NA ROZTRHÁNÍ: Záchvěvy bláznovství a ekzémové šílenství

38. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Pootevření 13. komnaty těhotenství
39. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Poprvé bez
40. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Chlapi sobě aneb "otcovská" na zkoušku
41. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Tři kroky, které nám mění svět
42. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Když není čas ani na jméno

„Máte doma partnera, který se svým přístupem vymyká běžnému stereotypu?“ „No tak to je přesně Míra," říkám si, když dočítám úvodní stránku a vůbec nepřemýšlím nad ničím jiným, jen nad tím, že by bylo skvělý ukázat lidem, jak to může hezky fungovat, když je muž pro ženu oporou. No a samozřejmě opět myslím na svoje momentální poslání, šířit, s naivitou mně vlastní, osvětu a sdělit všem svůj názor na pohnuté praktiky separační výchovy dětí v tomto moderním světě.

„Nie som z toho úplne nadšený, ale ak chceš, prihlás sa,“ říká mi Míra, když mu svůj záměr sděluji a vůbec nechápu, že v tom nevidí ten potenciál jako já (divný, co? :-D). Každopádně mě to trošku zchladilo a dotazník zavírám. Jenže... pořád nad tím přemýšlím. Tak, jako kdysi mě stačilo trošku nakopnout, abych si uvědomila, že ta doba, po kterou můžeme dát dětem maximum z nás, je tak strašně krátká, a pro ty děti tak strašně křehká, abychom ji nevěnovali naplno jim, tak bych chtěla dokázat nakopnout i další rodiče, potažmo maminky, které uvažují o „nezvykání“ si dítěte na naši pozornost, přítomnost, blízkost. Pořád mi hrají v hlavě slova, která občas slýchám od lidí kolem: „Vždyť se ho pak nezbavíš,“ a nebo stále se opakující posměšné fráze o mamáncích (na to jsem snad už i alergická).

Dnes už sama vím (a upřímně nechápu, že jsem kdy uvažovala jinak), že to, co jim nedáme na začátku, už jim nebudeme moci dát nikdy jindy, protože v prvních letech jsou ti prcci jak houby, nasávají naprosto všechno kolem sebe, a to také považují za správné a normální (i když to normální být nemusí, a počítejme s tím, že nám to pak budou pěkně vracet a zrcadlit nás). Nehledě na to, že teď je ta doba, kdy si můžeme užívat to jejich objímání a pusinkování, protože až budeme chtít my, tak už nebudou chtít oni. A i kdyby to z těch x set tisíců diváků docvaklo jen padesáti, je to pořád lepší než nikomu.

Vlastně ani nezvažuji žádná proti, a tak stejně po po pár dnech, kdy červíček hlodá, dotazník vyplňuji. „Stejně nás nevyberou, protože jsme moc ,normální‘,“ říkám si, když odpovídám na jednotlivé otázky. Vlastně jsem jim ani nenahrála prezentační video o naší rodině. Poslední větou: „Manžel s tím v podstatě souhlasí, ale video natočit nemůžu, protože je zrovna v práci, a pokud formulář neodešlu teď, tak už nikdy,“ dotazník uzavírám a klikám na „odeslat“. „Ježíši, já to fakt udělala,“ píšu to hned Mírovi a ubezpečuji ho, že to bylo jen pro pocit a že tam budou jistě jiní adepti, kteří jim zvýší sledovanost. Od té chvíle to pouštím z hlavy.

Mezitím totiž začínám řešit jinou věc, a tou je Vincův ekzém. Možná si vzpomenete, že když byl čtyřměsíční miminko, začala jsem držet přísnou bezmléčnou dietu, protože měl zelenou stoličku, ve které se objevil hlen. V takovou chvíli se mléko vyřazuje z jídelníčku jako největší původce těchto problémů, ale miminka nikdo netestuje. Všechno se vyvíjí a mění, a asi by to nemělo moc smysl. Během dalších dvou měsíců se to zlepšilo jen trošku a od zavedení příkrmů už ve stoličce nebylo nic znát. Jen měl pořád takovou „hroší“ kůži na nožičkách (což měl, dá se říct, už od mala). Jenže zhruba od devátého měsíce se mu sem tam udělaly červené ekzémové skvrnky na různých částech těla, které občas zmizely, ale zase se ve větší nebo menší míře objevily.

