Historicky první českou Těhotnou Miss je Jana Duco z Českých Budějovic

Finalistky soutěže Těhotná Miss vzešly z hlasování veřejnosti na Facebooku a bodovaného písemného úkolu. Sedmičlenná porota ve finále nehodnotila pouze krásu maminek. Soutěžící dostaly vědomostní test z oblasti těhotenství, následovaly rozhovory a módní přehlídka v těhotenském oblečení. O vítězce pak rozhodl celkový dojem z celého dne. Ten nejlepší udělala Jana Duco z Českých Budějovic, která tak získala titul první české Těhotné Miss.

„Čekám chlapečka, kterému pracovně říkáme Artur,“ prozradila při korunovaci Těhotná Miss, kterou čtenáři Budějcké Drbny znají díky blogu Na roztrhání. A kdo Janu Duco nezná, a nebo zná a chce ji jen vidět v televizi, má příležitost v pátek 28. dubna v pořadu Sama doma. Těhotná Miss se totiž zúčastní natáčení s organizátory a dalšími účastníky Světového dne těhotenství, který se uskuteční v neděli 7. května v Brně.

Těhotná Miss je novinkou. Přibližte nám soutěž?
Soutěž Těhotná Miss se zrodila v hlavách pořadatelů teprve nedávno, a tak se jednalo o první ročník, který byl sice celorepublikový, ale asi se nestihl dostat k té nejširší veřejnosti, jelikož se do soutěže přihlásilo relativně málo žen, asi dvacet. Já jsem byla jedinou přihlášenou z jižních Čech. Desítka těhulek se pak dostala do finále. Do něj se člověk probojoval nejen díky lajkům, které mohli udělovat fanoušci na Facebooku, ale i na základě písemné úvahy na téma Radosti a starosti v těhotenství, kterou bylo nutné zaslat do určitého termínu po přihlášení. Tuto práci hodnotila již porota určená pro finále. Samotné finále se pak konalo v Brně v rámci veletrhu Prodítě, kde proběhla módní přehlídka těhotenského oblečení, rozhovor a vědomostní test.

Váhala jste dlouho s přihlášením?
Mě by to asi nikdy nenapadlo, ani jsem nic takového nevyhledávala, ale přišel mi e-mail, nejspíš na základě přihlášení se do nějakého odběru novinek týkajících se těhotenství, že zbývá pár dní do uzavření přihlášek, a tak jsem ho spíš jen ze zvědavosti rozklikla. Ne, že bych toužila po tom, se někde jako malý vorvaň promenádovat, ale zaujala mě formulka, že můžu vyhrát „Porod snů“. Už z celého konceptu bylo vidět, že organizátory soutěže jsou lidé, kteří podporují přirozený porod a kontaktní rodičovství, a tak, přes počáteční skeptický pohled, jsem v podstatě ani nezaváhala se přihlásit, protože mi to přišlo jako skvělá příležitost je v tom podpořit a zase trošku zviditelnit nošení a kontaktní rodičovství. I proto jsem měla soutěžní fotografii s dítětem v šátku.

Jak reagovali nejbližší a lidé z okolí na vaši účast v takové soutěži?
Moje rodina i manžel jsou zvyklí, že jdu do všeho po hlavě. Už dávno jsou pryč doby, kdy bych se ohlížela na to, co si o mně bude kdo myslet. Žiju svůj život na plno, a obzvláště v mateřství je třeba dělat si malé i velké radosti, a co nejvíc se snažit unikat z toho stereotypu, jinak byste se zbláznili. Nějaké předsudky šly stranou. Naopak jsem ještě naverbovala švagrovou, která je také těhotná. A manžel mě samozřejmě podpořil. Podporuje mě ve všem, pro co jsem zapálená, i kdyby mu to připadalo postavené na hlavu.

A vy jste se stala Těhotnou Miss. Jaké byly první pocity?
Když jsem se přihlašovala, tak jsem si to vlastně moc přála. Ani ne ze sobeckých důvodů, jako z těch, že jsem viděla ten potenciál pro to, sdělit svůj příběh přerodu od ženy kariéristky, která se chce málem po šestinedělí vrátit do práce, k ženě, která své dítě nosí v šátku, s kterou spí dítě v posteli, která kojí ještě těhotná. Ale na samotné soutěži jsem v to vlastně ani nevěřila. Už jsem tam jela s tím, že si to prostě jen užiju, poznám nové lidi, bude to takový oddychový den. Navíc byly všechny nastávající (i stávající) maminky milé a krásné, tak bylo těžké něco předpokládat. Myslím, že i porota to měla velmi těžké. Ve finále mě vítězství ale opravdu zaskočilo, a dokonce i dojalo, protože dvakrát došlo k přeřeknutí moderátorky, kdy už asi všichni očekávali, že vyhraje jiná maminka. Takže mé první pocty? Bylo to velké překvapení.

