Čtvrtek 7. 8. 2025 | Svátek má Lada
Dnes, 16:00
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko věnuje průkopnické stavbě koněspřežné železnice z Českých Budějovic do Lince. Franz Anton Gerstner překonal dobové technologie i předsudky, ale kvůli údajně vysokým nákladům musel projekt opustit. Přečtěte si, jak vypadala cesta do Lince s přestávkami na koláče a oběd a proč Gerstner už tehdy tušil, že koně brzy nahradí parní stroje.
Franz Anton Gerstner stavbou koněspřežní železnice České Budějovice – Linec v podstatě předčil celou Evropu. Jeho systému postupného zdolávání nadmořské výšky v Anglii napřed nedůvěřovali a dokonce, když už používali parní lokomotivy, táhli soupravu do kopců mechanicky. Navrhl i lepší vozy, než jezdily v Anglii, přesněji – vylepšil je. Také jeho drážní těleso bylo kvalitní. Celou koňku nemohl dokončit, poněvadž musel stavbu předat. Společnost mu vyčetla, že překračuje rozpočet. Nemohl jinak – tedy jistě mohl stavět lacino, ale viděl parní stroj.
Když pobýval v roce 1822 v Anglii, psal domů v dopise ze dne 26. září 1822: „Průplavy kapitulují před železnicí. Projel jsem jich přes 100 anglických mil. Za dva nebo za tři roky budou přemoženy lokomotivou. Jednoho dne pojede za posledním koňským vlakem vlak s lokomotivou. O tom jsem pevně přesvědčen a proto jsem též pevně rozhodnut zříditi dráhu tak, aby po ní kdykoliv mohly jet lokomotivy.“ Společnost to nechápala – anebo chápala, ale nedbala.
Čtvrtek, 31. července 2025, 16:00
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko vrací ke stavbě první koněspřežné železnice na evropském kontinentu. K čemu měla původně sloužit? Jaké osobní spory provázely Franze Antona Gerstnera, že nakonec odešel až za oceán? A proč dnes stojí...
Kanceláře a centrum stavby koňky zařídil Franz Anton Gerstner nejprve v Římově na zámku, později v Kaplici. Sám bydlel ve městě na náměstí. Že překračoval rozpočtové náklady, je zřejmě doloženo, ale přesto šetřil. Dělníci mu vyhrožovali, že platí málo. Podle Miloše Svobody pracovalo na trati z města do Leopoldschlagu v roce 1826 více než 4000 dělníků, a v roce 1827 až 6000 a 1000 koní.
Poté, co byla na koňce povolena osobní doprava, byla v domě U Černé růže na rohu ulic Piaristické a České v roce 1836 zařízena osobní pokladna a naproti, na druhém rohu Piaristické, u Nisslova domu nástupiště. V domě byly kanceláře a vedení společnosti spravující koňku. Jak vypadalo nástupiště, se jen odhaduje – asi stříška, snad upravená vyvýšená plocha, možná jízdní řád apod. Vlak odjížděl do Lince ráno v 5.00 hodin. Jízdenka se musela koupit půl hodiny předem.
Podle vzpomínek učitele Hanse Merbellera, který jako kluk jezdil často s rodiči do Lince, se vyjíždělo až tehdy, když všichni nastoupili. Někdy jelo více souprav, takže to chvíli trvalo. Velká tlačenice byla do kabrioletů umístěných vpředu a vzadu na korbě, odkud byl výhled do kraje. Okénkem z kabiny nebyl takový požitek z cesty. Někdy, ráno – vlastně vždy – byla zima, takže si cestující dávali na nohy přikrývky.
Čtvrtek, 22. srpna 2024, 16:00
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko opět podíval na dobu, kdy nejen České Budějovice křižovala koněspřežka. Přečtěte si, jak tenkrát vypadala cesta do Lince, kde se do koňky nastupovalo a v kolik hodiny se na dlouhou cestu vyráželo.
V Holkově u Římova se prvně přepřahalo. U osobní dopravy koně většinou klusali, u nákladní šli krokem. Druhá zastávka byla v Bujanově, kde nádraží mělo dvě koleje. Průvodčí vyvolával: „Bujanov, koláčová stanice!“ Cestující vystoupili a šli na koláče. Dále se přepřahalo v Kerschbaumu (v Třešni), kde byl připraven oběd za mírné ceny. Oběd stál 24 krejcarů, s pivem 30 krejcarů. Dále se přepřahalo v Lestu a v Oberndorfu, kde byla větší zastávka na kávu. Do Lince se přijíždělo kolem 19. hodiny. Jeden pamětník uváděl, že jednou se přijelo až v půl deváté, když se cestou něco většího přihodilo. Jinak se dal čas dohnat.
Průměrná rychlost vlaku do Třešně byla kolem 10 km/hod. Opačně, z Třešně do Budějovic, je spíše klesání, čímž to bylo 10,66 km/hod. Údaje pravděpodobně zahrnují i přestávky. V jednom daňovém přiznání z toho času je uvedeno, že společnost měla na provoz 65 vozků a 130 koní. V roce 1836, kdy začala osobní doprava, jelo na koňce 9 195 osob. Jízda 1. třídou stála 3 zl., 2. třídou 2 zl., separátní vůz 15 a více zlatých. Koně jeli celý den, s nákladem tři dny.
Začalo se mluvit o lokomotivě. Trvalo to o něco déle, než předpokládal Franz Anton Gerstner, ale stalo se.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
