Jihočeši ví, kdo to byl Král Šumavy. A především na Šumavě všichni věděli, že šlo o Josefa Hasila. V roce 1949 pětadvacetiletého mladíka, který pomáhal s přechodem československých hranic. Jaký je skutečný příběh zrození legendy, která se stala štvanou zvěří a každý příslušník Pohraniční stráže SNB jej chtěl dostat? O tom více historik Pavel Moc ve svém třídílném seriálu Zrození Krále Šumavy.
Je úterý 6. prosince 1949, půl osmé večer. Po silnici z Husince na Záblatí jede malý nákladní automobil značky Wanderer. Na jeho korbě cestují tři osoby se svými zavazadly. Před Záblatím v blízkosti odbočky na Saladín automobil zastavuje. Z blízkého lesíka přicházejí další čtyři osoby. Teď již jsou všichni. Dva dvacetiletí mladíci Josef Škramlík a Bedřich Čáp se pokusili o ilegální přechod československých hranic již jednou, byli však zadrženi a uvězněni. V červenci 1949 se jim podařilo utéci z tábora nucených prací Kladno - Dubí a doufají, že druhý přechod se jim již zdaří.
Anežka Hrašová z Husince má za hranicemi v Německu již svého manžela, který musel uprchnout poté, co bylo prozrazeno, že na chatě Hrašových na husinecké přehradě přechovával po únorových událostech roku 1948 novináře pronásledovaného komunisty. Za hranicemi již čekala na svoji matku též její starší dcera Ela, která se zúčastnila demonstrace studentů proti nástupu komunistického režimu v únoru 1948 a před represemi musela posléze se skupinou dalších studentů utéci přes Kvildu do Německa. Vlasta Hrašová, která doprovází svoji matku, se těší, že své blížící se 19. narozeniny již šťastně oslaví i se svým otcem a sestrou.
Vojenská přísaha Františka Hávy, člena Pohraniční stráže SNB
Zbývající tři mladí muži, pětadvacetiletí Josef Hasil a Antonín Vítek a sedmadvacetiletý Jan Brychta, museli též nelegálně opustit Československo a nyní pracují jako agenti zpravodajské skupiny plukovníka Jaroslava Kašpara, krycím jménem Pátého, pro americkou výzvědnou službu CIC. Těchto 7 lidí má za cíl v nejbližších hodinách překročit československou hranici s Německem v blízkosti Českých Žlebů. Řidičem a majitelem nákladního automobilu je Miloslav Fábera, obchodní příručí ze Záblatí, závozníkem pak je Antonín Hasil ze Saladína, nejstarší bratr Josefa Hasila. Fábera s Antonínem Hasilem mají tuto skupinu dovézt do Volar a pak se vrátit do svých domovů. Nikdo z těchto osob v této době ještě netuší, jak události následujících hodin výrazně zasáhnou do jejich životů i do osudů jejich rodinných příslušníků a všech dalších, kteří jim v chystaném útěku pomáhali.
Vedoucím skupiny je Josef Hasil. Skupina je vyzbrojena 3 samopaly a 4 pistolemi, část těchto zbraní zajistil Antonín Hasil. Josef Hasil má cestu přesně naplánovanou, již nyní však ví, že jeho časový plán je ohrožen. Při útěku skupiny bude nutno jít asi 200 metrů po silnici ze Soumarského mostu do Českých Žlebů, která je kontrolována hlídkami Pohraniční stráže SNB v Českých Žlebech. Hasil zná rozpis pochůzek hlídek do půlnoci, dále však již ne. Již nyní jsou díky pozdnějšímu příjezdu automobilu Fábery v hodinovém zpoždění.
Rudouš Kočí, velitel hlídky Pohraniční stráže SNB
Další komplikace nastává krátce po začátku cesty za obcí Záblatí. Malý nákladní automobil není schopen uvézt celou skupinu lidí se zavazadly do prudkého a dlouhého kopce do osady Grindschädel. Josef Hasil, Vítek a Brychta proto seskakují z korby vozidla a jdou přibližně 2 kilometry pěšky. Po opětovném nasednutí do vozidla přichází po necelé půlhodině jízdy další komplikace - u vysídlené obce Cudrovice došel benzin. Fábera s Antonínem Hasilem se vydávají s kanystrem pěšky zpět do Blanického mlýna vzdáleného 1 kilometr, kde probouzejí zaměstnance a kupují 10 litrů benzínu. Po dolití benzínu auto pokračuje směrem na Volary, těsně u Volar zastavuje na pokyn Josefa Hasila u opuštěného domu. To je již však hodina před půlnocí a Josef Hasil ví, že nebezpečný úsek silnice Soumarský most - České Žleby bude nutno překonat s mimořádnou opatrností a k tomu budou potřebovat i řádnou dávku štěstí. Modlí se, aby do té doby nezačal padat sníh.
Skupina 7 osob seskakuje z korby vozu, rozděluje si zavazadla a zbraně. Samopaly mají k dispozici Hasil, Vítek a Brychta, mladíci Škramlík a Čáp dostávají k případné obraně pistole. Skupina vyráží. V čele jde Hasil, za ním Brychta, dále Anežka Hrašová s dcerou následováni mladíky Čápem a Škramlíkem, jako poslední jde a zajišťuje skupinu Vítek. Toto pořadí by měli udržet po celou dobu přesunu. Volary obchází západním směrem, překračují silnici Volary - Lenora, následně i železniční trať a lesem a bažinami se dostávají k Teplé Vltavě pod osadou Dobrá. Jsou 2 hodiny ráno 7. prosince 1949 a začíná sněžit. Komplikace vrcholí, štěstí skupinu opouští. U prvního řopíku, asi v půli toku řeky mezi Soumarským mostem a lávkou přes řeku pod Dobrou, se všichni zouvají a bosí přebrodí Teplou Vltavu.
Služebna Pohraniční stráže SNB
V ten samý okamžik se ve služebně Pohraniční stráže SNB v Českých Žlebech připravuje k odchodu dvoučlenná hlídka složená z devatenáctiletého mladšího strážmistra Rudouše Kočího a dvacetiletého mladšího strážmistra Františka Hávy. Jsou určeni do služby v úseku České Žleby - Soumarský most. Do služby odcházejí ve 2:15. Velitelem hlídky je určen Rudouš Kočí, který netuší, že má před sebou poslední hodinu svého mladého života.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.