Jan Schinko se dnes věnoval domu číslo 16 na náměstí Přemysla Otakara II. Fotografie pochází z roku 1932, kdy si v něm obchod s kávou, čajem a koloniálním zbožím založil Karel Kulík. Vystřídalo se v něm ale mnoho provozoven. Jeden čas tady dokonce sídlil krajský úřad.
Na snímku pořízeném po roce 1932 zachytil fotograf severní stranu náměstí, kde vpravo na dvoupatrovém domě s třemi arkádami loubí je nad levou arkádou nápis KAREL KULÍK. Má domovní číslo 16, i když počínaje od radnice, která má č. 1, to není v pořadí 16. dům. Náměstí je ještě vydlážděno uhlazenými kameny, kterým se říkalo schválně kočičí hlavy. Kolem kašny jsou ve vegetačním klidu stromky.
Dům č. 16 byl přestavěn v letech 1876 a 1877 v pojetí historizujících slohů včetně sedlové podélné střechy tak, že není na pohled vidět, že je v jádru goticko renesanční a původně měl dvě gotické příčné střechy. Připomnělo se to v roce 1969, když se v podloubí v pravé části rekonstruoval obchod Kožené galanterie. Památkáři doporučili provést výkladce zaklenuté do segmentu. Rovné obdélníkové výkladní skříně by nebyly vhodné vzhledem ke gotickému jádru domu a navíc dům č. 17 vedle měl zachovalý kvalitní gotický portál. Pohledově, přesněji průčelím, obyčejný dům se tak vylepšil alespoň v podloubí. Jinak historií dům obyčejný není.
Před přestavbou sídlil v domě krajský úřad a v letech 1868 až 1877 obchodní a průmyslová komora. Potom se „komora“ několikrát stěhovala, až v roce 1905 koupila Eggertovu vilu Na Sadech. Radnice dům pronajímala také soukromníkům. Používaly se názvy Gemeindehaus v němčině a Obecní dům v češtině. V letech 1906 až 1911 ordinoval v domě ženský lékař a porodník Jindřich Říha, než si postavil v ulici U tří lvů vlastní sanatorium (stále hovorově známé jako Říhárna).
Pozoruhodné jsou v domě v nájmu v roce 1948: kanceláře Společenstva pekařů, Společenstva řezníků, sekretariát Autoklubu republiky Československé, obchod firmy Karel Kulík, státní obvodní zubní lékař Rudolf Stejskal, zubní lékařka Jindra Stejskalová a lékař Aleš Ráva, choroby nervové a duševní. Autoklub byl v roce 1952 okázale přejmenován na Dobrovolný svaz lidového automobilismu. Záhy zanikl, poněvadž koupit automobil se nedalo. Buď někdo si mohl ponechat prvorepublikové auto, nebo se čekalo (většinou nedočkalo) na pár přidělených automobilů Spartak.
Upoutávka z listu Budivoj v roce 1873 tehdejší češtinou: „Závod na hlavním náměstí. V domě bývalého krajského úřadu, kdež bývalý peněžník Hoffmann svůj obchod měl, Silvestr Windspach, mechanik zhotovuje veškeré fysikální, optické, mathematické mechanické nástroje i nářadí, telegrafické aparáty, elektrické domácí telegrafy a stroje všeho druhu.“ V sortimentu později pokračoval Julius Stegmann.
V roce 1932 si zde založil jednu z mnoha filiálek Karel Kulík (žil v letech 1861 až 1944), oficiálně odborný závod kávou, čajem a koloniálním zbožím. Zpravidla se uvádí, že byl Karel Kulík slavný pražský podnikatel, ale nebyl to Pražák, pocházel z Plzně, kde měl dva obchody. Do Prahy se dostal v roce 1899 na Ovocný trh. Byl úspěšný a otevřel si po čase obchod na Václaváku.
Za socialismu byla v domě vedle (roh Plachého uličky) zařízena prodejna potravin, jedna z prvních samoobsluh, přičemž převzala název U Kulíků. V původním obchodu Kulíků byly Maso-uzeniny, později Lahůdky, bufet. Jeden čas byly oba obchody zevnitř průchodné. V roce 1995 se U Kulíků zařídila Kreditní banka, a. s. Plzeň, ale mám zapsáno, že za rok v srpnu 1996 už byl dům prázdný.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
