pátek 6. prosince 2019 Mikuláš

DJ Gizzy: Vidím stagnaci české hudební scény, což mě mrzí

Začínal na kapelách jako Metallica či Helloween. Dnes si ale pustí i pop, swing či jazz. DJ Gizzy si zkrátka se škatulemi hlavu nedělá. Pojďme si tohoto hudebního maniaka blíže představit.

DJ Gizzy... Proč Gizzy? Skrývá se za tímto uměleckým jménem nějaký příběh?
Psal se rok 2007 a já začínal svou třetí sezónu cyklu letních diskoték v Jižné u Červené Lhoty, kde mám chalupu. Připravoval se plakát na závěr místní poutě. Jelikož jsem ještě byl v této branži benjamínek, tak jsem dostal nedělní prostor v podvečer na závěr poutě. Sedím takhle na chalupě, vytvářím plakát a říkám si: ,,Dj Grigorij Orljanski, to už na plakátu zaberu hodně místa.“ Tak jsem vzal fix a papír a zhruba na padesátý pokus jsem vytvořil tohle jméno bez nějakého předchozího nápadu. Jelikož jsem začínal hodně na rockové hudbě, která se zde poslouchala, tak mi to přišlo trošku i jako Ozzy Osbourne. Možná impuls z dřívějška, na obchodní akademii, kde jsem ten rok maturoval, mi tehdejší ředitel říkal Grizzly.

Když už vzpomínáme... Jaká byla první akce, kterou jste si užil z pozice DJ? Jak jste se vlastně k této práci dostal?
Již od útlého dětství mě spíše bavila hudba pro dospěláky a mamky mladší bratr Petr mě v pěti letech naučil poslouchat Metallicu a Helloween. Dětská hudba jako Svěráci či Dáda mě minula a dohnala mě až v období, kdy jsem začal dělat akce pro děti. Na základce jsem podlehl kouzlu kapely Queen a věděl jsem, že jednou prostě budu chtít dělat cokoliv kolem hudby. Pár let jsem chodil do hudební školy hrát na akustickou kytaru, nicméně v té době jsem začal ve velkém množství sbírat cédéčka a na základní škole můj kamarád, spolužák z vedlejší třídy Víťa Brabec, dělal diskotéky pro školu. Zde jsem si uvědomil, co mě bude nejvíce bavit a naplňovat. První akce proběhla v roce 2005 v Jižné, kde mě tehdejší hospodský Libor Šíma poprosil, zda bych si to nezkusil při pouťové diskotéce s Františkem Štufkou. Ihned jsem zaplatil, i když sem zde byl často do zavíračky, a začal se na velký den připravovat doma, přeci jen den D byl za tři dny. Z té akce jsem měl výborný pocit a i ohlasy byly vesměs kladné, tak jsem v tom pokračoval dál a za pár let už se hrálo nejen v létě, ale i o víkendech a v týdnu. Bylo toho čím dál víc a mě to naprosto pohltilo.

Máte vyloženě hudební oblast, které se věnujete? Jaká je vlastně vaše cílová skupina?
Můj hudební záběr je hodně široký, říkám tomu program pro více generací, mám připravenou hudbu od šedesátých let po současnost, českou i zahraniční scénu. Stylově disco, pop, rock. Vše je přizpůsobené akci, na kterou právě jedu. Třeba když od roku 2009 jezdím pravidelně studentské akce, což jsou často maturitní plesy či vysokoškolské party, tak mám připravený soudobý mainstream a samozřejmě opráším i staré fláky. Zkrátka akce je taková, aby vesměs potěšila příznivce všech žánrů a byl plný parket. Samozřejmě určitá specifika jsou u soukromých akcí, jako jsou firemní party, narozeninové oslavy a svatby, kterým se věnuji ve velké míře již šest let. Často také záleží na požadavcích daného zákazníka. Jednou za měsíc mám rezidentní program v českobudějovickém klubu K2, kde hraji pouze oldies večer. Zde jsem jako ryba ve vodě. Staré fláky nerezaví a budou in i za padesát let, což se často u současné, mnohdy i instantní produkci říct nedá.

A jakou muziku má dnes DJ Gizzy nejraději?
Ve volném čase rád navštívím i koncerty zahraničních interpretů, převážně se jedná o pop-rockové legendy světové scény. Jako příklad uvedu Metallicu, Bon Jovi, Kiss, Judas Priest, a-ha, Queen, Depeche Mode. Naposled mě pohltil koncert Roda Stewarta ve Vídni. Rád chodím i na koncerty českých rockových skupin, kde je možnost si i užít akci v opačném gardu a otočit si roli - bavit se na parketě. Nejvíce poslouchám muziku doma a v autě. Je jedno, zda je to rock, pop, jazz, swing, funky, instrumentální skladby jako Ennio Morricone… Bez hudby nemůžu žít a žánry a určité interprety volím podle nálady a chuti. To je na hudbě okouzlující.

