Správa železniční dopravní cesty chystá opravu mostu přes vodní nádrž Orlík u Červené nad Vltavou na Písecku. Odhad nákladů je 350 milionů korun. Železniční most se dosud důkladně neopravoval od svého otevření v roce 1889, práce by se měly odehrát v příštích dvou letech.
Most je na trati Tábor - Písek, poblíž obce Červená nad Vltavou, jejíž původní část byla pří výstavbě přehrady zatopena. Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) předpokládá, že most opraví v letech 2019 až 2020. „Záležet však bude jak na průběhu přípravy a vydání klíčových povolení pro stavbu, tak i na přidělení výlukových termínů,“ řekl mluvčí SŽDC Pavel Tesař.
Most, který je 253 metrů dlouhý, 68 metrů vysoký a váží 940 tun, se dosud ve větší míře neopravoval. Při stavbě orlické přehrady se jen zesílily části zatopených pilířů, drobné opravy přišly ještě v sedmdesátých letech minulého století, nátěr se obnovil v osmdesátých letech. SŽDC zrekonstruuje celý most, upraví trať před i za mostem.
„Vychází se z konfigurace terénu a přemosťovaného údolí orlické přehrady, která naprosto zásadním způsobem změnila přírodní ráz původního hlubokého údolí. Při rekonstrukci se budeme snažit zachovat estetickou hodnotu přemostění a zasadit ji co nejcitlivěji do prostoru orlické nádrže,“ uvedl Tesař.
Červená je součástí obce Jetětice, podle jejíhož starosty Ladislava Novotného po mostě jezdí jen osobní vlaky, šestnáct spojů denně. „Rekonstrukce asi potřebná je. Když bude most zavřený, bude to komplikace, ale zase tak velké množství lidí do zaměstnání do Písku nedojíždí, dojíždějí tam děti do škol," podotkl Novotný. Dodal, že by byl problém, kdyby se naráz opravovaly Podolský most i most v Červené.
Železniční most přes Vltavu se stavěl v letech 1886 až 1889, otevřen byl 20. listopadu 1889. Při stavbě se použilo 329 tisíc nýtů. Ve své době byl druhým nejvyšším mostem v Rakousku, za mostem Trisana v Alpách vysokým 87 metrů. Červená nad Vltavou patřila v padesátých letech dvacátého století k turistickým tahákům, zdejší letovisko bylo zatopeno po vzniku orlické přehrady. Kvůli jejímu napuštění se musel na výše položené místo přestěhovat tamní románský kostel svatého Bartoloměje.
Historii letos připomene výstavou Prácheňské muzeum v Písku. „Letovisko bylo nejvíc populární u pražských návštěvníků, ale do Červené se sjížděli i lidé z celých Čech. Byla tam řada penzionů a hostinců, které se zatopily, míst, kam se lidé uchylovali na letní prázdniny, na dovolenou tam pravidelně jezdívala i řada osobností,“ řekl kurátor muzea Jan Kouba. Existují podle něj desetitisíce pohlednic, které odsud lidé poslali.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Ještě nedávno gerontofilní organizace (JIKORD) pro praní, převádění peněz z balíku veřejné dopravní obslužnosti na správné účty, vedená rtuťovitým milovníkem peněz - odeesákem Borovkou v tandému s přestárlým vlakobijcem Žemličkou (jeho výrok, že veřejná vlaková doprava jest socialistickým přežitkem vešel myslím ve známost dostatečně) mínila opačně. Za bedlivého dohledu jiného milovníka transferů peněz na různé privátní požitky, či chatky - Zimoly vypracovali plán na zrušení veřejné osobní železniční dopravy od Milevska do Písku. Opravdu přihlouplý magořinec, který se očekávatelně s velkou setrvačností projevuje m.j. úbytkem cestujících veřejnou dopravou - a samozřejmě následně velkému ucpávání měst os. automobily těmi, kterým "busy/vlaky normálně nejedou". Poučit se třeba ve Středočeském kraji by Jihočeským penězovodcům nabouralo plány na soukromé využívání snadno získaných peněz z dopravní obslužnosti. Z jejich pohledu je tedy lepší nic nedělat - jen rušit, či privatizovat vlaky ke všeobecné nepoužitelnosti.
