Ředitel Budvaru Jiří Boček: Tým bez šéfa a šéf bez týmu, to se bez sebe neobejde

ČTĚTE TAKÉ: Ve vztahu ke značce, firmě a pivu bereme práci vážně a srdcařsky, říká ředitel Budvaru Jiří Boček 

S tím, jak narůstá produkce Budějovického Budvaru, jsou i větší investice do areálu a technologií. Jaký je plán pro následující roky?
S investiční výstavbou pokračujeme prakticky neustále, protože už někdy v roce 1991 pivovar vyráběl 413 tisíc hektolitrů piva. Ty jeho technické a technologické možnosti byly už tehdy vyčerpány. Za současného rozvoje prodeje jsme prováděli investiční výstavbu. Tou jsme se dostali k nějaké celkové kapacitě zhruba 1,5 milionu hektolitrů piva. Dnes jsme obchodními výsledky dosáhli na hranu této kapacity, a tak v koncepci rozvoje podniku pro období let 2016 až 2020 je další výstavba výrobních a logistických kapacit. V současné době potřebujeme přestěhovat do druhého areálu přes Kněžskodvorskou ulici veškerou logistickou činnost. To je zásadní věc. Poté přistoupíme v hlavním areálu k rozšíření stáčecích kapacit na balené pivo. Rozpracovávají se i projekty na zvýšení kapacity kvasných tanků a v neposlední řadě dojde k výstavbě nové varny. To vše je připraveno do roku 2020 s tím, že pivovar by se měl dostat až ke kapacitě dvou milionů hektolitrů piva.

Začátkem letošního roku jsme v rámci této koncepce rozvoje podniku uvedli dlouhou investici s přetlačnými tanky, která má zabezpečit plynulejší stáčení baleného piva. V současné době čekáme na pravomocnost územního rozhodnutí pro výstavbu nového zakladačového skladu pro osmnáct tisíc palet. Už běží také výběrová řízení na dodavatele technologie a připravují se výběrová řízení pro dodavatele staveb. Aktuálně rovněž probíhá studie proveditelnosti využití starých spilek na zatankování ležáckými tanky. Takže té práce je skutečně hodně. Pozitivní však je, že firma se stále pohybuje v zisku a tím pádem je schopna si financovat tento rozvoj z vlastní činnosti.

A není třeba ve hře koupě nějakého malého pivovaru?
Ne, to není.

Takže se nemůže rozšířit ani nabídka piva v restauracích, kde se točí Budvar?
To může, ale není to věc toho, že bychom si koupili nějaký pivovar. Není nic neobvyklého, že spolu pivovary, když nemají určitý druh výrobku, spolupracují a navzájem si prodávají své výrobky. To nevylučuji.

Zmínil jste po roce 1991 i vlnu privatizací. Jak se jako manažer díváte na možnou privatizaci Budějovického Budvaru?
My nejsme zodpovědní za privatizaci, takové rozhodnutí dělá vlastník společnosti. Tedy vláda na základě předložení privatizačního návrhu ministerstev zemědělství a financí, jakým způsobem transformovat. Protože se národní podnik jako takový nedá prodat, první krok musí být provedení transformace z národního podniku na akciovou společnost. Pak je teprve možné provádět případnou privatizaci. Ta záležitost transformace není zas tak jednoduchá. Pokud by se provedla transformace podle zákona o velké privatizaci, který byl postaven někdy v devadesátých letech, tak by pivovar mohl přijít o celou řadu svých ochranných známek v zahraničí. Tím by přišel i o obchodní potenciál. Ochranná známka není umění se rvát, to je důležitý předpoklad pro to, aby mohl být zahájen obchod. Ten nás živí, ne souboje o ochrannou známku.

Já se dnes na možnou privatizaci dívám s velkým nadhledem, protože podle mého názoru není rozhodující majetková struktura, ale jací lidé se kolem toho předmětu podnikání sejdou. Imaginární pojmy jako stát a společnost, to jsou věci, které se stejně naplní činností lidí. Je důležité, jestli ti lidé kolem toho potáhnou za jeden provaz. Zní to možná trochu jednoduše, ale skutečně veškerá činnost záleží na lidech.

