Mistrovství světa v hokeji sice končí, ale kdo by nezatoužil si tuhle hru trochu zkusit, třeba jako naši milovaní chlapci? Dvakrát, třikrát zabrat, jet, klouzat a šustit na želízkách od jedné branky ke druhé. Anebo si do ní dát několik gólů. Že je to sen? Není! V Hokejovém Centru Pouzar to jde.
A proto klienti i zaměstnanci českobudějovického Centra sociálních služeb Empatie sem každé úterý, aby si protáhli kostru a společně nabyli opět pořádný díl energie, chodí na brusle a hokej. Jak je to možné? Třeba i proto, co nám pověděl majitel tohoto hokejového centra, úspěšný československý internacionál, olympionik a trojnásobný vítěz Stanleyova poháru Jaroslav Pouzar.
„Dali jsme si do vínku bojovat proti drogám, šikaně i agresivitě. A chtěli jsme také pomáhat postiženým spoluobčanům, kteří mají přesto zájem nějak sportovat. Nechtěli jsme je od této možnosti odsunout. Nevěděli jsme ale, jak náš záměr bude fungovat v praxi. Teď však vidíme, že ať duševně nebo fyzicky handicapovaní zde s uspokojením objevují onu báječnou radost z pohybu. Ani nevíte, jak nás to všechny těší,“ uvedl legendární hokejista.
A jak to těší jeho samotného, ptáme se ještě Jaroslava Pouzara. „Mám-li hovořit jen sám za sebe, prožívám úžasně dobrý pocit z té jejich radosti na ledové ploše a rád se s nimi o jejich nadšení podělím, když jsem s nimi. A pak bývám také spokojený v tom okamžiku, když si klienti Empatie dávají něco k občerstvení po sportování, ještě než odjedou. Vidím totiž tu pohodu kolem. Fakt je to prima. Proto si myslím, že zvláště v dnešní době bychom měli mít k sobě blíž. A měli bychom k tomu společně hledat možné cestičky,“ okomentoval Pouzar spolupráci s Centrem sociálních služeb Empatie.
Co jsme slyšeli, nás potěšilo, a chtěli jsme na podobné téma hovořit i s ředitelem Domova Libníč a CSS Empatie Aloisem Ambrožem. To se nám ale nepodařilo. Nebyl čas, protože bruslil, až se mu za hokejkou kouřilo.
Raději jsme tedy požádali o pár slov Jana Mojžíše, manažera provozu Hokejového Centra Pouzar. „Pomáhat handicapovaným, to byla jedna z mnohých zajímavých myšlenek pana majitele, které se tu díky němu objevily hned na počátku života našeho HC. To byla ovšem vize. Ale teď již mohu potvrdit, že se naplnila téměř na sto procent. Snažíme se nabídnout možnost sportování všem zájemcům o naše zařízení. A s tím souvisí takové to naše druhé motto: Radost ze hry a pohybu nedělá rozdílu mezi námi.“
A co byste si přál do budoucna, ptáme se ještě. „Dvě věci. Aby při takovéto činnosti stále existovali lidé, kteří dají myšlence prvotní impulz a vycítí její smysl, aby pak věci mohly fungovat tak, jak mají. Tak, jak je to například při naší spolupráci s Centrem sociálních služeb Empatie České Budějovice. Přál bych si i to, aby také velké podniky a společnosti pochopily možnosti sponzorování podobných snah, jaké jsou ty naše. Bohužel musím potvrdit, že nás chápou a pomáhají nám, až na výjimky, převážně malé firmy,“ dodal Jan Mojžíš.
No, a to je všechno. A teď mne omluvte, jdu se klouznout a střelit si na branku...
Napsal, foto a video Vladimír Lutovský
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