Co vám tato soutěž, kromě vítězství a určitě zajímavých cen, dala?
Než jsem skončila v tom těhotensko - mateřském koloběhu, měla jsem problém mluvit před více lidmi. Ne, že bych se bála se před ně postavit, ale pak se mi vždycky stáhlo hrdlo a nikdy jsem neřekla to, co jsem měla v hlavě pevně připravené, nebo to neznělo úplně rozhodně. Už po prvním porodu, kde vás vidí cizí lidé v intimních, a dá se říct i slabých chvilkách, a po situacích, kdy si musíte kolikrát před okolím obhajovat svůj přístup k výchově, jsem věděla, že je to skvělá příprava na další životní etapu, že už musím ustát naprosto všechno. No a na soutěži jsem si to trošku potvrdila. Při rozhovoru jsem se cítila tak uvolněně a sebevědomě v tom co říkám, jak nikdy. Člověk si řekne, že o nic nejde, ale často hlava reaguje opačně. Tentokrát ale ne.

A naopak, je něco, co vám vzala?
Určitě mi nic nevzala. Trošku mě zarazily reakce některých lidí na sociálních sítích, ale asi mi bylo líto spíš jich, že mají vůbec tu potřebu to psát. Každopádně chápu, že je pro většinu lidí snažší napsat něco negativního, než přát, nebo pochválit.

Přišel nějaký okamžik, při němž jste si říkala, že já do toho vůbec šla?
Asi jen ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že mám být v Brně už v půl deváté ráno. Kdybych měla jet z Českých Budějovic, možná si to i rozmyslím (smích). Ještě, že mám rodiče na Vysočině, a mohli jsme jet ráno od nich. I tak jsem musela vstávat kolem půl sedmé, abych stihla připravit sebe i všechno pro malého na celý den.

Byla to vaše první soutěžní zkušenost?
Já jsem hodně hravý a soutěživý typ už od mala, takže když je někde nějaká soutěž, která mě zaujme, nebojím se toho. Mám ráda výzvy. Většinou šlo ale jen o soutěže, kde jsem se nemusela nijak osobně prezentovat.

Doporučila byste ostatním ženám účast v takové soutěži?
No jasně, že bych to doporučila ostatním ženám! Člověk se v tomto období nemusí cítit zrovna dobře a atraktivně, a tady je příležitost se nechat opečovávat, krásně nalíčit, obléct do pěkných šatů a užít si den ve společnosti příjemných lidí. Benefitem navíc může být nějaká ta výhra v podobě věcí pro vás a pro miminko.

Vše tedy bylo na soutěži perfektní?
Bylo. Byl to první ročník a musím říct, že mě naopak překvapilo, jak pěkně to měli organizátoři připravené a kolik sponzorů je podpořilo. Brno je navíc kolébkou Světového dne těhotenství, takže je tam už relativně velká základna pro akce tohoto typu, takže věřím, že z toho bude jednou velká událost, která podpoří tohle úctyhodné období v životě ženy.

Co pro vás vítězství v takové soutěži znamená?
Dá se říct, že je to pro mě potvrzení toho, že cesta, kterou jsem si, co se týče postoje k mateřství vybrala, je správná. Věřím, že i na základě toho jsem byla vybraná. Jsem si totiž naprosto jistá, že kdybych se chtěla zúčastnit v prvním těhotenství, bude všechno jinak. A je dost možné, že bych se tenkrát ani nezúčastnila.

Šla byste do toho znovu?
Byla to krásná a příjemná zkušenost. Ale pokud bych neuspěla v tomto ročníku, asi bych to znovu nezkoušela. Myslím si, že vše, co se nám děje, má nějaký důvod, a kdyby to nevyšlo teď, už bych asi nevěřila, že to vyjde jindy. Jestli se vrhnu do něčeho podobného bude asi opět záviset na náhodě. Ale jsem moc ráda, že jsem se zúčastnila. Už jen proto, že jsem musela zapojit mozkové závity a projevit trošku nápaditosti, abych zaujala svojí prací k přihlášce. Takže jsem se v tom stereotypu po delší době vyhecovala k nějaké kreativnější činnosti, než je třeba vaření jídla pro malého.