Ovlivnilo by Budějovický Budvar nedávno diskutované snížení DPH u točeného piva?
Týkalo by se to hospodských, ne pivovarů. Právě ti teď nakupují a prodávají pivo s jednadvacetiprocentní DPH. Ten návrh, který vzešel z dílny ministerstva financí říkal, že se sníží DPH na deset procent na straně prodeje, aby plátci DPH používali elektronickou evidenci tržeb. Teoreticky by to pro spotřebitele mohlo být výhodnější, ale musíme se zeptat, zda hospodský promítne změnu do spotřebitelské ceny. Ono se nakonec ukáže, jak se to projeví, protože v rámci schvalování zákona o elektronické evidenci tržeb na potraviny a nealko nápoje je upravena DPH pro gastronomy jak na straně nákupu, tak na straně prodeje na patnáct procent. Dnes hospodští nakupují potraviny s patnáctiprocentní DPH a prodávají je za jednadvacet procent. Jakmile zákon vstoupí do platnosti, tak je budou moci i za patnáct procent prodávat. Tam se uvidí, zda se to projeví na trhu.

Je tedy nějaká změna legislativy, která by Budějovickému Budvaru pomohla v prodeji?
To je tak široká problematika, že se nedá říct jedna věc, která by pomohla. K čemu tady dochází je, že se zde mění poměr objemu prodaného piva mezi maloobchodem a gastronomií. Před nějakými osmi lety se více piva prodalo v gastronomii, tak kolem čtyřiapadesáti až pětapadesáti procent. Když se na to podíváme dnes, tak v důsledku celé řady opatření, která vedla ke snížení koupěschopnosti obyvatelstva mezi lety 2008 až 2012, poklesla spotřeba v gastronomii a dostala se tak na úroveň čtyřiačtyřiceti procent. Většina piva se tak prodá v maloobchodě. Je to vyloženě důvod cenového rozdílu. Navíc tím, jak mezi sebou soupeří v České republice obchodní řetězce o dominantní pozici, tak pětapadesát procent piva se prodává v akcích. To je hodně velký atyp České republiky a Slovenska. V Německu je ve stejných akcích prodáno jen asi jednadvacet až dvaadvacet procent piva.

Ale zpátky k té legislativě. Český svaz pivovarů a sladoven usiluje o to, aby se snížila spotřební daň na pivo, protože v roce 2009 bylo na dobu jednoho roku schváleno její zvýšení o asi třiatřicet procent, a to přechodné opatření platí dodnes. To je věc, která by mohla pomoci k mírnému snížení ceny piva jak z pivovaru, tak i pro spotřebitele.

Budějovickému Budvaru komplikuje život i zákon o registru smluv, který mu ukládá za povinnost zveřejňovat smlouvy nad padesát tisíc korun...
Zákon o registru smluv je už schválený. V současné době ale skupina tří poslanců za KDU-ČSL podala jednoduchý technický návrh na jeho novelu s tím, aby ze zákona byla vypuštěna dvě slova - národní podnik. Nic víc. Je jasné, že se to týká nás. Skutečně máme velmi pádné důvody pro to, aby se zákon na Budějovický Budvar nevztahoval. Zaprvé nehospodaříme s veřejnými finančními prostředky. Nedostáváme žádné dotace ze státního rozpočtu, nedostáváme žádné dotace z Evropské unie. A už v předchozím volebním období nás zákonodárci vyloučili z účinnosti zákona o veřejných zakázkách. Protože my opravdu nepracujeme s jinými finančními zdroji. Druhá věc je, že by nás to dostalo do nerovnoprávného postavení vůči konkurentům. Pokud máme zveřejňovat smlouvy s hodnotou nad padesát tisíc, tak to jsou úplně všechny. Může se vést diskuse, jestli mají být začerněné z třetiny, půlky nebo co je to obchodní tajemství. To akorát povede k budoucím soudním sporům, kde nás to dostane do komplikované situace. My se pohybujeme v rychloobrátkovém zboží a v rámci toho je docela úspěch, když se dá dostat ke smlouvám konkurence. Ty jsou vždycky chráněny oběma stranami, protože do nich píšete svůj podnikatelský záměr. A ten se vlastně teď vezme a uveřejní se do registru. To je prostě bezvadné čtení pro konkurenci. Poškodí to obě strany, protože do toho obě dávají své know-how.

