čtvrtek 14. listopadu 2019 Sáva

Satisfucktion: Netlačíme na pilu a nemáme potřebu vydávat album co dva roky

Satisfucktion je nejúspěšnější českou kapelou ve svém stylu. Zahrála si před velkými jmény jako například Faith No More, jela turné po řadě evropských zemí, natočila úspěšná alba a celá ta léta plní hudební sály. Těch let se sešlo celkem 25. A právě historie kapely bylo ústřední téma rozhovoru. Na otázky odpovídal zpěvák Broňa a bubeník Radim.

Jste na scéně čtvrt století, plánujete nějaké oslavy?

Radim: Oslavy připravujeme na listopadový festival  Dead End, kde uděláme speciální show. Snažíme se každý rok festival obměňovat a ani tento rok nebude výjimkou a právě oslavy našeho výročí se k tomu pěkně hodí.

Co nějaká nahrávka k narozeninám?

Broňa: Z té jedné věci, co máme, album fakt neuděláš (smích).  Teď vážně, máme šuplíkových nějakých třicet věcí, ale necháváme tomu volný průběh a do toho skládáme nový materiál. Když se nám něco líbí, tak uděláme demonahrávku a z toho si vybíráme to nejlepší.

Myslel jsem spíše, že byste sáhli právě do těch šuplíků a nahráli staré věci.

Broňa: No to bychom už nezahráli… To byl ještě ten systém, kdy pravačku nevidíš, to máš pak těžký.

Jak máte vlastně ta devadesátá léta zachycený, tam byla nějaká dema, pak až v roce 2001 první album, tak právě že by bylo dobrý to oprášit.

Broňa: První demo vyšlo v roce 1994, pak v roce 96 jsme natočili celou desku, ale ta nevyšla. Stejně tak v roce 98. První album Psycho se nám podařilo vydat až v roce 2001.

Co to znamená, že ta alba nevyšla?

Broňa: Tehdy to bylo docela složitý, tenkrát byl kolem nás velký zájem. Sešli se okolo nás lidi jako Dodo Doležal, Martin Fořt a Wolf, který dělal pro Nuclear Blast. No a každej měl o nás nějakou představu a chtěl nás někam směrovat, jenže každej jinam. Říkali jak je to baví, že pro nás něco udělají, ale nakonec se na nás vykašlali všichni tři.

Radim: Nebo přišli s podmínkami, že přibereme klávesáka, budeme hrát jako Liquido, zpívat o lásce a celkově změníme charakter celé kapely a to pro nás nemělo význam.

U vás jsem nepochopil jednu věc a sice, že v devadesátých letech, kdy letěly chlapecké kapely, tak si čeští topoví manažeři víceméně vytvořili Lunetic. Pak se doba obrátila a začal valit styl, který jste v té době hráli vy. A vy jste měli tu smůlu, že tuhle příležitost jste nedostali a skončili jste u  vydavatelství Česká hudba.

Broňa: To už bylo období po Psychu, kdy jsme odjeli turné po Anglii, Holandsku a podobně. Říkali jsme si, co dál. Pak jsme si přečetli, že je tady nějaká soutěž Rock Made In Gambrinus, kterou rok před tím vyhrála kapela Škwor a dostala smlouvu od Warner Music, tak jsem si řekli, že to taky zkusíme. Soutěž jsme nakonec vyhráli, ale pak nám řekli, že deska nevyjde u Warner Music, ale právě u České hudby. Tohle vydavatelství vůbec nevědělo, co s námi. V té době vydávali věci jako Neckáře, New Golden Kids a nebo Kateřinou Brožovou. Desku nám tedy vydali, vylisovali a rok na to firma skončila. Na druhou stranu bylo dobrý, že bylo nějaké promo a desek se prodalo celkem dost.

I tak za to tehdy možná chtělo vzít více…

Broňa: Je to těžký. Tak to je i v životě, buď to štěstí máš anebo nemáš. A taky je fakt, že jsme mu nešli tak úplně naproti. Vždycky jsme se více věnovali spíše muzice a na tu omáčku okolo už nebyl moc čas. A nikdy jsme neměli štěstí, krom těch devadesátých let, na manažera, který by s námi něco udělal.

Pak tu byla třeba ta Anglie, kde jsme přemýšleli o tom, že tady všechno zahodíme a pojedeme tam. Tam bychom se mohli chytnout, jeli jsme tam úžasný turné, pořadatelé nám říkali, abychom zahráli ještě jednou, až pojedeme zpátky a podobně. Nicméně k tomuhle kroku jsme se neodhodlali.

Jakou svojí éru považujete za nejlepší?

Broňa: Mě bavila každá éra, protože každé období bylo něčím výjimečný. A že jsem v kapele od začátku, tak si vážím i toho, že jsem měl štěstí na lidi. Vždycky jsme byli kámoši. Bylo fajn, že v kapele nebyl nikdy nikdo, kdo by mi lezl na nervy. Pro mě top byl rok 97, kdy jsme hráli s Kiss a pak mě bavilo zmíněné turné v Angliii a Holandsku. Pak přišel do kapely Radim a ten tu kapelu zase povznesl o stupeň výš.

Broňa je fenomální zpěvák a díky tomu si ho všímají i jiné skupiny. Jak se dívá zbytek bandu na to, že hraje v jiných kapelách (Atari Terror)  a projektech?

Radim: Takhle to má spousta kapel, každý má dneska nějaký vedlejší projekty, jde jen o to se domluvit, aby se nám nekřížily koncerty a pak je to v pohodě. Samozřejmě trošku rušivý element to je, ale zrovna Atari Terror jsou naši kámoši, je s nimi domluva a nevidím důvod, proč bychom měli někoho omezovat.

Za těch dvacet pět let jste vydali čtyři alba, což není zas tak moc. Poslední je 2011 a teď vyšlo EP, kdy plánujete celé album?

Broňa: My netlačíme na pilu a nemáme potřebu vydávat album co dva roky. Nejsme vázaní žádnou smlouvu a tak si to děláme tak jak nás to baví. Teď se věnujeme hraní a až nás začne bavit skládání, tak se k tomu vrátíme. Vlastně i na to EP jsme měli deset skladeb, což by vydalo na celé album, ale řekli jsme si, že raději uděláme pět věci pořádně bez zbytečné omáčky okolo.

Jaké album považujete za nejvíce povedený?

Broňa: Co se týče hitovosti, tak si myslím, že Keep it Your Way, z toho důvodu, že ta deska vznikala v druhé polovině devadesátých letech a byl na to čas. Album vznikalo sedm let a z těch let jsme vytáhli to nejlepší.  Co do instrumentálnosti, tak bych řekl že Motionless. To se líbí spíše posluchačům tvrdší muziky, ale na klasické fanoušky bylo trošku ostrý. Oproti tomu poslední album Penumbra zase byla taková čistší práce, měli jsme nové nápady a složili jsme ho celkem rychle. Nu a teď je tady po letech EP Reflection, a co bude dál, ukáže čas. Jak jsem už říkal, nejsme nikým tlačeni a děláme věci tak, jak nás baví.

Autoři | Foto František Ciml

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.