Klimatická změna ovlivnila i podmínky na Šumavě, ukázal výzkum Čechů a Němců
Zástupci národních parků Šumava a Bavorský les představili výsledky výzkumu, který sledoval proměnu těchto míst po dobu několika desítek let. Les se zmlazuje sám a tetřev potřebuje komfort, tak zní jen některé z výstupů projektu.
V případě Bavorského lesa se sledovalo období 50 let, na Šumavě to bylo 30 let. „Příroda funguje v úplně jiných časových horizontech, než jak je vnímá člověk. Zvlášť moderní člověk, kterého obklopuje svět internetu a rychlých zpráv a informací. Na první odpovědi jsme si proto museli počkat několik desetiletí a na další si ještě počkat musíme,“ uvedl ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
Výzkum přinesl některá zjištění například v případě působení vývratů stromů (vyvrácení stromů i s kořeny působením silného větru, pozn. red.) na lesní ekosystémy. „Ukazuje se, že vyvracející se stromy jsou nedílnou součástí uceleného přírodního procesu, stejně, jako je jí odumřelé dřevo nebo přirozená obnova lesa. Četnost a rozsah vývratových událostí má nakonec pozitivní vliv na zadržování vody v krajině a na utváření krajiny samotné,“ zmínil mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.
Vrátil se puštík bělavý
Výzkum tvrdí, že se lesy dokáží zmlazovat samovolně. Podle studie se les po gradaci kůrovce zmlazuje dokonce rychleji než kdykoliv předtím. Proces byl efektivnější než v případě, kdy se na území stromy vysazují člověkem.
To je jen některé z výstupů, které popsali zástupci obou parků. Další se věnuje populaci tetřeva hlušce. Nyní žije v česko-bavorském pohraničí zhruba 550 až 600 tetřevů. Kritická hodnota je 470. Genetické analýzy vzorků trusu na stresové hormony ukázaly, že se úroveň stresu tohoto zvířete zvyšuje s počtem návštěvníků. Proto je podle studie nezbytné zachovat tetřevům nerušená útočiště.
Další zvíře, kterému se výzkum věnoval, byl rys. Jeho působení v Bavorském lese skončilo v roce 1884. O více než 100 let později se ale šelma do regionu vrátila, když ji lidé uměle vypustili na Šumavě. Jedním z hlavních nepřítelů jsou pro rysa nyní pytláci. To paltí i pro dalšího navrátilce - puštíka bělavého.
Zároveň se prokazuje, že globální změny teploty a srážek ovlivňují i Šumavu. Vznikly proto podrobné mikroklimatické mapy, které ukazují různou míru ovlivnění jednotlivých lokalit. Materiály poslouží zaměstnancům parků na obou stranách hranice.
„Jiné výzkumy ukázaly, že i přes změny klimatu pokračuje zotavování přírodních ekosystémů z okyselení na konci 20. století rychleji, než se předpokládalo. Hmatatelným projevem je například oživení vodní fauny šumavských jezer, návrat pstruhů do jezera Laka, ale i projevy mnohem méně viditelné, jako je například klesající množství uhlíku a rostoucí množství vápníku v opadu lesů,“ dodal Dvořák. Další výstupy najdou lidé na internetových stránkách NP Šumava.
