DRBNA HISTORIČKA: Hostinec U Labutě byl oblíbený mezi šoféry, zmizel kvůli plánu na autostrádu

Hospoda U Labutě stála v řadě menších domů od Grafitového mlýna na pravém břehu řeky Mlýnské stoky směrem k Žižkově ulici (tehdy Schmerlingově), kde se řada lomila kolem kovárny Kukrálů. Pohledově stál hostinec na Senovážném, tehdy na dobytčím trhu, ale purkmistrovský úřad zařadil tyto domy orientačních čísel 2 až 10 do ulice Schmerlingovy. Dům U Labutě měl čp. 59/8. Vpravo na snímku je část domu čp. 60/6, kde měl Josef Fixa informační ústav „Discretia“ poskytující diskrétní služby. Vlevo část domu patří Kukrálům. To je stav kolem roku 1930. Před rokem 1900 to bylo stran číslování jinak a po roce 1918 též jinak.

Hostinec U Labutě byl původně asi zájezdní, na prostranství před Vídeňskou bránou. Povozy a koně se mohli nechat na dobytčím trhu (ve městě nebylo místo). Do lokálu se vcházelo z úzké uličky na dvorek a podlaha v přízemí byla na úrovni chodníku, ne-li níže. Dům z počáteční doby klasicismu s dekorem v doznívajícím baroku by za normálních okolností působil jako jihočeská chaloupka, kterou si někdo postavil v královském městě. Ale zrovna na snímku vypadá objekt hrozně. Byl zbořen před rokem 1953.

V roce 1892 oznámení: „Dovoluji si ctěnému obecenstvu k laskavé vědomosti uvésti, že jsem převzal do vlastní správy a vkusně zařídil hostinec U LABUTĚ na starém dobytčím trhu proti soše P. Marie vedle Šlajferny. Budu čepovat dobré budějovické pivo, o chutná teplá a studená jídla vždy bude postaráno. O laskavou návštěvu své příznivce žádá Matěj Fajtl, hostinský, dříve na Šlajferně.“

Roku 1905 koupili dům s hostincem ve Schmerlingově ulici blíže Šlajferně od Matěje Fajtla manželé Josef a Kateřina Kočvarovi za 25 000 K. V roce 1923 postoupili Kočvarovi dům s hostincem Václavu a Hedvice Tomšů. Václav Tomšů byl puškař. Sklad zbraní a dílnu měl v zadním traktu domu. Hosté o tom jistě věděli a hostinská paní Hedvika měla v lokále klid, ale přímá souvislost doložena není.

Až do likvidace Labutě navštěvovali hostinec šoféři. Snídali zde, když se vrátili, obědvali a večer po poslední jízdě šli na pivo. Autobusy a vlečňáky nechávali na place před. Ještě poté, co byla Labuť zbořena, se plocha mezi šoféry jmenovala U Labutě. Když se postavilo autobusové nádraží, kde okolo bylo málo místa, nechávali si U Labutě vleky, které připojovali jen ve špičce. Asi do let před rokem 1959. To ještě nebyla zakrytá Mlýnská stoka a u muzea účinkovaly cirkusy a lunaparky. Labuť, domy sousední a část Rybní ulice byly odstraněny v letech 1951 a 1952 v souladu s územním plánem, který počítal s autostrádou od mostu přes Malši k armáďáku. Přetnul by Lannovku, Rudolfovskou a obloukem ústil na Pražskou. Nepříčetný plán. Naštěstí se stihl jen postavit v letech 1953 a 1954 most, jenž byl slavnostně otevřen coby most Dimitrovův a osazen týmiž tabulkami – dnes most Krumlovský.

Dobově přesné názvosloví: most vedl z Wilsonova náměstí, nová vozovka přes Rybní ulici na Stalinovo náměstí a končila na rohu Žižkovy ulice. Pokračovala dále kolem Ferusů k Lannovce. Zajímavostí je, že jeden čas tudy vedla evropská silnice E 14.

Z dopravního hlediska byl most přes Malši nutný. Zlatý most u divadla, přes který jezdily trolejbusy, byl přetížený a tamní křižovatka u Savoye krkolomná (to tam navíc byla v provozu benzinová pumpa). Domek U Labutě, kde bydleli hostinská Hedvika Tomšů, puškař Václav Tomšů a montér Stanislav Petr, určitou památkou byl, ale zase ne tak velkou, aby se objekt posadil na kolečka a přemístil opodál jako dům hlídače koňky v Mánesově ulici.