pátek 6. prosince 2019 Mikuláš

Zpěváka jim málem vykastrovali štětkou od záchodu

Českobudějovičtí Isacaarum jsou už roky velikým pojmem tuzemské extrémní metalové scény. Zatímco se fanoušci stále dohadují, jestli kapela hraje grind nebo metal, muzikanti se jenom usmívají a novinkou Whorecraft přikládají do kotle.

Tohle je totiž totální metalová jízda se skvělým grindovým feelingem. Že po takřka 20 letech existence už většinou nemají kapely co říct? Ale jděte! Isacaarum nakopávají zadnice více než kdy před tím. O kapele jsme si povídali s kytaristou F.C.

V první řadě gratulace k novému albu! Zatímco dříve museli fanoušci čekat až šest let, tentokrát jste dali nový materiál dohromady za dva roky. Co stojí za takovým tvůrčím přetlakem?

„Děkujeme ti za gratulaci, je opravdu k čemu. S novou deskou jsme totiž maximálně spokojeni. Sice to říká každá kapela při každém vydání nového alba, ale vnitřně vážně cítíme, že se jedná o nejlepší nahrávku Isacaarum, kterou jsme kdy natočili. Těch šest let mezi alby Shibari Kata a Vaseline bylo sice dost dlouhých, ale je pravda, že jsme měli s kapelou kromě skládání materiálu na Vaseline také i jiné aktivity, proto to tak dlouho trvalo. V případě Whorecraft už byla situace trochu odlišná, přizpůsobili jsme si chod kapely tak, aby nám zbylo dost času na skládání a natáčení nového materiálu. Zároveň abychom nic zbytečně neprotahovali. Nejednalo se přímo o tvůrčí přetlak, skládání nových songů nám šlo tak nějak samo od ruky a navíc v době vydávání Vaseline jsme měli dva songy již komplet hotové a nějaké další rozpracované.“

O Whorecraft mluvíte jako o své nejtemnější fošně. Dá se říct, že byste se trošku poohlíželi po vašich black metalových začátcích? Nemá na tom svůj podíl i nestor tuzemské extrémní scény Jan Kapák, v jehož studiu jste desku natáčeli?

„Je pravdou, že jsme se při skládání nového materiálu trochu nechali ovlivnit minulostí kapely. V posledních pár letech jsem osobně také dost poslouchal black metal, takže to asi nějaké stopy v nahrávce zanechalo. No a to, že jsme desku natočili ve studiu Hellsound páně Kapáka, dalo Whorecraft tu správnou finální temnotu. Honza Kapák je mistr svého oboru a v hodně věcech ohledně přístupu k hudbě a celkové zvukové koncepci alba jsme si padli hned do noty.“

Spermafrost, Born for porn... Zpěvák Chymus opět řádil. Předpokládám, že i přes zmíněnou temnotu je textová stránka tradičně velikou nadsázkou. Nebo se mýlím?

„Jo jo, Chymus opět nezklamal. Po textové stránce se toho příliš nezměnilo, opět klasické ´romantické písničky o lásce´, ovšem i v textech je daleko více zloby a hněvu, než bývalo u Isacaarum zvykem. Nechť to každý posluchač posoudí sám. Doba je holt zlá.“ (směje se)

Vzhledem k vaší image, textům - zažili jste někdy na koncertě opravdový extrém? Že by po vás třeba létaly naplněné kondomy a tak dále? Nesledují vás někdy různá úchylná individua?

„Už jsme viděli a zažili na koncertech hodně věcí, spíše úsměvných než extrémních, ale největší masakr pro nás byl hned první koncert v rámci Final Slaughter Tour 2001, které jsme jeli společně s budějckými Ingrowing a Američany Exhumed. Bylo to v německém Wunstorfu. V klubu všude visely informační letáčky o tom, že Isacaarum porušují práva žen a tak dále. Ať fanoušci bojkotují naše vystoupení. Nevěřili jsme vlastním očím... Při našem vystoupení po nás létaly vajíčka a jeden odvážlivec málem vykastroval chudáka Chymuse štětkou od záchodu. Nakonec nějakej chytrák vypnul jističe a bylo po vystoupení. Byli to nějací patnáctiletí ultra-levičáci, kteří absolutně nepochopili, že se z naší strany jedná o nadsázku. Neměli vůbec žádný nadhled. Pořadatel se nám sice za vše neustále omlouval, ale těch patnáct individuí stačilo s přehledem znepříjemnit koncert jak nám, tak zbytku cirka 80 normálních lidí, kteří se přišli normálně bavit. Největším paradoxem bylo, že tenkrát s námi ještě hrál na basu Vlakin z Ingrowing. I po něm při vystoupení v Isacaarum létalo kdeco, ale když hrál pak s Ingrowing, tak bylo vše z pohledu těchto bojkotérů v pořádku. Prostě mazec. Jinak se ale po ulici samotní chodit nebojíme.“ (směje se)

Grindová muzika má velmi specifické fanoušky. Stále se mluví o veliké soudržnosti této komunity. Jak to vidíte vy?

