I v dalším díle se budějcký historik Jan Schinko pohybuje po náměstí. Čtenářům nyní nabízí informace o radnici. Píše o její výstavbě, o tom, jak se v průběhu let měnila, ale i o tom, co se v jejím okolí dělo.
Budějckou radnici na náměstí Přemysla Otakara II. postavil Pavel Kolečný z Třeboně podle projektu Antona Erhardta Martinelliho, Itala pobývajícího ve Vídni ve službách Schwarzenbergů, v letech 1727 až 1730. Pavel Kolečný také navrhl radnici, ale jeho projekt radní neschválili. Realizoval tak alespoň Martinelliho barokní dílo. V hrubé stavbě byla radnice dokončena podle pamětního listu v makovici už 30. června 1729, ale pro veřejnost otevřena v následujícím roce.
Radnice v roce 1730 vypadala téměř jako dnes. Při poslední opravě fasády se zjistilo, že nejstarší omítka byla modrošedá, proto se v roce 1995 zase „udělala“ radnice modrošedá, i přes různé dohady, protože nikdo šedou nebo modrou barvu nepamatoval. Měla vždy odstíny žlutohnědé. Šedý byl palác Fénix. Dnes je palác Fénix žlutohnědý a radnice šedá.
Původně byly tři věže radnice spojeny řetězovým závěsem. Na střední a nejvyšší radniční věži postavila roku 1905 slavná pražská firma Heinz hodiny. Při poslední rekonstrukci radnice seřizoval hodiny Karel Hebík, přičemž zaujal o hodinách firmy Heinz jadrné stanovisko: „O těch strojích říkám, že jsou odolné proti bombám i proti blbcům. Je to stará dobrá česká práce a kus pořádného kumštu. Když vidím třeba nějaké staré Heinzovy hodiny, jejich mašinu, je mi dobře.“
Nad makovicí střední věže nechali vždy politici, kteří právě radnici obsadili, umístit symbol toho politického režimu. Pomohli jim k tomu dobrovolníci, kteří hned, jakmile režim padnul, symbol shodili. Dne 5. listopadu 1918 dvouhlavého rakouského orla, dne 5. května 1945 hakenkrajc a 13. prosince 1989 pěticípou hvězdu. Těžký a jeden metr vysoký hakenkrajc společně hodili do slepého ramene. Dne 27. července 1945 byla na vrchol osazena opravená makovice a nad ní pozlacený český lev.
Současná podoba.
Martinelli se rozhodl pro tři věže radnic zřejmě proto, že město má tři věže ve svém znaku. Předchozí renesanční radnice z roku 1555 měla jen jednu věž na rohu Radniční ulice. Stará radnice se však úplně nezbourala, jak je dnes zvykem. Co bylo dobré, nechalo se. Dokonce se ponechaly i gotické části zdiva. V průjezdu na nádvoří vlevo nahoře je zachované gotické okénko zvané jeptiška. Nádvoří stále vypadá více renesančně než barokně.
V podloubí radnice pronajímali radní obchody. Ve dvorním traktu byly byty, vzadu věznice. Bydleli tam například ředitel stavebního úřadu Mrkvička a ředitel městského důchodu Lacina. Zvláště řediteli Lacinovi věnovaly noviny v roce 1933 značnou pozornost. Zejména poté, co se ředitel Lacina v bytě na klice u dveří na řemenu oběsil. Nalezla ho hospodyně, když mu nesla snídani. Noviny mapovaly, co dělal večer. Zjistily, že se vrátil z kavárny až ráno po třetí hodině. Ani neulehl do postele. Příčinou byly dle novin rodinné problémy.
Leccos se dělo i na nádvoří radnice. V roce 1924 se radnice rozhodla, že se kůzlata v kůzlečí sezóně nebudou zabíjet na trhu na náměstí, ale výhradně na nádvoří radnice. Okresní správa politická schválila na nádvoří přístřešek, kde se kůzlata mordovala. Před porážkou se na trhu vybíral jateční poplatek z kůzlat na náměstí přinesených. Vybíráním poplatků byl pověřen městský strážník František Apfelthaler. Prokazatelně se kůzlata zabíjela na radnici ještě v roce 1927.
Ve stejném období vyplácela radnice 40 haléřů za jeden litr chroustů a 80 haléřů za jeden litr chroustích ponrav. Výplata ihned z obecní pokladny, přičemž polovina byla hrazena z prostředků zemských. Chrousti se ale nenosili na radnici, odevzdávali se v městském zahradnictví.
Napsal Jan Schinko
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