Dlouho jsem to v podstatě neřešila, protože všichni říkali, že to vymizí s věkem, a tak jsem dál omezovala pouze mléčné výrobky. Jen občas jsem mu zkusila dát bílý jogurt s ovocem a pozorovala, jestli se to zhoršuje. Občas to vypadalo fakt příšerně (hlavně po koupání), jindy se to na oko zlepšovalo. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo být něčím jiným. Navíc bylo kolem mě tolik maminek s podobným problémem, že jsem si říkala, že je to dneska snad asi normální. Kromě pediatričkou doporučených ovesných koupelí a promazávání, kdy nám hlavně ze začátku pomáhala na zvláčnění A-Derma, jsem nic víc nedělala. V podstatě ho to nijak netrápilo, jen to prostě bylo.

Jenže poslední dva měsíce se Vincík začíná v noci budit. Vždycky si vyhrne rukáv, kňourá a škrábe si ručičky, hlavně v loketním záhybu. Pokud má delší nehty, má tam téměř krvavé šrámy. A tak máme noci zas veselejší a promazáváme. Některé dny sáhnu i po fenistilových kapičkách, aby se trošku vyspal (a taky, abychom se vyspali my, protože „uf, tohle začíná být zas náročné“). Ale to už je pro mě alarmující. Nemám ráda zbytečnou chemii pro děti, a tak začínám víc přemýšlet nad tím, jak zjistit, co může být příčinou.

„Vysadit všechno a začít zas od začátku s různými jídly nemůžu. Už jí plnohodnotně a nevím, jak bych ho pořádně nasytila jen jedním druhem potraviny, a to třeba tři dny po sobě. A navíc, jakou začít? Která by mohla být tou, o které si můžu být stoprocentně jistá, že na ni nereaguje?“ honí se mi hlavou otázky a několik nocí ani nemůžu usnout, protože nad tím přemýšlím. Mám najednou pocit, že to může mít třeba i z mrkve nebo z brambor, které má tak rád.

Hledám na internetu zkušenosti maminek, ale všude se mluví převážně jen o kvasinkách, o povrchové léčbě, o zkoušení různých diet, ale nic, co by mě nějak nasměrovalo. Já opravdu věřím, že to časem vymizí, ale přece musí existovat něco, co ten problém odhalí, a budu to moci zmírnit už teď.

Ve chvíli, kdy konečně otvírám příspěvek, který je pro mě nadějí a vidím záblesk světla na konci tunelu plného nočního škrábání, blikne mi na displeji nový e-mail: „Rádi bychom vás pozvali na konkurz do České televize, který se bude konat počátkem dubna.“ Vesmír se asi zbláznil a já se musím smát. Zavírám počítač a utíkám za Mírou do postele (no jo no, už zase ponocuji). „Lásko, podívej, co mi přišlo,“ nemůžu zastavit smích, protože to snad ani není možné, a svítím Mírovi displejem mobilu do rozespalého obličeje. „A čo s tým chceš robiť?" říká mi v polospánku a ještě než znovu usne dodává, že si o tom musíme ještě promluvit.

PODČARNÍK

Dnes vám nic dopředu neprozradím, protože se už blížím pomaličku k současnosti a mám pocit, že mi dochází témata (nejradši bych už jen ležela a nic nedělala, a o tom toho moc nenapíšu :-D). Každopádně příště se rozepíšu víc na téma ekzém a potravinové alergie (z pohledu zoufalé matky) a už budu mít snad i čerstvou zkušenost a nějaké výsledky, které vám budu moci předat.

AKCE

Pokud máte rádi výlety, nezapomeňte se vydat v neděli 7. května do Brna na Festival těhotenství a rodiny, kde bude spousta vyžití jak pro děti, tak pro (na)stávající rodiče. Vstupné je zdarma a můžete vidět třeba Tomáše Kluse, Petra Bende, Michala Horáčka a další. Mimo jiné se bude hrát i o hodnotné ceny v tombole.