Strach dal Bohdalovou s Brzobohatým zase dohromady

Jak byste přesvědčil diváka, aby šel na váš nový film?

„Nejsem tady, abych někoho přesvědčoval, ale film Vrásky z lásky vnímám jako vkusně mainstreamový. Zasahuje většinového diváka a nedělá si ambice vyhrávat nezávislé festivaly. Zároveň není ani podlézavý, má humor a schopnost dobít baterky. Už před projekcí jsem říkal, že je o naději. Když si v životě řeknete, že končíte, je to špatně. Vždycky si musíte najít něco, z čeho budete mít radost. S paní Bohdalovou jsme si říkali, že by bylo krásné, kdyby lidé po zhlédnutí filmu vycházeli z kina s lehkým úsměvem na tváři a zároveň trochu vlhkýma očima.“

Jaké jste měl počáteční představy o obsazení hlavních rolí?

„Scénář filmu byl napsán rovnou pro Bohdalovou a Brzobohatého. Než jsem začal točit, řekl jsem si, že je chci vidět ještě jednou na place spolu. Nejprve jsem je tedy musel přemluvit a až poté jsem řekl Markovi Epsteinovi, aby napsal jakýkoliv příběh, u kterého se zasměji a budu u něj dojatý. Myslím, že se to povedlo.“

Musel jste je hodně přemlouvat, aby do toho šli?

„To je tajemství. Všichni víme, že jejich osobní vztah byl komlikovaný. S nadsázkou teď říkám, že mi brzy zavolá někdo z Izraele, abych dohodl mír s Íránem.“

Máte raději hereckou nebo režisérskou činnost? A co ta pedagogická?

„Abych pravdu řekl, herectví mě moc nebaví. Jako herec jste vždycky loutka v rukou režiséra. Jako režisér můžu být ´tvořič´. Režisérství mě více naplňuje, samozřejmě ale neodmítám nějaké menší role. Když třeba Dušan Klein potřebuje zahrát nějakýho blbce, tak ho zahraju. Mám na to takovej ksicht. Na velkou roli si ale netroufnu. Nechci se míchat do práce takovým hercům jako je Ivan Trojan a podobně. A jelikož mám nějaké ty zkušenosti s režií, předávám je v Písku na Filmové akademii Františka Ondříčka.“

Vy jste ale studoval na FAMU. Vzpomínáte na ta léta rád?

„Měl jsem to štěstí, že jsem tam zažil skvělá devadesátá léta po revoluci, kdy už byli bolševičtí režiséři vyexpedováni. V té době tam učili ti nejlepší čeští režiséři jako Kachyňa, Jireš, Vávra a mnoho dalších. To bylo to nejlepší z českého režisérstva té doby. Po státnicích si mě tam nechali jako odborného asistenta a pak nastoupil nový děkan, všechny tyhle lidi vyházel a začalo se tam učit ´umění´. S takovými filmy budeme vyhrávat hodně nezávislých festivalů, ale nevím, kdo jim bude rozumět.“

Ve filmu Vrásky z lásky je mnoho vtipných scén. Jaká byla na nejkomičtější?

„Takových bylo více. Vtipné bylo, když do sebe šili Bohdalová s Brzobohatým. To šlo o takový ten ironický, ale laskavý humor ve stylu: ´Ty už si taky nepamatuješ texty, co? – Ále, nekecej mi do toho!´ a podobně. Roztomilé bylo, když Radek Brzobohatý, kterého občas bolí noha, smlouval o kroky. Vždycky říkal: ´Budu muset chodit v týhle scéně? Jestli jo, tak maximálně čtyři kroky.´ A já říkám: ´Radku, aspoň šest.´ Nakonec to bylo tak, že na zkoušce udělal tři, a když se šlo naostro, zahodil hůl a běhal jako za mlada.“

Před promítáním jste říkal, že do Budějovic jezdíte rád, protože tu v kině dlouho běžel Anděl páně, kterého jste také režíroval. Máte ještě nějaké vzpomínky na jižní Čechy?

„Tím, že jsem se přiženil na Šumavu, jsem si tady ten kraj hodně oblíbil. Nevím, jestli to někdo postřehl, ale to, co jsou ve filmu Jeseníky, je ve skutečnosti Šumava.“