pondělí 10. srpna 2020 Vavřinec

Albert Michnáč: Motor mě zachránil. Teď chci všem ukázat, chci být nejlepší

Jednadvacetiletý Albert Michnáč zamířil do ČEZ Motor v průběhu minulé sezóny. A zaujal šestnácti body ve třiadvaceti zápasech. Trenéři Motoru o Michnáče projevili zájem i pro extraligovou sezónu a mladý útočník se chystá ukázat, že pověst talentu českého hokeje, která ho v minulosti předcházela, byla pravdivá. Odhodlaný, sebevědomý hráč má hlad po úspěchu a kanadských bodech.

Divná, divná. Těmito slovy jste zhodnotil minulou sezónu na svém instagramu. V čem pro vás byla divná?
Hlavně v tom ohledu, že jsem v ní vyměnil čtyři týmy, což není úplně běžné. Že půjdu v létě ze Sparty, kde jsem měl dobrou přípravu, to jsem tak trochu čekal. Tým byl plný starších hráčů, takže to jsem si ani tolik nebral. Hned o mě ale měly zájem Karlovy Vary. Tam jsem ale bohužel nedostal žádný prostor a šanci a musel jsem jít pryč. To bylo takové celé divné.

Čím si osobně vysvětlujete, že jste ve Varech odehrál jen dva zápasy, navíc s jedním gólem, a hned jste šel o dům dál?
Právě že vůbec nevím. Nikdo mi nic neřekl. Kdyby mi řekli, hraješ špatně, nelíbíš se nám, nemámě tě rádi, tak bych to bral a byl bych s tím v pohodě. Bohužel nic takového neproběhlo, jen mi bylo řečeno, že už tam pokračovat nebudu. Nevím, zda lze vypozorovat ze dvou zápasů, jak hraju. V jednom z nich jsem dal navíc gól, který vyhrál Zlatou helmu. Takže jsem musel do Kadaně. A to asi každý ví, jak to tam chodí. Naštěstí pak sezóna dopadla dobře, protože jsem šel do Motoru. Ale sezóna to pro mě byla zvláštní, nahoru dolů.

Šlo o vaši první sezónu po návratu ze zámořské juniorské soutěže. Tam jste strávil tři roky. Asi jste přicházel s určitou vizí a přáním. Tak jaké to přání původně bylo?
Chtěl jsem hrát rovnou extraligu. Věřil jsem si, že ji hrát můžu a že se do ní probojuju. Že se mi to nepovedlo nebudu házet na ostatní, ale ani na mě. Myslím, že to bylo tak půl na půl. Mohl jsem asi ukázat víc, ale ani jsem nedostal tolik šancí, abych předvedl, že extraligu hrát můžu. Nic se neděje, tolik mě to nenaštvalo, ale hodnotím to tak, že jsem udělal takový krok zpátky, že možná už jsem ten rok v extralize mohl hrát.

V sezóně vás nakonec potkal přesun z nejhoršího týmu první ligy k tomu nejlepšímu. Dá se říct, že vám angažmá v Motoru vytrhlo trn z paty?
To jste řekl úplně přesně, takhle to vnímám. Úplně mě zachránili. Po reprepauze v zimě, kdy končilo moje hostování ve Varech, kdy jsem do té doby hrál v Kadani, jsem se vrátil do Sparty. Ale hned jsem věděl, že půjdu zase do jiného týmu, že ve Spartě místo nemám. Ozvalo se hodně týmů z první ligy a já si Motor vybral hned. Věděl jsem, že trenéři jsou tu kvalitní, že je zde hodně hráčů a dobrá konkurence. A já se potřeboval vyhrabat z takového toho kadaňského módu. Potřeboval jsem mít každodenní těžké tréninky, abych se z toho dostal. Z blbé formy, ze všeho. Nebudu lhát, angažmá v Motoru mě zachránilo.

V Kadani pro vás bylo těžké ze sebe dostávat to nejlepší?
No, celkově po psychické stránce, to se prostě nechtělo nic, to bylo prostě divné. Furt se prohrává, tým není kvalitní a ani ty tréninky pak nevypadají, jak by měly.

Teď jste mi nahrál na další otázku. Při vší úctě ke Kadani, jak jste se jako hráč, který přišel ze zámoří, kde na vás chodily tisíce lidí, vypořádal s hraním v Kadani? Jaký dopad to mělo na vaši psychiku, hrát za klub, který se nepyšní ukázkovým zázemím a chodí na něj velmi málo diváků? Vy jste se ocitl v tomto prostředí, zatímco vaši spoluhráči z lajny z mistrovství světa dvacítek Zadina a Nečas prorazili v NHL...
Že tam chodí málo lidí, že je tam horší zázemí, to by mi ani nevadilo, tak to prostě v Čechách je, na to jsem byl připravený. Ale kdybychom vyhrávali, nebo hráli aspoň nějaký střed tabulky, bylo by to úplně něco jiného. Jenomže když se prohrává úplně pořád, tak ta nálada prostě není. A s tím se nedá pořádně vypořádat.