Je je těžké se dnes prosadit jako DJ? Jaká je konkurence?
Konkurence je opravdu veliká, ale je to dobře. Neřekl bych, že nutně musí být konkurence taková, aby si kolegové záviděli práci a dělali si naschvály. Naštěstí mám s mnoha kolegy skvělé vztahy, když nemůže na danou akci jeden, tak ho druhý zaskočí a naopak. Člověk ale musí být obklopen správnými lidmi. Takhle by to mělo být v každém oboru, který člověk dělá. Je nás v téhle branži hodně, je plno bláznů do hudby jako já. Já jsem nesmírně rád, že má práce je zároveň mou obrovskou zábavou a bavit lidi je naprosto okouzlující stav, který člověku dobije baterky a naladí ho pozitivní energii. To je účelem hudby. Je nutné si uvědomit, že DJ, pokud není sám producent hudby, by měl být vděčný velikánům hudební scény, že vytvořili nesmrtelné hity, díky kterým vlastně fungujeme. Bez nich bychom tuhle práci dělat nemohli. Prosadit se je i otázkou píle, chuti se vzdělávat, něco o hudbě vědět a samozřejmě nutného technického pokroku… A nebát se promluvit do mikrofonu. Zejména na svatbě je DJ nejen pouštěč hudby, ale zároveň i člověk, co moderuje program, utváří zábavu a koordinuje zčásti program. Jelikož se x let starám jako manažer o hudební skupiny a má agentura Gizzy Music Agency zajišťuje kompletní servis služeb, které daná akce požaduje, tak na to mám trošku jiný úhel pohledu. Ohromně mě naučilo i prostředí mimo hraní akcí, ale i organizování a hlavně schůzky s klienty, protože co klient, to do jisté míry specifické požadavky.  Prioritou je, aby byli zákazníci, pořadatelé spokojeni. Proto jsem se možná v téhle branži jakžtakž dokázal prosadit. Do smrti si těchto příležitostí budu vážit.

Co vás na roli DJ nejvíce baví? A naopak – je něco, co vám ji třeba i znechucuje?
Nejvíc mě baví bavit lidi. Pak to, že každá akce je něčím specifická a pestrá. Krom zmíněných akcí, které absolvuji, mě nejvíce baví podporovat i různé charitativní akce bez nároku na honorář. Baví mě vymýšlet také inovativní programy svých akcí, nechci, aby si mě lidé pamatovali pouze jako toho Gizzyho, co stál za pultem, zahrál snad i dobré songy a řekl snad i něco pozitivního. Chci, aby si mě pamatovali také jako člověka, co připraví akci od A do Z a okoření program. Od léta připravujeme program se saxofonistou Ondřejem Kovářem s názvem Great Saxophone Songs, máme za sebou tři akce a až připravíme pořádné promo, tak jich bude snad i více. Co mě znechucuje? Méně mě baví čas strávený za volantem, to, že díky práci míň trávím čas se svou rodinou, přáteli a lidmi, co mám nesmírně rád. Co mě přímo znechucuje? Aktuálně nevraživá atmosféra ve společnosti, kdy každý závidí každému, lidé si hází klacky pod nohy… Vztahy nefungují a plno lidí si neváží ničeho, ani vlastního zdraví. Když to přenesu do hudební scény, zejména na náš malý hudební rybníček, tak aktuální pseudopolitická aféra skupin Ortel, David Koller, Radovan Banga. Zde nejde o hudbu. Jedna strana profituje na tom, že je zde globální problém spojený se sociálními problémy ve společnosti, druhá na tom, že je v takzvané opozici. Já zastávám názor, že by hudebníci měli především dělat tak kvalitní hudbu, aby lidé měli únik od omílání těchto problémů a mohli se odreagovat. V tomto případě to tedy nefunguje a bohužel mediálně ani nedostávají prostor muzikanti, kteří mohou být lepší než výše zmínění interpreti a často hrají za pivo a párek. Ale mají čisté svědomí, že se věnují pouze hudbě. Vidím stagnaci české hudební scény, což mě mrzí.

Často podporujete i benefiční akce…
Od roku 2012 podporuji svého kamaráda – plavce Arnošta Petráčka, který všem udělal obrovskou radost vítězstvím na paralympiádě v Riu, a sportovní oddíl handicapovaných sportovců Kapři Jindřichův Hradec. Vymýšlíme zde různé programy, sportovní akce a k tomu patří i moderování a hudební zábava. Od června letošního roku podporuji i prachatický Hospic sv. Jana Nepomuka Neumanna, kde proběhla již dvakrát beseda se zmíněným Arnoštem Petráčkem a moderované programy s klávesistou a saxofonistou. Ze všeho nejvíc mě naplňuje podpora na místech, kde je to třeba, a kde si člověk uvědomí hodnotu toho nejdůležitějšího, což je zdraví. Zejména v hospici, kde do června letošního roku trávila své poslední chvíle života s těžkou chorobou má mamka. 

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.