Je zimní den. Stojím na Senovážném náměstí a dívám se směrem na naše Jihočeské muzeum. Je to krásná novoromantická budova, která byla dokončena na začátku dvacátého století. V poslední době se ale nemohu zbavit dojmu, že dříve byl pohled na ni hezčí.
Smrky před ní rostou a rostou a ukrajují její mohutnost a eleganci. Stále více zakrývají to, co by mělo být vidět. Jsou, dle mého názoru, přerostlé. Prosím, nepodsouvejte mi, že chci betonové město. Nechci, jsem pro zeleň, jsem pro více stromů na území města. Zde bych ale brousil pilu. Pak bych vzal rýč a vysadil zde jiný typ dřevin, který by se lépe hodil do tohoto prostoru.
Pozemek patří městu a město tak může konat. Vzhled Senovážného náměstí by se ale měl řešit komplexně. Nechť tedy promluví odborníci.
Je samozřejmě možné navrhnout Radě města, aby se přerostlými stromy zabývala. Možná bych byl vyslyšen, možná že ne. Než ale toto případně oficiálně navrhnu, rád bych znal váš názor. Kácet, či nekácet?
Celou situaci můžete posoudit na Milanových srovnávacích fotografiích. Nejstarší přiložený snímek je z roku 1903. Fotografie, kde se opravuje fasáda Jihočeského muzea, je z poloviny devadesátých let minulého století. Ostatní snímky jsou současné.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