Nadále patříte Spartě, ze které jste byl pro nadcházející sezónu propůjčen do Motoru. Jak vám tento krok byl ze strany Sparty komunikován?
Popravdě moc komunikován nebyl. Pochopil jsem, že mě prostě nechtějí. Oni to můžou prezentovat, jak uznají za vhodné, že chtějí, abych někde více hrál, ale bylo to tak, že mě prostě nechtěli. Což je v pořádku, já s tím nemám problém, jsem rád, že se můžu vrátit do Motoru, já to tu mám rád. Chci Spartě v nadcházející sezóně ukázat, že udělali chybu.

Jaké cíle tedy do příští sezóny máte?
Začnu z týmového hlediska. Myslím si, že budeme podceňovaní. Všichni si myslí, že jsme horší, než jací doopravdy jsme. S naším herním stylem, tím, jak dřeme v trénincích, tak si myslím, že budeme dobrým soupeřem pro všechny. Nevěřím, že by to měl být z naší strany propadák nebo něco takového. Já z toho mám docela dobrý pocit, těším se na to.

Pohled trenéra Aleše Tottera
V případě Alberta jde o šikovného technického hráče, co vidí hru, umí se prosadit jeden na jednoho a zařadit do hry překvapivou věc. Určitě mu pomohlo, že prošel zámořím, ale někdy působí lehkovážně. Chybí mu větší ctižádost a pracovitost, musí tomu obětovat daleko víc. Je pro něj potřebné, aby někde působil delší dobu a odehrál slušné sezóny. My pevně věříme, že ho nastartujeme, protože potenciál v něm vidíme a určitě v něm i je. Bude záležet na jeho přístupu, aby se sebou nebyl spokojený a našel v sobě tu maximální pracovitost a vůli. Pokud se mu to podaří, může to pro nás být důležitý hráč.

A co čekáte od sebe? 
Měl jsem svoje nejlepší léto, makal jsem nejvíc, co to šlo. Takže od sebe čekám prostě dobré výkony. Chci hrát první, druhou lajnu, chci hrát přesilovky, chci mít hodně bodů. Nechci žádné udržování ve čtvrté lajně. Nechci. Potřebuji si dát nějaké velké cíle, chci prostě hodně bodovat, abych všem ukázal.

Tak to bude vyžadovat opravdu maximální nasazení. A dle trenérů právě v tomto je vaše největší slabina. Že od vás obecně čekají větší pracovitost. Že někdy působíte vlažně, lehkovážně.
Jo, je to tak, že v trénincích i zápasech to občas vypadá, že tomu nedávám vše. Ale přitom dávám, mám asi takový projev (úsměv). Ale určitě tomu můžu na ledě dávat ještě více. To bych řekl, že je to, co mě vždycky brzdilo. Možná to je ten důvod, že zatímco polovina z mých spoluhráčů z mistrovství světa je v NHL, já za sebou takový postup v kariéře nemám. Potřebuji větší nasazení, potřebuji ukázat dravost. Více bruslit sem a tam, jak to mají trenéři rádi.

A jak toho tedy docílit? Dokážete se do toho přinutit?
To není, že bych to neuměl, jde o psychickou stránku. Musím si to v hlavě takto nastavit a dodržovat to.

Berete další sezónu jako tu, kdy nastal čas prorazit?
Asi jo. Už nechci čekat, říkat si, že se rozkoukám v extralize a další rok to nějak rozjedu. Chci být letos prostě nejlepší, chci všem ukázat.

Přidal jste se k dobré věci na podporu mladého hokejisty Ondřeje Buchtely, který bojuje s rakovinou. V minulých dnech jste vydražil svou hokejku z minulé sezóny. Znáte se s Buchtelou osobně?
Buchtu znám, měli jsme myslím stejné agenty a celý život jsme v Čechách proti sobě hráli, potkali jsme se i na reprezentačních mládežnických kempech. Jedna slečna nabídla za hokejku pět tisíc, takže už jsme se domluvili a peníze poputují k Ondrovi.

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo4 čtenářů

Autoři | Foto hcmotor.cz

Štítky Motor, Michnáč, hokej, rozhovor

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.