Sobota 22. února 2025 | Svátek má Petr
Bylo příjemné poslouchat od fanoušků příběhy o tom, jak na Odysseu chodili ještě za komunistů a že jejich koncerty navštěvují od svého dospívajícího věku až do teď. Srdce rockerské je zkrátka srdce věrné, tedy pokud jej nezradí sama kapela. To se plzeňské skupině za celá ta léta nepovedlo a tady v Ločenicích jen potvrdila, že má pro svůj styl potřebný um i cit.
Když se ve spojení s nějakou kapelou vysloví slovo legenda, je nám jasné, že mluvíme o kapele, která má napsanou hezkou řádku historie. Tato představa mě zavádí do divokých osmdesátých let, ovšem tady se musíme vrátit v čase ještě mnohem dál, až na samotný práh let sedmdesátých. A to už je co říct.
Akce i pro svůj venkovský charakter byla prezentována jako zábava. Nicméně Odyssea má široký repertoár vlastních písniček, a tak nemusí vykrádat cizí kapely, což je velice sympatické a na ostatních zábavách nevídané. Stejně tak jako přednes produkce, který byl na vysoké úrovni. Koncert měl slušný tah na bránu.
Kapela prostřídala rychlejší a pomalejší sety a přehrála všechny oblíbené skladby, mezi které patří třeba Spálená, Hoří Kamna anebo profláklý cajdák Někdy si Vzpomeň. Celé vystoupení mělo příjemný nádech, při němž si přišli na své i ti, co se rádi podívají na kvalitní hráčské výkony.
Odyssea tak zanechala v Ločenicích příjemnou stopu sahající do hluboké historie českého rocku. Některým posluchačům připomněla mládí, jiným ukázala, jak se má hrát ten správný český bigbeat a všem ostatním připravila hezký zážitek, na který budou třeba dlouho vzpomínat.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
