Jihočeští včelaři slaví 150 let. Bojují s varroázou, ale nejvíc je trápí krádeže včel

První český včelařský spolek vznikl v Třeboni roku 1847, jenže po dvanácti letech zanikl. Spolek z Volešníku, založený 30. března 1867, byl v kraji druhý, ale vydržel dodnes, u jeho zrodu stál kaplan ze Zahájí Jan Bedřich Tischler.

„Rakousko - uherské úřady měly averzi k českým spolkům, přednost měly německé," řekl jednatel českobudějovické organizace Českého svazu včelařů Stanislav Pokorný. „Ve spolku byli tehdy Češi i Němci, což se za pár let změnilo. V roce 1872 si vlastenecké cítění českých včelařů vynutilo oddělení od německých," uvádí včelař Václav Kříž. Jeden z předělů přišel v roce 1896, kdy jednota koupila medomet a stroj na tlačení mezistěn. „Dřív neměl každý včelař dvacet včelstev, jen dvě tři, a na ně si nepořizoval medomet, tak si půjčovali spolkový. Tím se sdružovali a začínali si pomáhat," podotýká Pokorný.

Kilogram medu se tehdy prodával za jeden zlatý, roční obrat spolku činil kolem čtyřicet zlatých. V roce 1906 připravil spolek první jihočeský včelařský kurs. Nacistická okupace činnost omezila, renesance nastala s rokem 1949. „Jsem členem svazu od roku 1974 a v té době to bylo od státních orgánů dost preferované odvětví, zemědělské podniky dokonce platily včelařům za přísuny včelstev, protože se jim tak zvyšovaly výnosy," říká jedenasedmdesátiletý Pokorný.

Na Českobudějovicku je přes 1200 včelařů s 12 tisíci včelstvy, jeden má i 130 včelstev. Bojují s varroázou. „Nezbavíme se jí. Jenom je třeba ji držet na mírné hranici, aby s ní byly včely schopné bojovat, protože se k ní vždy přiřadí viry a ty jsou daleko nebezpečnější," domnívá se jednatel.

Ještě víc včelaře ale trápí krádeže včel, hlavně v pohraničí. Zatímco Český svaz včelařů má podle Pokorného jednu z nejlepších metodik ošetřování proti varroáze, v jiných zemích kvůli ní hyne více včel. „A ten, kdo o ně přišel, je ukradne. Včely se kradou i na objednávku," konstatuje Pokorný. Sám má osm včelstev u Hluboké nad Vltavou.

Stanilslav Pokorný začal včelařit s tchánem před 36 lety. Sebe a známé zásobí pylem, na koníčka nedoplácí. Jako kluk chodíval na vsi k lidem, kteří měli včely, ale nepustili ho k nim, podobně na chalupě u Kaplice. „Až u tchána se mi to na třetí pokus podařilo, že jsem se k nim dostal, a včelařina mě chytila," říká Pokorný, jehož dva vnuci se na včely chodí dívat. Jednou zkusil i medovinu, ale vyrobil místo ní medové pivo. „Takový cukerný roztok, tak jsme to nějak vypili," prozrazuje chovatel. Základ spolkové činnosti vidí v tom, že si včelaři navzájem pomáhají. „Ať čtu jakékoli knížky, tak se nedozvím to, co díky spolku. Nejlepší informátor je hospoda. Na akcích se dozvím novinky, staré věci i chyby a hlavně si lidé poradí: Češi umí, každý přijde s nějakým vynálezem," tvrdí včelař.