„U tvrdě metalové komunity, jestli to můžeme takto nazývat, je soudržnost určitě víc vidět a cítit, než u ostatních hudebních stylů. Ono to není jen o grindu, myslím si, že se to týká většího spektra těch nejtvrdších metalových odnoží (death, black, grind, crust), co nejsou mainstreamem. V našem ranku se většina lidí, a to nejen hudebníků, zná velice dobře navzájem. Kapely si nekonkurují, spíše si pomáhají. Snaží se jednat a být férové, protože ví, že o jakékoliv nekalosti by se ihned dověděli ostatní. Takovýto člověk by si už ani neškrtnul. To se mi na této hudební společnosti a životním stylu osobně líbí. Nejedná se o nějakou neosobní rádoby kulturní komunitu typu diskotékových pozérů a podobně.“

Pro leckoho je grind nepochopitelnou záležitostí. O to více pak, když ho dělají chlápci, kterým už není osmnáct. Nejsi už někdy z tak tvrdé a agresivní muziky unavený? Nemáš chuť vyzkoušet i jiné styly?

„Jako kapela hrajeme sice grind s příměsí dalších tvrdě metalových stylů, ovšem soukromě každý posloucháme a necháváme se ovlivňovat i jinými hudebními styly, a to nejen rockovými či metalovými. Osobně jsem zatím nepocítil takovou únavu, že bych přestal poslouchat metal a začal frčet v country. Všichni v kapele rozdělujeme hudbu spíše na líbí - nelíbí a ne na styly. Pozitivně se to odráží právě do rozmanitosti toho, co s Isacaarum hrajeme. Díky tomu je náš styl tak specifický a není jen čistě o grindu. Někteří z nás pak přetlak hudebních nápadů, které by se stylově do Isacaarum opravdu nehodily, ventilují v bočních projektech a kapelách. Já osobně jsem nikdy neměl nějakou větší potřebu zkusit hrát diametrálně odlišný hudební styl, než to co dělám dnes. V tomto směru jsem trošku puritán a zastávám názor ´ševče, drž se svého kopyta´.“

Kdysi jsi mi říkal, že Isacaarum jsou něco jako grindový Kabát. Následující otázka je tedy jasná: Kdy uděláte po čertech velkej koncert na Vypichu?

„Dej tomu čas... V této republice je možné (bohužel) skoro všechno, takže třeba za pár let bude grind mainstreamovým hudebním stylem a dočkáme se nemožného. Chymus vyhraje slavíka a Isacaarum dostanou zlatou desku za 50 tisíc kusů prodaných nosičů.“ (směje se)

 

Jeden čas to vypadalo, že jsou Isacaarum v útlumu. Jak moc důležitý byl návrat bývalého bubeníka Monthyho? Jako by vás tento krok polil živou vodou...

„Útlumem jsme prošli, to je pravda. Malinko zafungoval syndrom vyhoření a nebudu skrývat, že nám návrat Monthyho vytrhl trn z paty. Ono sehnat kvalitního bubeníka není vůbec žádná legrace. U nás to byl skoro neřešitelný problém. Alespoň do chvíle, než se vrátil ten, který vlastně Isacaarum dal ksicht svojí specifickou a jasně rozeznatelnou hrou na bicí.“

Novinka vychází u firmy Metalgate. V čem vidíš hlavní rozdíl oproti předchozímu labelu Obscene Productions? Chtěli jste vyzkoušet novou stáj, nebo vám již práce Obscene nevyhovovala?

„Dostali jsme se po vydání CD Vaseline trochu do svízelné situace. Čurby z Obscene Productions začal mít drobet jiné priority, než vlastní vydavatelství, které už delší dobu nikam dál výrazně neposouval, spíše naopak. Pro další rozvoj a směrování Isacaarum to nebylo moc vhodné. Navzájem jsme přestávali nacházet spojitosti pro spolupráci na úrovni vydávání nahrávek, takže jsme se po vzájemné dohodě v dobrém rozloučili. Čurbymu jsme za vše, co pro kapelu za ta léta udělal, moc vděčni a vážíme si toho. Na přátelství mezi námi a jím se tím však nic nezměnilo. Při úvahách ohledně nového vydavatelství nám bylo jedním naším kamarádem doporučeno zkusit zkontaktovat lidi z Metalgate. Dali jsme si s nimi schůzku, řekli si navzájem své představy a ke spokojenosti obou stran vše dobře dopadlo. CD Whorecraft je na světě a jako kapela si na spolupráci s novým vydavatelstvím rozhodně nemůžeme stěžovat.“

Na závěr: K tvé image již roky patří pentagram místo oka a síťované tílko, které dává na odiv tvé roky budované svalstvo. Setkal ses už někdy s fanynkou, kterou jsi při svých kytarových kreacích rozhicoval natolik, že tě pronásledovala až do šatny?

„Tohle je moje prokletí... Nevím, jestli jsem tak dobrej kytarista, ale stává se mi to neustále. Už nevím, co mám dělat, kam mám před fanynkami utéct. Jestli to půjde takhle dál, asi budu muset s hraním seknout. Kdo má, sakra, všechny ty autogramiády na dámská poprsí stíhat?“ (mega smích)

Štítky Isacaarum, grind, nové album, Whorecraft, České Budějovice

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Hawky

Slušnej nářez.....

čtvrtek, 14. listopadu 2013, 16:10

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.