To už se vůbec nebavím o smlouvách se zahraničními partnery, kde je naprosto běžné, že se ochraňují všechny informace z celé smlouvy. Pokud je třeba uzavřena podle švýcarského práva a my bychom ji zveřejnili, tak na jedné straně firmu vystavujeme sankcím za to, že jsme porušili závazek o ochraně informací ze smlouvy, nebude to rozhodovat český soud podle českého práva, ale švýcarský soud podle švýcarského práva, a za to vyvěšení smlouvy by byl pivovar jednoznačně sankcionován. Statutární zástupce podniku se navíc má chovat jako řádný hospodář a předcházet škodám. Jenže podle nového občanského zákoníku se zpřísnily sankce v případě, že tomu tak není. Takže na jedné straně se chce, aby ředitel předcházel škodám, na druhé straně má na registr vyvěsit smlouvy.

Pokud bychom smlouvy zveřejňovali, tak se dostaneme do situace, že se naši zákazníci postupně začnou domáhat těch nejvýhodnějších cen, které dáváme. A naši dodavatelé, aby neodhalovali obchodní politiku pro konkurenci, by nám prodávali za vyšší ceníkové ceny. Když se to spočítá v té nejkritičtější variantě, tak bychom se ročně přesunuli ze ziskového hospodaření do ztrátového. A ta ztráta by se mohla dostat až na úroveň půl miliardy korun ročně. To by firma nepřežila.

Poslední věcí jsou spory se společností Anheuser-Busch. Doposud jsme k soudu chodili malí a oblečení, pak bychom tam chodili malí a svlečení. To by nás jednoznačně dostalo do nevýhodné situace. Takže my tu novelu zákona jednoznačně podporujeme a myslím si, že je věcně správná. Za tím si stojíme.

Vy jste před nedávnem získal ocenění pivovarnické akademie za vaši dosavadní dlouholetou práci. Toho si asi musíte nesmírně vážit.
Vážím, ale přesto to vnímám jako týmové ocenění. Tým bez šéfa a šéf bez týmu, to se bez sebe neobejde.

Jaká tedy bude budoucnost Jiřího Bočka v křesle ředitele Budějovického Budvaru?
Já se věnuji práci a pokud budu cítit, že té firmě pořád něco přináším a bude mě to bavit, tak to budu dělat. O mé budoucnosti ale stejně rozhoduje ministr zemědělství, protože ten ředitele jmenuje a odvolává, aniž by k tomu měl nějaké důvody. Já to beru vyloženě sportovně. (úsměv)

A když mluvíte o sportu, jak při takto náročné práci relaxujete?
Právě sportem. Skutečně ta manažerská pozice není o tom, že by člověk pracoval od sedmi do tří, ale je hlavně duševní práce. A ty myšlenky člověka pronásledují v kanceláři, v ředitelně, ale i mimo. To už se vůbec nebavím o nočním přemýšlení. (smích) Je naprosto logické, že proti tomu musí mít člověk nějaké mechanismy, kterými si vyčistí hlavu. Na to je pro mne ideální sport. Pokud se totiž příjemně unaví sportem, tak si lépe vyčistí hlavu, která pak lépe pracuje.

Jaký sport nejraději děláte?
Já se věnuji kolektivním i individuálním sportům. Baví mě lední hokej, který sice neumím, ale hraji ho rád. (smích) Baví mě také cyklistika, lyžování, pěší a horská turistika, stejně tak jako cestování nebo squash.

Kam jste naposledy vyrazil?
Do Keni. Ale pracovně. (smích) Když to rozdělím, tak služebně jezdím tam, kde je to potřeba, a to je po celém světě. Pokud mám dovolenou, tak z České republiky a Evropy nevystrčím nos. (smích)

Cestovat do Keni, to už je slušná dálka...
Máme tam obchodního partnera a nějaké správní řízení před patentovým úřadem. Jednal jsem s našimi právními zástupci, abych jim vysvětlil všechny souvislosti. Druhou věcí byla jednání s naším obchodním partnerem, s nímž jsme obcházeli jeho klíčové obchodní partnery. Standardní obchodní cesta.

A když už jste v takto vzdálené zemi, máte i volný čas, abyste se v místě podíval po okolí?
Ne, tak... Letušky tomu říkají systém wash and go (umyj se a jeď, pozn. autora). Já to mám podobně. (smích) Služební cesta skutečně není zábavná záležitost, protože se držíme hesla, že je od toho, aby se na ní pracovalo. Neděláme si z ní reisebüro (cestovní kancelář, pozn. autora).