České Budějovice mají svého velmi talentovaného boxera. Za místní Perun Boxing Club bojuje mladý David Popovič, kterému se nedávno podařilo vybojovat už svůj třetí titul v supertěžké váze na Mistrovství ČR. Nyní by rád uspěl i jako reprezentant na Mistrovství Evropy. Mezi jeho sny patří i účast na olympiádě.
V semifinále MČR jste musel absolvovat nepříjemný souboj, který nakonec probíhal za hranicí pravidel. Mohl byste ho popsat?
Dostal jsem nepovolený úder do temene, zatmělo se mi, ale doboxoval jsem to. V druhým kole soupeře diskvalifikovali, protože pokračoval v rozdávání nepovolených úderů. Po zápase jsem jel do nemocnice kde mi zkontrolovali hlavu, která byla naštěstí v pořádku, ale bylo mi hrozně zle a do finále jsem nechtěl pokračovat. Vyspal jsem se, a nakonec do toho šel i s bolestí hlavy.
Jaký má soupeř důvod k tomu, boxovat nedovoleně, když musí tušit, že přijde diskvalifikace?
Moc boxerů to nedělá, ale tohle bylo dost nepříjemné. Hodně úderů jsem dostal do zátylku, což nebylo zrovna super, ale přežil jsem to. Šlo spíše o pomstu, jelikož jsem ho porazil před dvěma lety na MČR, tak to asi nezvládl psychicky a chtěl mi ublížit za každou cenu. Jeho hloupost dojel na to dřív, než začal.
Do finále jste šel i s bolestmi hlavy. Nepřemýšlel jste nad odstoupením?
Popravdě přemýšlel, ale řekl jsem si, že šampióni se nevzdávají, a tak jsem se postavil výzvě. Mohl jsem si vybrat, buď odstoupím a ztratím všechno nebo půjdu dál, kousnu se, vyhraju a dostanu nabídky na další turnaje.
Jak probíhal finálový zápas?
Ve finále jsem narazil na Filipa Kočího, který měl 103 kg a byl 196 cm vysoký. Měl deset zápasů a jen jednou prohrál, ale nezalekl jsem se a od prvního kola jsem jasně dominoval. Oba jsme podali skvělý výkon, ale vyhrát mohl jen jeden. Vyhrál jsem všechny tři kola a skončilo to 5:0 na body pro mě. Byl to skvělý boj a jeden z mých nejdůležitějších zápasů, díky němuž jsem dokázal že na to mám.
Nyní vás bude čekat Mistrovství Evropy, které jste měl absolvovat už loni. Proč jste se nakonec nemohl zúčastnit a s jakými ambicemi pojedete teď?
Loni jsem ho nakonec neabsolvoval, protože jsem na to neměl dostatek finančích prostředků, ale tento rok už budu mít a těším se, že budu reprezentovat Českou Republiku. Jedu tam vyhrát a umístit se alespoň na stupínku. Bez mé školy v Hluboké nad Vltavou bych ale nebyl tam kde jsem. Na závody mě uvolňuje a za to jim moc děkuji. Samozřejmě hodně vděčím i svému klubu Peron Boxing Club.
Jaký je váš boxerský sen? Kam byste to chtěl dotáhnout?
Můj boxerský sen je probojovat se na olympiádu a poté jít do profesionálního ringu. Samozřejmě chci nasbírat co nejvíce zkušeností a potom přejít do profi. S méně jak dvěma sty zápasů do profesionálního ringu nepůjdu.
