sedlák měl úrodu, naložil brambory a na náměstí je za dobrou cenu prodával, což by se dnes hodilo, zejména ta dobrá cena. Automobily na náměstí nejsou. Není přesná evidence z doby c. k., ale před rokem 1900 garážovaly ve městě asi jen dva automobily. Policie hlavně sledovala cyklisty, kteří museli mít osvědčení s fotografií. Později si hotely na náměstí pořídily omnibusy.
Vlevo na pohlednici stojí na jižní straně náměstí vyšší domy, než jinde. Byly postupně postaveny po roce 1868, kdy vypukl na Linecké silnici (přibližně v místech pozdějšího Wilsonova náměstí) katastrofální oheň, který se jihovýchodním větrem přenesl na domy v Široké, Biskupská a na náměstí. Na jižní straně náměstí vyhořel blok domů od Staré pošty přes Čedok, Dům umění, hotel Slunce a Čertíkův dům. Všechny domy bylo znovu postaveny, ale vyšší než původní.
Básník a spisovatel Jan Neruda, který město navštívil v roce 1890 a rozhlížel se po náměstí, napsal v Praze známý fejeton, v němž Budějovice České nazval Florencií mezi českými městy venkovskými. To znamená renesačními či toskánskými. Zrovna jižní strana náměstí však renesančně nevypadá. Zaujala ho jistě renesanční Černá věž, zvláště její toskánský ochoz podle Itala Vincence Vogarelliho.
Poškozený dům hostince U Zlatého slunce nechal hned roku 1869 majitel Karel Čertík dostavět a zvýšit o dvě patra. Za Karla Čertíka juniora byl hostinec kolem roku 1880 již hotelem. Za nájemce hotelu Bedřicha Sandholce byl dům v roce 1912 přestavěn podle projektu Antonína Hübschmanna, který vytvořil na průčelí zajímavý secesní a kubistický dekor. Slunce tak bylo nejvýstavnějším domem na této straně náměstí. Byl to český hotel, na rozdíl od Zvonu. I korzo zde bylo české.
Hotel Slunce byl od roku 1910 výchozí a koncovou stanicí autobusové linky z města přes Lišov do Třeboně. Bedřich Sandholec zase zavedl pro hosty omnibus do hotelu Bellevue na Včelné. V hotelu se zařídily dvě restaurace Kufr a Paluba. Vedle Slunce stojí Dům umění. Pohledově, když uvnitř celá léta působí či má působit na člověka umění, se to ani nezdá. V další domě býval Čedok. Dům má novodobý štít barokních tvarů. Na rohu Biskupské sídlila dlouho pošta, než si postavila vlastní objekt na Senovážném. Poštovní úředník František Miroslav Čapek vyhodil z okna Staré pošty dne 28. října 1918 symbol c. k. rakouského orla.
