NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme si najali detektiva

39. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Poprvé bez
40. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Chlapi sobě aneb "otcovská" na zkoušku
41. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Tři kroky, které nám mění svět
42. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Když není čas ani na jméno
43. DÍL: NA ROTRHÁNÍ: Záchvěvy bláznovství a ekzémové šílenství

A tak snad celý den lustruji různé stránky s recenzemi na ten zázrak, abych nekupovala zajíce v pytli (ano, dá se to koupit domů!). Vypadá to, že tahle „sranda“ dokázala odhalit příčinu nejen ekzémů u dětí, ale i jiných zdravotních problémů u dospělých. Zahazuji veškerý svůj skepticismus a prostě to chci. Není to zrovna levná záležitost, ale když spočítám, kolik už jsem utratila za různé krémíčky a mastičky, a kolik bych vůbec ještě utratila, kdybych tohle neobjevila, myslím, že se mi to vrátí. A i kdyby ne, tak znáte to, tonoucí se stébla chytá.

Ještě před objednáním testu na domácí použití ale kontroluji, jestli neexistuje nějaká možnost testování v rámci zdravotnických zařízení. Existuje! A dokonce na víc druhů potravin, ale stojí přibližně čtyřikrát tolik. A tak stránky klinik opět zavírám a vracím se zpět ke stránce s informacemi o samodiagnostickém testu Food Detective.

„Hele na slovenských stránkách jsem ho našla ještě levněji, tak si ho tam necháme koupit a nějak poslat,“ říkám Mírovi, který s nákupem samozřejmě souhlasí, protože noční škrábání a naříkání Vincíka ho také zrovna nepovzbuzuje ke vstávání do práce, a už přemýšlíme, koho zaúkolujeme. „Jenže to bude x dní doručování v rámci Slovenska, dalších x dní doručování k nám,“ honí se mi hlavou a nechci čekat už ani den, a tak zadávám do Googlu slovenský název a vyjíždí mi i jiné e-shopy. „A hele! Jedna lékárna posílá Zásilkovnou přímo do České republiky, tak to objednám tam,“ jásám nad vyhlídkou testování už během tohoto týdne. „Ty jo, že bych koupila jeden i sobě?“ Napadne mě udělat si test pro zajímavost, ale vzápětí to zavrhuji, protože v těhotenství se může měnit kde co. „A čo keby som si ho urobil já? Aj tak sa cítim stále taký nafúknutý, ako keby mi zle trávilo.“ „No tak jo, alespoň na tobě vyzkoušíme ten odběr krve z prstu a na Vincíka už půjdeme s jistotou.“  Vkládám do košíku dvě balení a potvrzuji platbu. „Pro naše zdraví cokoliv.“ 

Mezitím, co odpočítávám proškrábané noci, máme čas pobavit se o castingu, na který máme přijet už v upřesněný (a potvrzený) termín. „No tak mi pusť nejaké diely, nech vidím, ako je to pojaté,“ dává tomu Míra trošku šanci, a tak najíždím na stránku předchozích dílů Čtyři v tom a pouštím pár ukázek. „A toto by si chcela?“ ptá se mě ani ne v polovině prvního dílu předchozí série a pravdou je, že najednou nevím. Vidím úplně odlišné charaktery, přemýšlím, co k tomu ty rodiny vedlo. Nevidím v tom žádné poslání. Na druhou stranu si ještě pořád říkám, že to poslání bych do toho mohla vložit já, a tak se snažím si to ještě trošku obhájit.

Ten den se ale potkáváme s kamarádkou, které se o pozvánce na casting svěřuji. „Ty jo, Jani, nejde o to, co od toho očekáváš, to je všechno hezký, ale víš, že je pustíš do nejzazšího kouta svého soukromí? Budou s tebou jíst, spát, uvidí všechno co máš doma... a víš jak to bývá, lidi tě smetou, ať to myslíš sebelíp.“  Nasadila mi brouka do hlavy, a tak ještě v průběhu dne koukám na nějaké díly, čtu rozhovory s aktéry a přemýšlím.

„Stalo se, že některé scény v televizi nevyzněly tak, jak byly myšleny, a ve finále jsme byli tak trošku za blbce,“ zní z úst jedné maminky, která byla „hrdinkou“ jedné ze tří sérií, v uveřejněném rozhovoru... „Bylo to hodně časově náročné, natáčecí štáb se vlastně stane součástí vašeho života,“ čtu další příspěvek a najednou si říkám, že to přece nemůžu udělat.

Do porodu mi chybí dva a půl měsíce. Sama ještě nemám celý porod srovnaný v hlavě, takže ani nevím, jestli bych se v pořadu nerozhodla nějak jinak, než bych se za normálních okolností rozhodla, a mohla bych z toho být nešťastná. A co nejvíc... Vincík je pořád ještě malinkej, potřebuji s ním hodně mluvit a věnovat veškerý možný čas tomu, abych ho připravila na příchod sourozence. Na to, že už tu nebude sám. A také myslet sama na sebe, na to, že na mě budou dva a bude to zápřah. „Měla bych teď asi hlavně odpočívat a ne blbnout,“ říkám Mírovi, zatímco píšu e-mail paní dramaturgyni. „To by si mala,“ kvituje a je na něm vidět, že si celkem oddychl, že jsem si to rozmyslela. „Tak jsem právě odeslala e-mail, že na casting nedorazíme,“ dávám mu pusu a jsem mu vděčná za to, že mě nechal, abych si to v hlavě srovnala sama a nikam mě netlačil (joo, za to ho taky moc miluji).

Ještě než obdržíme balíček s očekávaným testem, píšu si se sestřenkou, protože její Adélka už také dlouho bojuje s ekzémem. O testu nevěděla, a tak čeká, jaké mi přinese výsledky, aby se pro něj případně rozhodla, ale už má vyzkoušeno kde co na promazávání, a tak doporučuje La Roshe Posay Lipikar Baume AP+. Je vhodný právě pro atopickou pokožku a dozvídám se na něj samou chválu i v diskuzích, tak si ho objednávám také (není to „překvapivě“ levná záležitost, ale v dubnu zrovna narážím na slevovou akci a věřím, že je to poslední velká investice). 

Chvíli předtím, než máme odjet směr Brno na plánovaný vstup v Sama doma, na mě blikne zpráva, že balíček je k vyzvednutí. „To je super, tak to případně využiju mamku, aby nám s odběrem krve pomohla,“ říkám Mírovi už po cestě, když přemýšlím nad tím, jak to s malým uděláme. Sice je to jen z prstíku, ale když nám to nepůjde, využijeme praxe zkušené sestřičky. :-) Rozhodně to nechci udělat nijak násilně a trošku mu to vysvětlit, ale je mi už teď jasné, že bez pláče to asi nepůjde (pamatuju na sebe, že?).

PODČARNÍK

Děkuji za všechny reakce na casting v Čtyři v tom, hezky se četly povzbuzující komentáře, ale rozhodnutí to zrušit nakonec vůbec nelituji, a tak doufám, že jsem vás moc nezklamala.

Pokud vás zajímá něco víc o testu na intoleranci potravin, najdete hodně informací na slovenské facebookové stránce Food Detective. Existuje i česká, ale ta je v rozkvětu a zatím tam není moc recenzí, každopádně nějaké zkušenosti najdete i na internetu jako takovém. O tom, jak dopadl Míra a Vincík budu psát zas příště, každopádně už teď musím říct, že výsledky byly překvapením, a zatím to vypadá, že vysazení problémových potravin zabírá, i když je třeba spoustu věcí ještě doladit. Vincík se už v noci ale neškrábe a ekzém ustupuje.